Photo for you babe [Larry Stylinson] ✓

32. Kapitola

Louis

Sedím na pohovce vedle Harryho a koukáme spolu na nějakou blbost v televizi. Já to samozřejmě jako vždy vůbec nevnímám a spíš jsem ve své vlastní hlavě.

Přemýšlím nad tím, jak si Hazzu udobřit. Od té doby co mě nechal v koupelně, abych se vyspršil, tak na mě nepromluvil. To je opravdu tak moc naštvaný?

„Hazz?" zkusil jsem potichu pípnout, abych si získal aspoň trochu jeho pozornost.

„Hm?" jsem rád, že mě poslouchal. Teda doufal jsem v to.

„Pořád se zlobíš?" tahle otázka mi běhá pořád hlavou a nedokážu jí vyhnat.

„Ne," tak potom nechápu proč se ke mně tak chová...

„Tam proč jsi takový?"

„Jaký?"

„Proč se mnou nemluvíš?"

„Je toho prostě moc," povzdychl si a dlaněmi si překryl obličej.

„Stalo se něco?" vůbec se mi nelíbilo, jak vypadal. Tak strašně zranitelně. Takového ho neznám.

„Stalo se rovnou spoustu věcí a pak do toho ještě tohle... Prostě to nestíhám pobírat," to bylo poprvé za tu dobu co spolu jsme, kdy byl z něčeho fakt špatnej. Nejhorší bylo, že já pořád nevěděl z čeho.

Zvedl jsem se svého místa a nejistě se posadil do jeho klína. Nevypadal, že by mu to vadilo a tak jsem se tam trošku uvelebil a hlavu si opřel o jeho hrudník. Poslouchal jsem jeho bijící srdce.

„Chtěl bych s tebou něco probrat," promluvil zničehonic. Ta věta se mi vůbec nelíbila.

„Týká se to jak tebe, tak i mě a nejspíš nám to oběma změní životy," nějak jsem tušil kam tohle povede a rozhodně jsem na to nebyl připravený. Nebyl jsem připravený ho ztratit.

„Harry... Já. Řekni to rovnou. Bude to míň bolet," ublíženě jsem kníkl a snažil se zadržet ty slzy, které se mi hrnuly do očí.

„Zlato, pročpak brečíš?" nedokázal jsem odpovědět. Nezvládl jsem to.

„Lou notak, copak se děje?" jemně mi setřel ty neposedné slzy.

„Harry já nejsem až tak blbej, takže jestli chceš, můžeš jít, já to nějak zvládnu," řekl jsem zlomeným hlasem.

„Počkej, počkej, co to plácáš miláčku?" nedokážu ho opustit, prostě to nezvládnu. Každopádně bylo jasné, že to dlouho nevydrží. Co jsem si taky mohl myslet, že?

„Chceš se se mnou rozejít, ale v pohodě, já to chápu," pomaličku jsem se začal zvedat, ale bohužel mě nenechal jen tak odejít, abych se mohl jít utápět v slzách.

„Loui, jak tě to napadlo? Miluju tě, tak proč bych tě měl opustět? Proč bych se s tebou měl rozcházet?" teď jsem totálně mimo. Nerozumím tomu.

„Však to znělo, jako kdyby sis připravoval proslov, abys mi co nejméně ublížil," vzlykl jsem a oční kontakt pořád udržoval s ním.

„Zlatíčko to tak vůbec nemělo vyznít, já se tě chtěl jen na něco zeptat, na něco co ti změní život, pokud budeš souhlasit," jsem zmatený. Hrozně zmatený. Nevím, jak na co reagovat. Takže se se mnou nechce rozejít? Tak... Tak proč to tak znělo prostě.

Začal jsem přemýšlet nad dalšími věcmi, které by měly být tak zajímavé a důležité, aby mi nějak výrazně změnily život.

„Tak... Tak se ptej," popotáhl jsem a s pořád uslzenýma očima jsem na něj koukal.

„Volal mi John. To je ten, který za mnou byl doma kvůli tvým fotkám a pak jsme se kvůli tomu pohádali, pamatuješ?" začal pomalinku vysvětlovat.

„Jo... Jak bych mohl zapomenout," zašeptal jsem v odpověď.

„Řekl, že jsi velice úspěšný," leze to z něj, jak z chlupatý deky.

„Stejně zatím nechápu, co by mi mělo změnit život..."

„Chce, abys fotil pro jeho značku," vybalil na mě.

„Cože?" vykulil jsem oči a otevřel pusu. Slyšel jsem dobře?

„No jo. Líbí se mu, že nejsi jako ostatní. Že jsi výjimečný a proto má o tebe velký zájem," já teď asi spím nebo?

„Eh... Já nevím, co na to říct... Jsem zmatený," já že bych fotil pro nějakou značku? Já Louis Tomlinson, který je ještě student, není ani moc hezký a budu fotit pro značku? Nemůžu tomu uvěřit.

„Rozumím tomu zlatíčko," pousmál se na mě a začal mě hladit po zádech.

„Počkej a co by to všechno obnášelo?" teď se budu vyptávat.

„Tak v první řadě bys musel do Los Angeles," prosím? Já a cestovat?

„Cože?" šokovaně jsem ze sebe dostal. A to bych jako letěl sám? Počkat.

„Počkej, počkej a to už jako pak nebudu fotit s tebou?" no jestli budu fotit s někým jiným než s Harrym, tak to nepřijmu.

„Budeš, protože já se tě jen tak nevzdám a jelikož on o tebe má fakt velký zájem, tak povolil," miluju ho. Celým svým srdíčkem ho miluju.

„Tak fajn, když tam se mnou budeš ty, tak beru," usmál jsem se a musel mu vlepit rychlou pusu.

„Miluju tě," pronesl Kudrnáč a mé boky uvěznil ve svých dlaních.

„Já tebe též. Vůbec nevím, kde bych bez tebe byl. Co bych dělal," na to jsem dostal dlouhý a procítěný polibek.

Zapletl jsem mu prsty do těch jeho kudrlinek a začal ho líbat. U všech bohů proč je Harry tak zkurveně dokonalý.

Polibky mi oplácel a tentokrát on přejel svým jazykem po mém spodním rtu. Automaticky jsem pootevřel pusu a tím ho pustil dovnitř.

Naše jazyky spolu začaly pomalu a něžně válčit a já to miloval. Bylo to všechno tak moc pomalé, procítěné a dokonalé. Sliny se nám míchaly dohromady a já byl prostě v ráji. Co víc si přát.

Zavzdychal jsem mu potichu do rtů, když si mě pod zadečkem trochu nadzvedl. Poté už jsme se nelíbali, jen jsme se třeba otřeli o rty toho druhého, ale nic víc. Nevadilo mi to to, byl jsem spokojený. Dal jsem to s Harrym do pořádku a ještě jsem dostal skvělou nabídku.

Vítejte zpět xdd
Jak se vede? (nevím, na co zeptat xd)

Love u all luvs <33