Photo for you babe [Larry Stylinson] ✓

29. Kapitola

Louis

Ani nevím, kolik bylo hodin, ale vzbudil mě Harryho nespokojený spánek. Různě se totiž vrtěl a něco mumlal ze spaní. Ze začátku jsem se to snažil ignorovat, ale jakmile začal vykřikovat 'ne prosím', tak jsem už nemohl a musel jsem ho vzbudit.

„Harry?" řekl jsem to jemným hlasem a malinko mu poklepal na rameno. Tohle ale nezabralo. „Harry." zkusil jsem to znovu.

„Dost!" Harry vystřelil do sedu a já zůstal jen šokovaně zírat. Strašně jsem se lekl.

„Harry děje se něco?" zeptal jsem se vyděšeně a lehce mu položil dlaň na záda.

„Omlouvám se Lou." podíval se na mě přes rameno. „Moc mě to mrzí." smutně se mi díval do očí.

„Nemusíš se omlouvat. Jen... Co se stalo?" musel jsem se zeptat.

„Já... Občas mám takovéhle sny, není to často, ale občas se to prostě stane." vysvětlil mi a otočil se čelem ke mně. „Promiň." pohladil mě palcem po tváři.

„To je v pořádku, však se nic nestalo." pousmál jsem se na něj a dovolil si ho rychle políbit.

„Miluju tě Loui." zašeptal poměrně blízko mých rtů.

„Taky tě miluju Harry." vydechl jsem všechen vzduch z plic a nenápadně se k němu přiblížil.

Harry moc dobře pochopil, co chci. Chtěl jsem cítit jeho rty na mých. A zaplať pánbůh byl tak milý, že mi to dopřál. Pravou rukou si mě přitáhl za týl do polibku. Byl to jemný, vášnivý a procítěný polibek.

Prsty jedné ruky mi zajel do vlasů a já to hned musel udělat také. Posunul jsem se k němu ještě blíž a obě své ruce jsem přemístil do jeho vlásků.

Harryho druhá ruka byla volná a tak s ní cestoval po mém těle. A mně až teď došlo, že jsem vlastně pořád nahý a on taky.

Když do dlaně uchopil můj zadek a pevně ho stiskl, nemohl jsem si odpustit docela hlasitě zavzdychání. Harrymu se to líbilo, protože se jen uchechtl a pokračoval. Ruku ze zadečku přesunul na moje stehno a to samozřejmě musel taky promnout.

Jakmile se lehce dotkl i mého kamaráda, musel jsem se hluboce nadechnout. Skousl jsem si ret, abych z toho nevzdychl. Sakra.

„Nedělej to, chci tě slyšet vzdychat a sténat moje jméno." jako takový trest mě zatahal ze zadu za vlasy a já automaticky zvrátil hlavu dozadu, pootevřel jsem rty a nechal z nich vyjít tichý vzdech.

„Nahlas Louisi!" zavrčel mi přímo do obličeje. Nejspíš proto, aby mě k tomu přinutil, tak pevně chytl mé přirození a hrubě ho stiskl.

„Harry!" zasténal jsem jeho jméno pořád s hlavou zakloněnou dozadu a myslím, že to bylo i dost nahlas na to, aby byl spokojený.

„Hodný kluk." odtáhl se ode mě.

„Kolik je hodin?" zeptal jsem se, protože jsem věděl, že k ničemu dalšímu nedojde.

„Pět." odpověděl kudrnatý, když se podívá na mobil. „Budeš ještě spát?" podíval se do mých očí.

„Nejspíš už ne." řekl jsem, ale stejně sebou ještě flákl na postel.

„Udělám ti snídani." rukou mi přejel přes lýtko, pak se zvedne z postele a já zůstanu v pokoji sám a začnu přemýšlet.

Měl bych mamce říct o tom, jak to je mezi mnou a Harrym? Položil jsem sám sobě otázku a snažil se na ní odpovědět. Moje mamka je milá a vždycky mě ve všem podporovala, nemyslím si, že by to vzala špatně. Zase je pravda, že s Harrym jsem jen chvilku a kdo ví, jak dlouho bude náš vztah trvat.