Photo for you babe [Larry Stylinson] ✓

44. Kapitola

Harry

Ten chlápek co mluvil s Louim se mi vůbec nelíbil. I Lou sám mi připadal divný, jako kdyby se ho bál. Ještě když se představil a usmíval se. Došlo mi, že tam něco nehraje. Proto jsem se rozhodl si ho proklepnout.

Lou si šel po snídani ještě na chvíli lehnout, já ho nechal v klidu spát na pokoji a sám jsem šel na balkón. Nechtěl jsem ho budit.

Vzal jsem si ruky mobil a vytočil číslo mého známého, který je z Los Angeles a mohl by mi s tímhle pomoct. Snad to ještě dělá, jinak nevím na koho bych se obrátil.

„Nazdárek Harolde, co se děje, že voláš?" ozvalo se z druhé strany.

„Ahoj Henry, potřebuju někoho proklepnout, jestli víš, jak to myslím. Od pohledu se mi nelíbil a točil se mi okolo přítele," v rychlosti jsem mu to vysvětlil a chvíli počkal, než to pobere.

„Jasně že vím, jak to myslíš. Jméno, příjmení víš?" zeptal se a nejspíš si ho chtěl vyhledat.

„Údajně Peter Brown," odpověděl jsem mu a on jen řekl, ať chvilku vydržím.

„Hmm, myslím, že se ti nebude líbit, co je zač. A už vůbec, že se pohyboval okolo tvého přítele," pronesl po chvíli a i on zněl velmi zaskočeně.

„Kdo to je?" naléhavě jsem ze sebe dostal.

„Byl zavřenej za znásilňování a ubližování," teď jsem byl v šoku. Co sakra tenhle dělal u Louiho.

„Odkud je?" zeptal jsem se na další otázku.

„Narodil se v New Yorku a pak se přestěhoval na nějaký čas do Británie," takže lhal.

„Lhal mi," řekl jsem a bylo to jen pro mě, ale samozřejmě Henry to slyšel.

„V čem?" zajímal se.

„Řekl, že chodil s Louim na základku," vysvětlil jsem mu to.

„No tak podle tohohle by buď musel být na dvou místech najednou a nebo by se ti Louis musel rozdvojit," zasmál se, ale mně to vtipný nepřišlo.

„Pracoval v gay klubu prej," předal mi další informaci.

„V Británii?"

„Jo," hledal dál.

„Ty vole, tak to je něco tohle," zvýšil hlas po chvíli hledání.

„Cos našel?" hned jsem zareagoval.

„Ten debil si psal do deníku koho dostal. To je debil," rozesmál se na celé kolo. „Našla ho u něj policie a proto ho
zavřeli," pokračoval. „Některé z obětí našli a promluvili s nimi, některé nenašli. Sám se pak u soudu přiznal, že je zničil tak, že spáchali sebevraždu. Některé jako kdyby zmizeli úplně ze světa, nikdo s nimi nikdy nemluvil a nebo je nenašli," měl jsem dost. Zajímala mě jediná věc a musel jsem jí vědět.

„Kdo všechno je na tom seznamu?" zaťal jsem pěsti. Tohle se mi vůbec nelíbilo. Takový zmrd se pohyboval okolo mého milého.

„Je jich tam hodně, pošlu ti to a pročti si
to," po tomhle jsme se rozloučili a já jen netrpělivě čekal, kdy mi to pošle.

Když už se tak konečně stalo, tak jsem to rychle otevřel a začal projíždět očima jména. Dívčí i klučičí, různých let. Ten čurák znásilňoval i děti. Tak to ne. Tenhle hajzl si zaslouží chcípnout bolestivou smrtí.

Vždycky si k danému jménu napsal jméno, věk oběti, datum, kdy jí znásilnil a co všechno jí udělal. Bylo to tak nechutné. Bylo mi těch všech lidí strašně líto.

Ovšem ani tak jsem nepřestal hledat to, co se snažím najít.

Až když jsem byl skoro u konce, tak jsem se zarazil. Jako kdybych snad přestal dýchat, nebo minimálně se mi dýchalo špatně. Slzy se mi dostaly do očí.

Louis Tomlinson.

Stálo na tom seznamu. Harry co když to není ten můj Louis, co když myslí někoho jiného. Ne blbost. Určitě to byl můj milý přítel.

Přečetl jsem si všechno, co tam o něm psal. Nikdy si ho nevzal, ale ubližoval mu. Prý byl ten nejlepší, kterého kdy měl. Taky mu to s ním údajně vydrželo déle, než se všemi ostatními.

Chtělo se mi brečet z toho představy, že tenhle zmrd mi sahal na mého malinkého Louiho. Na mého malého prince. Nezaslouží si žít. Zaslouží si umřít. Bolestivou smrtí.

Sáhl jsem znovu po mobilu a znovu vytočil Henryho. Byl jsem neskutečně vytočenej.

„Myslím, že vím, proč voláš..." řekl poměrně smutným tónem.

„Ten... Ten hajzl si nezaslouží žít!" a ano rozbrečel jsem se.

„Vím, co chceš, abych udělal," řekl. Chápe mě.

„Zbav se toho zmrda! Ať chcípne bolestivou smrtí! Ať prosí, aby mohl už umřít! Ať ten hajzl ví, jaký to je!" křičel jsem zlomeně do telefonu. Věděl jsem, že to Henry zařídí.

„Máš to mít a drž se Harry. Teď už se mu nic nestane, je s tebou," povzbudil mě a položil to.

Padl jsem na kolena a pustil mobil na zem. Bylo mi jedno, jestli se mu něco stalo nebo ne. Rozbrečel jsem se snad ještě víc. Byl jsem tak zkurveně nasranej a zároveň to bylo jako kdyby mě někdo řezal. Tak moc to bolelo, když jsem si představil, jak Louimu ubližoval a využíval ho.

Najednou se otevřely dveře od balkónu a já mohl slyšet Louiho šokované nadechnutí.

„Harry, copak se stalo?" klekl si ke mně a silně mě objal. Jak mohl?! Jak mohl někomu tak čištému a milému zkurvit život!

„Mrzí mě to Lou, tak strašně moc, ale teď už jsi v bezpečí, nedovolím, aby ti už kdokoli další ublížil," brečel jsem mu do ramene a objal ho nazpátek. Velmi silně. Odmítal jsem ho pustit.

„Harry," šeptl a nejspíš se taky rozbrečel. „To byl on," řekl a já to pochopil. „Ta špatná zkušenost,"

„Já vím Loui. Mrzí mě to. Už nikdy, slibuju nikdy ti on ani nikdo další neublíží," musel jsem ho políbit, prostě musel.

Tak faajn, co si myslíte o téhle kapitolce?
Copak jste dostali pod stromeček? :)
Jinak nerada to říkám, ale blížíme se ke konci příběhu :'(

Krásný den <3