Sexy učitel

u něj

"Vzali jsme to nějak rychle, pane učiteli." podotkla jsem, když jsme se dostali před jeho domov. Byl to obrovský mrakodrap, kdybych nevěděla, že jsou to byty, hádala bych, že je to spoustu kanceláří.

"Mě to nevadí, Chloe." pronesl, když mi otevíral prosklené dveře.

"Není to divný? Jsme učitel a žák, známe se jeden den a už mě vedeš k sobě domů. Je to zvrácený." zapřemýšlela jsem nahlas cestou výtahem do 69. patra. Ten si ale umí vybrat byt.

"Je to zvrácený, máš pravdu."
"A nejste sériový vrah?"

"Hm. Ta možnost tady vždycky je, Chloe." usmál se na mě a já hned věděla, že člověk s takovým nádherným úsměvem prostě nemůže být vrah.

"Neviděl nás někdo? Když jsme odcházeli z hospody....." znejistěla jsem.

"Ne. Všichni byli už dost ožralí. Podívala ses vůbec? Vždyť už ani nevěděli proč pijou."

Zasmáli jsme se.

- - -

Výtah konečně zacinkal v 69.patře. Na dobře vyhlížející chodbě byly jen jedny dveře.

"To máte celé patro jen pro sebe? A jak se vlastně začínající učitel dostane do takovýho bejváku?" zeptal jsem se skoro nezdvořile.

"No. Patro je celé jen moje a předsíňka je tu jen, kdyby si někdo spletl patro." uchechtnul se a odmykal dveře."A moji rodiče nejsou zrovna nejchudší."

"Á. Je mi to jasný. Vy jste rozmazlenej, co chce zapadnout do společnosti - tak si vybere co nejmíň nápadný povolání." ajaj můj vypravěčský duch se projevil. A on mě pořád ještě může vyhodit ven říct jen: "Nezájem, slečinko - a teď se mnou rok vydrž." Ale díky bohu. Tohle neřekl, usmál se a vpustil mě do bytu.

Co vám budu povídat. Luxus. Jak jinak.

V šatně mi nemohl nic gentlemansky odložit, protože jsem měla jenom triko. Achjo. Miluju gentlemany. No nic. Šatna byla věšák a dveře předpokládám do nějaké místnosti s obleky, nebo něco takového. Přímo před námi se rozkládala obrovská okna s výhledem na noční město. Před oknem stála pohovka, inteligentně natočená tak, aby sloužila jednak k pozorování města i televize, nějaké FullHD nebo Smart, nebo prostě té, co byla na pravé zdi jak by lajk řekl. A na druhé straně byl kuchaňský kout. Luxusní.

"Umíš vařit?"

"Né. Mám sluhu, Chloe."

"Jako fakt, vy zazobanče?!"

"Nemam. Umím vařit. Jenom něco - ale nic moc. Většinou všechno spálím. A to není problém, když vařím jen pro sebe. Máš hlad?"

"Hm. Nevečeřela jsem a v hospodě jsem měla jenom pivo."

"To není odpověď."

"Tohle zase není otázka."

"Chloe! Nehraj si se mnou!"

"Nebudete mi rozkazovat." začali jsme se hádat na pokraji smíchu

"Huh!! He. Strašně vtipný."

"Jo něco malýho by bylo fajn."

Pomalu se přesouval ke kuchyni. Sedla jsem si na barovou židličku. Byly tam další dveře asi do ložnice. A sakra. To mě nenapadlo. To s ním skončím v posteli? S ním!? Né že by byl ošklivý nebo tak ale....

"Ratatouille?"

"Euh..rata...co?"

"Ra-ta-tu-í" vyslabikoval jako pro debily.

"Ano. Máte perfektní francouzskou výslovnost...ale mě je to tak nějak k ho*nu."

"Zelenina - lilek,cuketa, rajčata... všechno se to uvaří na pánvičce smíchá, ochutí provensálským kořením. Stručné, jednoduché francouzské." gestikuloval u toho, jako by zmiňované jídlo připravoval.

"Dík, že jste to řekl tak, abych nevypadala jako debil!"

"S tím vykáním bychom měli něco udělat, slečno Chloe."

"To jistě, pane učiteli."

"Tykej mi. Ne ve škole. Tady můžeš. Tady jsem pro tebe Ron." usmál se a dal se do přihřívání ratatouille.