Sexy učitel

skoro u něj II

Když jsme šli po vylidněné chodbě, usmál se na mě tím plachým úsměvěm. Bála jsem se, že když cokoli udělám, úsměv se rozplyne jako mlha nad ránem. Miluju tenhle úsměv.

"Na kolej zavolám. Jedem rovnou k tobě." zašeptala jsem tak, aby mě slyšel jen on.

"Platí. Bohužel musíme zase busem."

"Lilly."

"Kráva. Jdeme pěšky. Parkem to bude nejlepší."

"Ok. Nemam problem."

Mobil mu zabzučel v kapse. SMS od rodičů jestli je v pohodě.

"Jsem dostal za ukončený studia."

"Pěknej. Ajfoun co? Jsem ho viděla už včera. Sakra a zdá se mi, že je to celá věčnost." zahleděla jsem se na svoje jehly ze včera. Hmm.. zdá se, že ty boty nejsou zrovna dělaný na procházku v parku (ano, samozřejmě, na procházku v parku by byly dobré, kdyby byly o půl metru nižší a procházka o pět kilometrů kratší pozn.aut.).

"Zamilovaný párečky! Ty mám nejradši!" zazněl přímo přede mnou chraplavý vyhulený hlas. Vzhlédla jsem. Muž bezdomoveckého vzhledu na nás mířil pistolí. Pane bože!!! Chce nás zabít.

"Ruce nahoru! I ty děvko!" zařval. Lekla jsem se. Ron taky a zareagovali jsme dost podobně.

On upustil iPhone na zem a já jsem prostě spadla. Zatracený jehly! Asi se nezvednu. Ron se chtěl sehnout buď pro mě nebo pro telefon.

"Ruce nad hlavu! Žádná policie! I ty mrcho!" oba jsme zvedli ruce. Sedět při přepadení za bílého dne... Alespoň umřu hezky oblečená.

Vzpomněla jsem si na detektivky, na které jsem se dívala s mamkou jako malá. Jestli přežiju, měla bych umět přesně popsat obličej toho grázla. Nemám paměť na obličeje. Dokázala bych vůbec popsat ten Ronův? A neměl by mi teď probíhat před očima celý život? Chloe prostě musí být vždycky divná.

"Tak. Tak se mi to líbí. Poprosím slečnu o její kabelku a pána vyprázdnit kapsy." sehnul se pro iPhone, pořad na nás mířil. Měli jsme být u Rona, u Rona v posteli, sakra! Kde se stala chyba?!

Zašklebil se na mě ten hnusák. Kopnul mě do břicha. Auuuu. Tělem mi projela nehorázná bolest. Svalila jsem se na bok a schoulila do klubíčka čelem k útočníkovi. Učili nás, že ledviny jsou taky zranitelné... Což se brzy ukázalo jako špatný nápad.

Plivnul mi do obličeje.

"Půjdeš se mnou, bude z tebe profi děvka!" zasmál se.

"To jste si mě dosti znehodnotil." vyhrhkla jsem se slzami a slinami v očích.

Ron to nevydržel a vrhnul se ke mě. Odtrhl ze mě toho grázla a svalil ho na zem. Zkušeně, myslím.

Debil, debil, debil. Ten debil vystřelil, když mu Ron rval zbraň z ruky. Mířil na čelo a trefil se do Ronova ramena. Využil momentu překvapení a utekl pryč, stihl sebrat jenom iPhone ze země.

Vzala jsem jeho hlavu na klín.

"Vnímej mě!"

"Jo."

"Záchranka? Ano, tady Chloe Cakeová. Jsme v centrálním parku. Na cestičce. Mám tu přepadení, postřelený je Ron Scherbatski. Do ramena. Krvácí. Při vědomí." sypala jsem ze sebe fakty.

"Rone. Za pět minut tu jsou. Mluv se mnou ano? Odtrhnu ti cár z trička ano? Ovážu ti to. Ano?"

"Jo."