Sexy učitel

polonahá

Pátek odpoledne. Vylezla jsem z dámské šatny ve svých bílých bikinách a zakrývala se ručníkem, jako kdyby mě on nikdy neviděl svlečenou. Je tu spoustu lidí, u něj jsme ale byli sami.

Roneeee, notáak, kde jsi! Nervózně jsem přešlapávala a podupávala u hlavního bazénu.
"Hádej?! Kdo je?"Přišel zezadu,abych ho neviděla a zakryl mi oči.
"Páni, tak to fakt netuším. Kapitán Piccard ze StarTreku? Jestli ne tak se nechávám podat."
"Pche. Něco mnohem lepšího. Hm?"
"Tak to budee asiii..."
Najednou jsme řekli jako v nějaké televizní soutěži:"Ron Scherbatski!" A zasmáli jsme se. Otočila jsem se a ty plavky... asi jsem neměla nikdy lepší příležitost si prohlédnout jeho svaly od pasu nahoru.. a když pomyslím na to, že se na ně ještě nějakou chvíli dívat budu...

Po kulce měl ještě v rameni jizvu, ale nic hrozného, prosté jizva.

Položili jsme si věci na lavičku a Ron řekl, že si nejdřív zaplavme v ještě otevřeném venkovním bazénu. Nic jsem nenamítala.

Namočila jsem tam palec pravé nohy, ještě ze břehu.
"To není moc teplý." a couvla jsem o několik kroků vzad.
"A to je problééém pro slečnu?" ušklíbl se Ron a vyráchal si v té chlórované vodě nohu až po koleno. Očividně mu to nevadilo. Po schůdkách slezl neuvěřitelně sexy způsobem. Namočil si i hlavu, švihnutím ji z vody vytáhl. Po schůdkách opět vylezl nahoru, ujistil se, že se nikdo nedívá a objal mě. Záškodník jeden.
"Áaach. To studíí." zaječela jsem jako malá holčička a vrtěla jsem se mu v náručí.

Nečekaně se sehnul a než jsem stihla cokoli udělat podebral mě pod koleny a přehodil si mě přes ramena jako nějaký pytel mouky. Zaječela jsem mu do ucha a kopala jsem co mi jen jeho sevření dovolilo.

Nepřála jsem si tohle vždycky? Kluci tak nosí holky do vody vždycky a mně se to hrozně líbilo. Ten způsob jiskření mezi nimi a vzájemný flirt a..
Teď to mám i já. Nesu se do bazénu, stehnem se dotýkám jeho svalů.

Přehodil si mě do náruče.
"Pápá!" Stoupl si na samý okraj bazénu a vyhodil mé dostatečně daleko. Do vody jsem dopadla s obrovským šplouchnutím na záda. Studěla, to je pravda, ale ne zas tak příserně. Malinkou chvíli jsem se jen tak vznášela mezi hladinou a dlážděnou podlahou bazénu. Usmála jsem se sama pro sebe. Takové je to být milovaná. Za okamžik vodu rozrazily statné ruce - Ronovy ruce. V mžiku následovala hlava, tělo a nohy. Potopil se za mnou s malinkou vysěšeným výrazem a ukázal potapěčský znak pro komunikaci pod vodou, kterým se ptal jestli jsem ok (zní to takhle trochu děsivě 'znak pro komunikaci' ale je to docela praktická věc - připomínám, že pod vodou je vám mluvení trochu na nic, obzvlášť třeba se šnorchlem v puse. Ukazováček a palec jedné ruky sepnete do pomyslného O a zbylé prsty necháte narovnané. Slouží to jako otázka i jako odpověď, že je vše v pohodě. Ok? Ok. Kdyby byla Hazel z Hvězdy nám nepřály potapěč, používá tohle. dlouhá pozn.aut). Odpověděla jsem mu a plavala směr hladina.

"To ses nemohla hned vynořit? Měl jsem strach!" Pusa. Tvářil se trochu ublíženě.
"Omlouvám se, sire, ale všichni nejsou tak ú-žas-ně sportovně nadaní. A navíc jsem si ten pocit chtěla vychutnat. Phe. Nemůžeš mě pořád kontrolovat." Rýpla jsem ho do ramene ukazováčkem a začala jsem ho 'topit'. Ani jeden jsme nedošáhli na dno a tak jsem zvolila taktiku 'prostě ho ponoř'. Dlaněmi jsem se zapřela o jeho (ú-žas-ná pozn.aut.) ramena a vší silo jsem se ho snažila potopit.

"Helé! Co to děláš?!" v hlase se mu ozval humor.
"Ále..." Protože mi to nešlo jen rukama zapojila jsem i nohy, kterýma jsem mu objala (ú-žas-ný pozn.aut) pas a patami jsem se zapřela. Vypadal jako by zrovna na tohle čekal a i se mnou v pevně sevřeném náručí se potopil břichem napřed.

Dívala jsem se mu do očí i pod vodou. Z nosu i pusy mu vycházely bublinky. Byl roztomilý. Ale teď jsme se topili. Aha. My se vlasně vzájemně topíme. Jako kdybych na to zapomněla. Vydechla jsem co nejsilnější proud bublin přímo do jeho obličeje - vysmekla jsem se mu v momentu překvapení - vyplavala jsem se nadechnout (jestli jste celou dobu zadržovali dech, zkuste se nadechnout, dobrá rada aut.).

Vteřinku po mně tak učinil i Ron, vyfoukl (jako velryba pozn.aut.), ale hned se zanořil a táhl mě za kotníky ke dnu. Tam mě držel tak dlouho u samého dna, až jsem myslela,že to nebere jako hru, ale jako vážnou věc. Snažila jsem se mu vykroutit, kopala jsem ho, ale on se jen lišácky usmíval a nezúcastněně vysílal bublinky z úst. Co teď? Už jsem byla na samém pokraji kolapsu. Ukázala jsem potapěčsky 'problém' (dlaň dáte vodorovně, hřbetem nahoru a kýváte s ní ze strany na stranu, tzn. strana s malíčkem nahoře a s palcem dole. Přirovnám k Hazel - Došla mi kyslíková bomba.) po čemž automaticky následuje ukázat kde je. Ukazováčkem jsem se dotkla rtu a sjela až k plicím. Pak jsem si vzpomněla jak náš instruktor říká: 'Většina problémů se dá při potápění vyřešit bez nutnosti vyplavat nad hladinu.' Teď ne - a už si nic nepamatuju.