Sexy učitel

party!

Všude to hýřilo barvami. A to jsem teprve stála na chodníku. Sama - když jsem vyšla z koupelny, E.H. se lekl ze dvou důvodů: viděl mě už v make-upu a líbal se s Daisy. Opravdu, ne jenom jako nesmélí školáci v první třídě. Držel ji za zadek a slizce se ošahávali. Takhle my s Ronem nechutní nejsme! Určitě! Vsadím obě náusnice (prohrála by je pozn.aut.). Každopádně jsem si řekla, ať si to užijou, a oni mi řekli, že na party nejdou, že jsou tu spokojeni spolu. Nejdřív mi to přišlo divné, že E.H. a Daisy na to vlítli tam rychle a přisla jsem si trochu zrazená, ale co. Moje 'seznamka' zafungovala. Jenom prosím ať se neolizujou na mojí postýlce.

V tmavomodrém městském šeru se po ulici povalovali a postávali všelijaké kreatury. Sugar skulls opravdu nevchyběly. Zahlédla jsem celou partu StarTreku, mumie, supermany, lístek ve stylu Teda z How I Met Your Mother jeho nemravně-dýňovou přítelkyni (nebo jen nemravně-opilou holku, co se lísala ke každému pozn.aut.), nespočet sexy-sestřiček a sexy-policistek. Chudinky, najděte si někoho.

Připomněly mi mě. Mě ještě před týdnem. Nezadaná, bez vyhlídek na vztah, obklopená inteligentními šprtkami a moudrými knihami radící být sama sebou a důvěovat si - ALE: Mě samotnou nikdo nechce a ani se mi tomu nechtělo věřit. Phe. Ztratila jsem naději. Myslím, že když jsem se nesoustředila na to najít kluka, našla jsem ho. Nebo on mě. Nebo osud. Nebo Vesmír (Nebo housenka. Nebo krteček. pozn.aut.). Čas je nejlepší lékař, všechno chce čas.

Vstoupila jsem do místnosti, která pumpovala hudbou. Odrážela se mi v hrudníku a všude po těle jsem cítila to dunění. Zamířila jsem skrz taneční parket směr bar.
"Dvojitou vodku, prosím." usmála jsem se na hošíka za pultem. Jeden z mála normálně oblečených lidí.
"Osmnáct bylo?!"
"Domnívám se, že už je po dvacáté hodině. Pane." A posunula jsem směrem k němu občanku, on mi ji s kývnutím a nechapavým úsměvem poslal zpět a už mi nalíval vodku. Někdo si sedl vedle mě.
"Zaplatím to za slečnu." Kdo mě to zve na pití? Pohrdavě jsem se podívala přes rameno. To je ten plavčík, co se s Ronem popral o 'moji výsost'. Jak se jen jmenoval. Mirek, Marek... Mark! Jo Mark! Chtěl mě!
"Marku!" vyprskla jsem ze sebe nenávistně. Nejdřív jsem si ani nevšimla, že by měl nějaký převlek, protože byl oblečený v plavčickém - no jasně - měl to na sobě i když jsem ho poznala.

Zvedla jsem se a pokusila jsem se zmizet v davu. Slyšela jsem za sebou:
"Počkej! Jsi Chloe? Co ta vodka! Chloe?!" Mark musel docela slušně křičet, aby přeřval hudbu dunící z repráků.

"Ne. Ne. Ne." prskala jsem mu do obličeje čím dál tím hlasitěji, když mě doběhl a otočil k sobě.

"Zachránil jsem ti život!"
"Aha. Jo - super. Děkuju. Tady máš peníze za tu vodku, zvu tě na ní za záchranu života. Je na baru, já ji pít ne-bu-du." Vtiskla jsem mu do ruky bankovku a ukázala na bar, kde se nejspíš doteď povalovala 'moje' netčená vodka.

Ucítila jsem za sebou nějaký pohyb (zatraceně blízko a zatraceně nízko pozn.aut.). Přes rameno mi někdo položil hlavu a ruce na boky. Udělala jsem krok směrem od neznámého (což znamenalo, že se o krok přiblížila ke známému - no co u Marka alespoň věděla na čem je pozn.aut.) a zařvala jsem:
"Odprejskni."
"Sory, kotě. Nevěděl jsem, že jsi taková divoká."
"To toho o mě nevíš docela dost. Nazdar." Zařvala jsem a cizinec se dal na zběsilý unik (do náručí nějaké cizinky pozn. moc-se-do-děje-vkládající aut.). Uf - musím bojovat na více frontách.

"Víš, Marku," pokračovala jsem už trochu klidnějším hlasem "Přišla jsem si to sem užít a nemíním si tady kazit náladu. Jo, jsi hodnej žes mi zachránil život, ale nemůžem se přes to tak trochu přenést. Navíc ani nevím jak to všechno bylo. Poslední dobou toho mám dost."
"Jo. Takže si s tebou mám zatancovat a mlčet."
"Dobrej nápad." V tu chvíli mi došlo - co tu vlastně dělám bez Něj, Rona?! (blesku pozn.aut.) I když jsme se divně pohádali, nezaslouží si to - kvůli Markovi jsme se pohádali. Nebo ne. A měli bychom vůbec spolu do společnosti?

Mark se na mě přilepil jako žvýkačka do vlasů (a ne a ne se pustit pozn.aut.+Chloe). Protože byl o malinko vyšší než já měl zabořený nos v mých rozpuštěných natupírovaných vlasech, těsně nad mým uchem. Cítila jsem na něm jeho dech. Před ploužáčkovým refrénem mě chytl o něco níž a přitiskl si mě k sobě, čímž mi prakticky znemožnil jakýkoli tanec. Né že bych byla nějak zvlášt šikovná, ale teď jsem si zakopávala i o vlastní nohy. Cítila jsem, že je celý zpocený. Ble. Jednou jsem se dokonce zaškobrtla o jeho nohu, což způsobilo to, že jsem přepadla dopředu - na něj - a on si mě přimáčkl ještě víc na svůj zpocený hrudník, i když jsem si myslela, že už to víc nejde.

"Je mezi náma všechno dobrý?" řekl mi zničehonic do ucha. Cukla jsem sebou jednak protože mě překvapila otázka a jednak jsem se lekla. Asi jsem ho drcla do hlavy. Malinko se odtáhl, díkybohuuuuu.
"Hm." nemám co na to řici.
"Jo nebo ne?"
"Hm." Hlavně mě už pust. Ploužák už končil, byla nejvhodnější doba pro zbabělý úprk. Chytla jsem ho nad lokty a trochu se odstrčila. Nepomohlo to. Ba právě naopak. Nemám na to náladu, sakra.

Pak jsem ucítila jak se pozvolna pouští, ale nikoli svou vůlí, uslyšela jsem: "Podruhý, ty zmrde!" a pak už jsem tancovala v Ronově hřejivém objetí.

Ahoj lidi! Tady Eve, jak je? Děkuji za Vaši úžasnou podporu! Jste geniální. Pokud se Vám líbí knížka, likujte a komentujte kapitoly, abych věděla, že mám pokračovat. Za komenty jsem nesmírně ráda. Mějte hezký den a příjemné čtení (koment potěší). E