Sexy učitel

kempujeme

"Myslím, že jsem ti pak usnula v náručí a ráno jsem se probudila ve svojí posteli. Snažila jsem se na to zapomenout. Jak jsi to vnímal ty?"
"Měl jsem problém s tím, abys mi neviděla do obličeje. Zapamatovala by sis mě a musel bych se pak víc maskovat při sledování. Měl jsem plnou hlavu vět 'co kdyby...', hledal jsem chyby v sobě - když někoho tak dlouho sleduješ přijde ti fakt divný, když tě překvapí. Neznal jsem tě dost."
"Teď mě znáš líp?" ani nevím jestli jsem se ptala nebo mu to oznamovala.
"Jo, a o dost." Chytil mě okolo pasu a políbil na čelo.
"Pořád mám strach. A bojím se, že jenom láska nestačí. Miluju tě. Jo strašně moc tě miluju. Chci abys to věděl. Jo. Musím ti to přiznat." Koktala jsem ze sebe.
"Rone. Co bylo na té kartičce v mojí noze." Stál přede mnou a netušil, co by měl říci. Spustila jsem to moc rychle.
"Chloe, já tě taky miluju. Miluju tě tak moc, že..." hledal slova (nakonec je našel pod malou postelí úplně v rohu pozn.aut.)

"Miluju tě tak moc, že občas nemůžu dýchat. Stačí na tebe pomyslet a zatají se mi dech. A když jsem s tebou...musím myslet na každou jednotlivou část svého těla, aby tě nepohltila do sebe tak, že se na tebe ani nesoustředím. Nevím, proč jsem tohle necítil dřív. Je to jako by si každá moje buňka uvědomila, že dělala chybu, že tě nemilovala. Zbožňuju tvoje nádherné oči. Vlasy se ti vlní jako příboj v Norsku. Připomínají mi domov. Ale ten druhý jsem našel v tobě. Ve tvém srdci, ve tvé lásce. Miluju tě, když se směješ. Vždycky se rozzáříš a všechno okolo tebe se usmívá s tebou, tvůj smích je tak nakažlivý. Musím se smát s tebou. I brečet. Cítím to, co ty. Hluboko ve mě, v místech, o kterých jsem ani nevěděl, že je mám, se něco pne, když jsi smutná nebo nešťastná. Chloe, já tě miluju." Přivinul si mě blíž k sobě, dlaně na mých zádech, nos u mého ucha a pokračoval.
"Udělala jsi ze mě jiného člověka. Nejenom tím, že jsem s tebou vlastně spoustu let žil, ale hlavně posledním týdnem. Žít ve tvé blízkosti je jako být u pramene (U pramene jsem, přesto žízní hynu od Villona pozn.aut.) živé vody, ale cítím, že tě nemůžu milovat naplno. Bojím se. Všeho. O tebe. Jsi můj život." Naše největší slabina - strach. O strachu je celý náš společný svět. Měla bych mu to vrátit - v dobrém slova smyslu. Sice trochu odběhl od tématu - to byla ta paměťová karta z mojí nohy. Tohle je ale mnohem lepší. Teď byla řada na mně.
"Někdy mám pocit, že svět je jako tmavá díra, co se propadá níž a níž, propadává se sama do sebe a ničí se. Tys mě popadl za vlasy a vytrhl mě z toho temně a nudně hořícího pekla, přetékajícího špínou, lží, nevšímavostí a opovržením. Je to jako mávnutím kouzelného proutku, byla jsem tam a teď už si ani nepamatuji jaké to bylo se v tom svinstvu topit. Jsem ve světě plném barev, lásky... až mě to děsí. Oba běžíme po rozkvetlé louce bez hranic. Ale někdo na tu louku musel nastražit nášlapné miny. Zatím kličkujem', ale co když jednou zakopnem a boom!, nedá mi to spát. Jsem ochotná tohle všechno podstoupit, jsem ochotná skočit do mělčiny a naivně doufat, že na dno nikdy nedopadnu. Tvoje láska mě objímá a já to zbožňuju. Žeru to. Jo jsem v tom až po uši. Tvoje láska, ty... jsi můj vesmír, moje hvězdy. S tebou letím na křídlech nekonečna. Miluju tě, Rone, jsi můj vesmír."

Lehli jsme si vedle sebe na postel a jen tiše zírali do tmy. Pak jsme...