Sexy učitel

jsem agent

Před 10lety, věk Rona: 14

To, že měla máma málo peněz, jsem pochopil. To, že potřebovala fet a peníze, taky. Nikdy jsem ale nepochopil, jak může matka vydat tříletého kluka tajným službám. Kurva, byly mi tři! Nenávidim svět, je krutej - hlavně ke mně. Mám chuť se zabít. Ale co když je to nahoře horší než v tomhle zkurveným táboře plným malejch agentů? Co když tam na mě čeká ještě něco horšího? Sakra a co když za ty hnusy, co provádím tady na zemi budu tam pykat? 

Ne, neudělám to. Rozhodl jsem se. Agent 99-A-X1 pode mnou se neklidně přetočil. Mámu nenávidím. Ale nějak ten výcvik dokopu. A máma ty peníze, co mi platí, fakt potřebuje. Jo, na fet. A taky na život. Porodila mě, tak jí to dlužím. První roky bylo peklo. Člověk, co si neumí ani zavázat tkaničky asi nebude nejvhodnější student tajné služby. A k tomu ještě ta čeština. Proč mi letos na seznam předmětů přidali češtinu? (nezapomeňte, že tohle si Ron myslí v norském tajném táboře pro výcvik agentů norsky pozn.aut.) Vrhat nože, střílet ze samopalu, luku a naučit se druhy zbraní a jejich sborku a rozborku mi nedělá problém. Jenom ta čeština. 

Když jsem tak přemýšlel, usnul jsem. Ráno mě probudil šílený křik - budíček. Každý den ráno v 5. Pak se každej zařídí podle sebe a v 6 - v 6 přesně - je nástup na ranní výcvik. Koutkem oka jsem uviděl vstupující delegaci vysokých hodnostářů. Sakra - co je za problém. Buď se zase nějakej kluk zabil, nebo utek'. Rychle jsem slezl a namátkou jsem nás přepočítal. Nikdo nechyběl. Co se děje?! Jakmile jsme byli všichni v pyžamech nastoupení u svých postelí, tlustý maník v čele výpravy se zastavil před první postelí. To bylo místo kam všichni vidíme, protože palandy jsou uspořádané hlavou ke zdem do dvou řad podél dlouhých stran místnosti.

"Krásný den všem." začal svoji řeč tlusťoch. Bylo vidět, že mu časné vstávání nesvědčí.

"Dobré ráno." zasalutovali jsme všichni naráz, mě nevyjímaje.

"Dnes tu máme výjimečnou příležitost, mladíci. Jeden z vás bude vybrán, aby.." Ne!Ne!Ne! Nemusím ho ani poslouchat, co řekne. Jeden z nás bude vybrán, aby reprezentoval vlast,"pomáhal lidu.", dopadl nebezpečné zločince "a, haha, zachránil vás ostatní." Moje myšlenky se prolínaly s jeho slovy. "Víte jak to chodí."

"Ano, pane."

"Dnes vás rozřadíme do dvou skupin, jako vždy de odvedené práce. Lemry budou potrestány a 3 vítězové dnešního dne postoupí do dalšího kola o agenta! Kdo to bude dnes? Nechť výběr započne! Hodně štěstí, zlatíčka." Aarhg! Debil! Ty tresty jsou nepřiměřené. Než minulý týden vybrali mého parťáka z vedlejší postele, všechny Lemry nesměly týden spát a pak týden každý den 12 hodin drhnout podlahu. Kdo by usnul v prvním týdnu, do druhého se nedostal. Prostě by ho vyhodili na ulici. Díky bohu jsme to všichni dali.

Dnešek probíhal naprosto  standardně, jako každý Výběrový den. Nejdřív jsme se utkali mezi sebou, Pak jsme stříleli a vrhali nožem. Nikdy nevím, jestli se mám snažit, abych se dostal do vítězné trojky, nebo si odpykávat trest a možná zemřít, když to bude trest pro Lemry. Všechno jsem dnes dělal průměrně. Nijak jsem nevybočoval, kromě malého zaváhání na slepé dráze. Večer jsme se všichni sešli v obvyklý čas v jídelně, abychom povečeřeli a sdělili si výsledky. Dojedl jsem hrachovou kaši, když v tom přišel malý tlustý, aby si před stovku patnáctiletých agentů stoupl a vyřkl Verdikt.  Všichni si stoupli do pozoru.

"Dnes jsem nebyl spokojen." , protože většina z vás nepodala dostatečně dobrý výkon. "Ale našli se mezi vámi takoví, kteří byli skvělí." Dostatečně na to, "Aby se mohli účastnit velkého výběru o nejlepšího agenta." A teď vypukne bouřlivý potlesk a nějací tři chudáci budou bojovat o to, koho vypustí špehovat nevinné lidi. Jen dva zůstanou ušetřeni práce Lemer, ale přitom nebudou agenti.