ROSIE

5.Pořád dokola

2.července. 2015
Neděle 6:00
-------------------------------------

Včerejšek jsem celý prospala.Polštář po mojí hlavou byl ale pořád vlhký od mých slz.Sedla jsem si na postel tak,že mi nohy visely dolů z posele a rukami jsem se podpírala.Vzadu v hlavě se ozval známý tlak,který mi ohlašoval,že budu mít migrénu.Celý pokoj byl osvícený oranžovými paprsky vycházejícího slunce.Za každým nábytlem se tvořil dlouhý,temný stín.
Pořád dokola jsem viděla jeho obličej.Jak na mě koukal.Jak za mnou volal "Rosie!".Tohle oslovení jsem neslyšela celé 3roky.Jen on mi tak říkal.Pořád dokola se mi ta scéna přehrávála před očima.Měla jsem pocit,jako by do mě někdo zabodl nůž a pořád dokola s ním otáčel.Postavila jsem se a šla jako obvykle do koupelny.Do zrdcadla jsem se ani nepodívala.Nechtěla jsem to vidět.Rychle jsem si vyčistila zuby a vlezla do sprchového koutu.Nechala jsem prameny teplé vody jen tak stékat po mém těle.Cítila jsem,jak se mi pomaličku uvolňují svaly na zádech.Dala jsem si vlasy na pravou stranu a pravou rukou jsem si začala masírovat krk.V tu chvíli jsem si ale vzpomněla,že právě tam mě on líbal.Jak mě zezadu objímal a šeptal mi do ucha,že všechno bude dobré.Ruku jsem okamžitě stáhla.Rychle jsem vylezla ze sprchového koutu,osušila se ručníkem a oblékla si dlouhý,bílý župan.Pokusila jsem se rozčesat vlasy a šla jsem dolů do obyváku.Udělala jsem si čaj a sedla si na gauč.Všechno mě bolelo.Ačkoliv jsem spala dlouho,byla jsem strašně unavená.Nedokázala jsem se pohybovat rychle.Oči mě pálily z pláče. Zapla jsem televizi.Dávali můj oblíbený seriál,ale já byla hlavou uplně jinde.
Začala jsem přemýšlet,co k němu vlastně cítím.Vůbec jsem nevěděla.Bolest,kterou ve mě zanechal na mě křičela,že ho nenávidím.Rozum mi říkal,ať zapomenu,ale srdce v dáli šeptalo "miluješ ho". Zatřepala jsem hlavou a doufala jsem,že takové myšlenky můžu prostě setřást.
Nechtěla jsem na to myslet.Nechala jsem čaj na stolku u gauče a šla jsem si pro kabelku,která pořád ležela na zemi.Zvedla jsem jí a šla zpět ke gauči.Chtěla jsem slyšet hlasy z televize,aby si nepřipadala tak sama.Posadila jsem se a začala hledat mobil.Myslela jsem,že když budu někomu odepisovat,nebudu myslet na ..něj.Nedokážu říct jeho jméno ani v duchu.
Mobil tam ale nebyl začala jsem vzpomínat,kdy jsem ho viděla naposledy.
No to snad ne.
V kavárně u stolu,těsně před tím,než se to stalo. K Paulovi se ale už nevrátím,nikdy.Musím si koupit nový mobil.