ROSIE

21.

6.prosince 2011
----------------------------

(Předtím z pohledu Rosie) -Tenhle kluk byl zvláštní.Jediným gestem mi dokázal změnit náladu.

~CAMERON~

Seděli jsme tam.Na ulici.Ona měla kolem svých ramen můj kabát.Chvilkami se na mě usmála.Při každém jejím úsměvu se mi tělem rozlilo teplo,klid.Je mi s ní dobře.Přísahám bohu..Nikde jinde bych teď nechtěl být víc .Jediné,co mě rozrušovalo ,byla zima,která z ní šla.Znažila se drkotání zubů potlačit,ale pořád se třásla.Její Tváře byly bledé,rty nafialovělé.Dlaně měla založené v klíně.
Chvíli jsme mluvili,chvíli mlčeli.Bylo zvláštní,že i ticho mi s ní připadalo skvělé. Musím jí pomoct.
"Nechceš jít do tepla?" Vypadlo ze mě najednou.Dřiv,než jsem si stačil uvědomit,jak úchylně to zní.
Její výraz byl bezvýrazný.Asi jí to zaskočilo.
"Kam jako?" Pronesla zaraženě.
"No..K-ke mně" odpověděl jsem koktavě.Určitě jsem se červenal.Sakra.Chvíli na mě nechápavě hleděla a potom se usmála.Její oči,bože.Když se usmívala,zářily.Krásněji ,než hvězdy.Krásněji,než cokoliv.
"A slibuješ,že mě cestou nezatáhneš do křoví?" Usmála se a odhalila své dokonalé zuby.V jejích tvářích se objevily jemné ďolíčky.Setinu vteřiny jsem z ní stratil výraz a okouzleně na ni hleděl.Potom jsem zlehka potřásl hlavou.Zpět do reality, Dallasi.
Zasmál jsem se. "Ano ,slibuju." Řekl jsem. A podíval se na ní vážným pohledem.
"Dobře" Zasmála se taky.
Postavil jsem se a natáhl k ní ruku,abych jí pomohl vstát.Koukl jsem se jí do očí a usmál se.Ona udělala to samé a podala mi svou drobnou ruku.Tak ledovou. Postavila se taky,ale vypadala,že za chvíli omdlý.Podíval jsem si na ní,opět starostlivě. Měla svraštělé obočí a koukala se do země.
"Dobrý?" Zeptal jsem se potichu. Vzhlédla a nuceně se usmála.
"Jo,jen mě všechno bolí.Seděla jsem tu fakt dlouho." Odpověděla a druhou ruku si položila na kříž. Do mého domu to bylo něco málo,přes 100 metrů,ale nevypadala,že to dojde.Ruku,kterou jsem jí dosud držel v sevření jsem si rychle a jemně založil kolem krku a pustill jí ,ona na mě opět nechápavě koukala.Přistoupil jsem k ní blíž a ucítil svěží vůni, navzdory mrazům..jarní.Levou rukou jsem jí objal kolem boků.Postupoval jsem pomalu a jemně,aby jí nic nemohlo bolet.Byla tak křehlká.Koukala na mě,pořád stějně nechápavě.Byl jsem k ní tak blízko,že bych jí mohl při nejmenším pohybu dát pusu na čelo.Sálal z ní takový chlad.Přikrčil jsem se,abych ji pravou rukou mohl chytit pod koleny.Jemně jsem ji nadzvedl a ona přirozeně nohy pokrčila.Uplně jsem se narovnal a ona,aby vyrovnala rovnováhu,rychle obtočila i druhou ruku kolem mého krku.Hleděl jsem jí do tváře,čekal jsem,jak se bude tvářit.Usmál jsem se.Bylo příjemné,jí mít tak blízko sebe.Pořád měla na sobě můj kabát,který jí sahal až skoro po kolena.Její obličej pookřál a zčervenaly jí tváře.Ona se červená.Od srdce se mi rozlila další vlna tepla.Usmála se.
"Vzhůru do křoví" řekla a oba jsme se zasmáli. Otočil jsem se k mému domu a s ní v náručí vyrazil.💓