ROSIE

15.Už zase

5.prosince 2011
Sobota
13:00
----------------------------------
Pořád jsem se myšlenkami vracela do včerejší noci.Chci vědět,co řešili.
Stála jsem v kuchyni,koukala z okna.Venku zlehka dopadal na zem první sníh.Bylo to krásné.Miluju zimu a Vánoce.Tyhle Vánoce budou ale divné.S Oskarem se nebudu cítit jako doma.Prostě tu nechci být,musím se odhodlat a odejít.
Přichystala jsem k obědu špagety s boloňskou omáčkou.Nandala dvě porce a položila je na jídelní stůl.Vyšla jsem schody a vešla do jeho pokoje.seděl na posteli bez trička,jako když měl můj mobil.Teď měl ale obličej v dlaních.Přistoupila jsem k němu.A levou rukou ho něžně pohladila po zádech.Sedla jsem si za něj na postel.
"Co se děje?" Zeptala jsem se potichu.Pomalu stáhnul dlaně ze svého obličeje a otočil se ke mně.Jeho výraz byl smutný.Bylo mi ho líto.Přisunula jsem se k němu blíž,teď jsem seděla po jeho pravém boku.Položila jsem si levou ruku na jeho levé rameno a palcem tam něžně kreslila kolečka.Podívala se mi do očí.
"Když jsi teď tady se mnou,mám pocit,že se neděje nic" zase neodpověděl na otázku.Možná nebyla vhodná chvíle,ale zeptat jsem se musela.
"Kdo tu včera v noci byl?"
Řekla jsem klidně.
Nastalo ticho.Svráštil obočí.Chvili přemýšlel.
"Nikdo tu nebyl,Rose" začal lhát.No to si ze mě dělá srandu.Snaží se ze mě udělat blázna.
"Oskare,vím jistě,že tu někdo byl" řekla jsem rozhodně
Setřásl mojí ruku z ramene a trochu se ode mě odsunul.Jeho výraz už smutný nebyl.Začala jsem se bát.
"Jo fakt? A jak to můžeš vědět?" Začínal být naštvaný.
No to ne .Ale jsem tvrdohlavá,já neustoupím jen tak.
"Slyšela jsem vás." řekla jsem prostě.Pokrčila jsem rameny.
Vstal,otočil se ke mně čelem a založil si ruce na prsou.
"Jo? A co jsi slyšela?" Řekl podrážděně.
Sklopila jsem pohled.koukala jsem na své nohy.Zase jako dítě,které čeká na trest.
"Moc jsem toho neslyšela,jen vím,že tu byli nějací chlapi"
Kdybych řekla,co jsem doopravdy slyšela asi by to nedopadlo dobře.
"Takže ty tajně posloucháš za dveřma moje rozhovory?" Řekl naštvaně.Strachem se mi začaly třást ruce.Měl pravdu,to jsem dělala,ale vůbec ne proto,že bych ho chtěla špehovat.Dělala jsem to proto,že mi něco tají a já se bojím.
"Ne,takhle to nebylo"řekla jsem pomalu.
"A jak to teda bylo?" Měřil si mě od hlavy k patě.
"Probudila jsem se uprostřed noci a ty jsi tu nebyl.Chtěla jsem tě najít." Odpověděla jsem.Vlastně to byla pravda.
Potřásl hlavou ve znamení nesouhlasu a já k němu vzhlédla.
"Lhářko." Řekl. Touhle tečkou náš rozhovor očividně končí.Přešel ke skříni a vytáhl modré tričko,které si oblékl.Odešel dolů.Slyšela jsem,jak snědl špagety a odešel ven.