ROSIE

17. Volnost

5.prosince 2011
sobota
----------------------------------------
Dala jsem si sprchu a šla jsem si lehnout.Byla jsem nervózní.Když jsem přišla do ložnice,Oskar už ležel na své polovině postele.Po pas přikrytý dekou,ke mně zády.Posadila jsem se na postel nohami dolů, sundala jsem si lehký saténový župan.Pravou rukou jsem si projela mokré vlasy.Lehla jsem si na záda a koukala do stropu.
"Nechceš jet zítra na výlet?"
Lekla jsem se jeho hlasu a cukla jsem sebou.
"N-na výlet? " začala jsem koktat.
"Ano,na výlet."odpověděl a přitom se ke mně otočil.
"A kam?" Zeptala jsem se.Jeho otázka mě zarazila,nikdy jsme nikde nebyli.
"Já nevím,třeba k mým rodičům" odpověděl a pokrčil rameny.
Cítila jsem,jak rudnu.Ne z toho,že bych se zamilovaně styděla,ale z provinění.Dnes v noci ho chci opustit a on mě chce seznámit s rodiči?
Ale pak jsem si vzpomněla,jak na mě byl zlý a znovu jsem se přesvědčila,že odejít musím.
"Dobře,to bysme mohli.Moc ráda je poznám" řekla jsem a falešně jsem se usmála.Není to jedno? Stejně už tu zítra nebudu.
"Tak jo. Dobrou" Usmál se i on a znovu se ke mně otočil zády.Když najednou bylo ticho,uvědomila jsem si,že mi srdce bije jako o život.Možná to bylo o život.
Mobil jsem měla na nočním stolku vedle sebe,abych věděla ,kolik je hodin.V 1:00 uteču.Čas utíkal hrozně pomalu a spánek nepřicházel v úvahu. 12:30. Posledních 30 minut a bude po všem.Posledních 30 minut a budu volná.Měla jsem ruce založené na prsou a prsty si ťukala do druhé ruky.Nervózně jsem zvedla mobil. 12:31. To není možné
Myšlenkami jsem zabloudila k noci,kdy měl Oskar neznámé hosty.Znovu a znovu jsem si přehrávála nejpodivnějsi útržky jejich rozhovoru.
-
"Kolik jich bylo?"
"Buď my, nebo oni"
"Tahle práce neni pro každýho!"
"Kdyby tam někdo přišel"
-
Čeho je Oskar šéf? Polovina mého mozku netušila,co se mohlo dít,ale ta druhá mi říkala,že někoho zabili.Nevím kdo,vím jen,že v tom Oskar jede taky.A evidentně jich málo nebylo.Je to možné?
Třeba s něčím obchodují.Zbraně?Drogy? Hlavou mi šrotovaly všemožné možnosti.Každopádně se z toho musím hned vymotat.
Uplně jsem zapomněla na čas.Rychle jsem zvedla mobil.Obrazovka se rozsvítila a ukázala 1:09.
Polilo mě horko.Už je to tady.
Pomalu jsem se posadila a potom jsem se postavila na nohy.Povzdychla jsem si.S mobilem v ruce jsem se po špičkách vydala ke dveřím.Modlila jsem se,aby dveře nezaskřípaly.Uf, v pohodě.Byla jsem na chodbě.Tady už můžu jít normálně.Nádech,výdech. Hodiny nad schody tikaly nezvykle hlasitě.Tik Ťak, Tik ťak.Jako by odtikávaly můj čas.Levou rukou jsem se chytila zábradlí.skříííííííp.Ozvalo se přes celý dům.Sakra,sakra,sakra.Ztuhla jsem.Zatajila jsem dech.Probudila jsem ho?
Najednou bylo dokonalé ticho.
Chrrr pšíí. Zaslechla jsem.Oddechla jsem si.Opatrně jsem pustila zábradlí.Další skřípání riskovat nebudu.Pomaličku scházím schody.
Už jsem dole.Zastavuji se,abych se ujistila,že mám všechno.Mám.
Otevírám hlavní dveře.Škvírou zavanul ledový vzduch a já se oklepala.Zároveň ke mně zavanul čerstvý vzduch.Nadechla jsem se tak moc,jak jsem jen mohla.Nový začátek.Otevřela jsem dveře uplně.Výdech,nádech.Krok vpřed.Druhá noha už uplně sama dělá totéž.Stojím před dveřmi.Jsem venku.Otáčím se ke dveřím.Znova beru kliku a pomalu zavírám.
Sešla jsem schody z verandy.První,druhý,třetí.Už jen dojít ke skrýši s batohem,obléci se tepleji a..
Došla jsem ke keři a vytáhla velký batoh.Dala jsem si ho k nohám a v předklonu v něm hledala jediné džíny,které tu mám.Mám je.Ještě ponožky a mikinu.Zapínám batoh,abych si z něho mohla udělat pracovní plochu.Položila jsem si na něj hromádku oblečení.Byla mi strašná zima.Nohy mě studěly od ledové země.Chytla jsem dlouhé pyžamové kalhoty za gumu na bocích.Tři,dva,jedna.Rychle jsem ze sebe stáhla kalhoty,ale kvůli zimě jsem nebyla tak rychlá,jak jsem chtěla.Odhodila jsem kalhoty,nevím kam.Rychle jsem si natáhla džíny.Uf,lepší.Na tričko kašlu.Oblékla jsem si mikinu.Mnohem lepší.Už jen ta chodidla.Vytáhla jsem si z batohu ještě Conversky.Sedla jsem si na něj a navlékla si ponožky, obula boty.Už jsem daleko rychlejší.Dýchla jsem si do dlaní.Už stojím na nohách a dávám si batoh na záda.vycházím ze zahrady a naposledy se otáčím na Oskarův dům.Usmívám se,zvedání ruku,abych zamávala.
"Sbohem Oskare."
Otáčím se na patě a kráčím pryč chladnou,zimní ulicí.