ROSIE

13.Kluk dvou tváří?

4. prosince 2011

-----------------

Uběhly dva dny od toho,jak mě Oskar uhodil.Chtěla jsem odejít,ale on se najednou začal chovat velice mile.Choval se zase jako ten starý Oskar,ten,kterého jsem milovala.Nedokázala jsem odejít,když se takhle choval, rvalo mi to srdce .Jamese jsem si vymazala z telefonu.Ať už se tu děje cokoliv,nechci ho do toho zatahovat,za nic nemůže.

Chovali jsme se ,jako by nic.Jako by se nic nestalo,ale já byla nejistá,už jsem mu nedokázala věřit.Pořád jsem čekala,kdy se zase naštve,kdy zase udělám něco špatně.Desekrát jsem si všechny věty přeříkávala v hlavě,než jsem je vyslovila nahlas.Možná ho nemiluju,možná jen nechci odejít protože se ho bojím.Vždyť nevím,co udělá ,když odejdu.Vyhrožoval,že ublíží mému kamarádovi.Ublíží teda i mně?Nechá mě vůbec odejít?

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

5.prosince 2011

3:00

--------------------

Probudila jsem se uprostřed noci.Byla jsem u Oskara.Nevím,co mě probudilo.Otočila jsem se k jeho místu na posteli.Nebyl tady.Přejela jsem dlaní po jeho místě a posadila se.Zaposlouchala jsem se,jestli neuslyším třeba jeho kroky.Kroky jsem neslyšela,ale nějaké hlasy ano.

Po špičkách jsem přešla ke dveřím.Hlavou mi běhaly myšlenky na to,kdyby se dozvěděl,že stojím za dveřmi a poslouchám rozhovor mezi ním a někým neznámým.Co by udělal?Měla bych se vrátit zpět do potele?

Ne.Byla jsem příliš zvědavá.Koho si pozval k sobě domů uprostřed noci? K čemu?Přiložila jsem ucho ke dveřím.slyšela jsem mužské hlasy.Nebyl tu jen jeden.Co říkali,jsem ale neslyšela.Dveře nebyly zabouchnuté.Opatrně jsem je pootevřela,jen tak,abych mohla projít.Zůstala jsem stát hned za dveřmi a znovu poslouchala.Kdyby mě teď Oskat uviděl,určitě by se naštval.Přeběhl mi mráz po zádech a rozbušilo se mi srdce.Kdyžtak řeknu,že jsem šla na záchod,pomyslela jsem si.

"Kolik jich bylo?" slyšela jsem Oskara

"Nevim,nestih jsem je spočítat.Prostě tam najednou byli,nedalo se nic dělat" řekl nějaký hluboký hlas.

"Ku*va a uvědomuješ si vůbec,co se mohlo stát?! Kdyby tam někdo přišel.."Odmlčel se Oskar.

"My to sakra víme Oskare!Neměli jsem na výběr.Buď mi,nebo oni chápeš?!" Zvýšil někdo jiný hlas.

Slyšela jsem jak někdo dole přešel místnost.

"A dost! Ty malej smrade.Tohle bylo naposledy,kdy jste riskovali životy všech ostatních.Je mi ku*va u p*dele,jak to uděláte! Prostě si budete dávat bacha.Tahle práce neni pro každýho.Ale nebudu tady poslouchat nějaký brečení malech smradů jen proto,že si vybral špatnou práci!" řekl Oskar.

Co se tam dole děje?O čem to mluví?Říkali něco dalšího,ale já už je neposlouchala,přemýšlela jsem nad jejich posledními slovy.Podle rozkazování jsem poznala,že Oskar je nějaký jejich šév.Ale čeho je vlastně šéf?

Řekla jsem si ,že se vrátím do postele.Otočila jsem se a opět opatrně otevřela dveře.Udělala jsem krok do pokoje.Když nejdnou za mnou vrzla parketa v podlaze.Docela hlasitě.Všichni dole hned ztichli.Sakra.Slyšela jsem dole kroky.Zůstala jsem jako přimražená v polovině kroku.Vyděšená,co se dude dít.Kroky jsem najdnou slyšela na schodech.Sakra,sakra.Přivřela jsem dveře a po špičkách jsem rychle přeběhla k posteli,lehla si do ní a přikryla se.Byla jsem otočená zády ke dveřím.V tu chvíli se dveře pokoje znovu otevřely.Do pokoje proniklo světlo z chodby.Oskar chvíli stál ve dveřích a pak se naklonil více do pokoje.Snažila jsem se co nejpravidelněji dýchat.Oskar se pak vrátil zase za dveře a zavřel je.Ulevilo se mi.Prudce jsem si oddychla.

Nemohla jsem usnout.Oskar už se tu noc do ložnice nevrátil.Pořád jsem si přehrávala v hlavě,co to tam dole říkali a pokoušela jsem se přjít na to,co řešili.