ROSIE

25. Dobré ráno

~ROSIE~
6.prosince 2011

Bylo ráno.Celou noc jsem se ani jednou neprobudila.Žádné noční můry,strach,tajemné rozhovory ,které by mě probudily.Nic. Můj spánek byl klidný a hluboký.Když jsem otevřela oči,ani jsem nebyla ospalá a přitom jsem toho nemohla moc naspat.Včera jsme toho s Cameronem napovídali opravdu hodně.

Vždyt' jsem vlastně u něj doma! kde to jsem ? Uvědomila jsem si najednou. Trochu jsem se i lekla,když jsem se napřímila na posteli pod sebou.Poslední,co si pamatuji,je to,jak jsem Camerona fackovala na jeho obrovském gauči ,protože mě štval s nějakou pitomou přezdívkou.Oddychla jsem si. Ale zpět k tomu,kde to vlastně jsem.Potřepala jsem hlavou,jestli stále nespím.Byla jsem v obrovské ložnici.Byla to pánsky vybavená ložnice.Celý pokoj byl laděný do odstínů šedé barvy. (Poznámka autora: Ne, nehraju si na padesát odstínů šedi :DD)

Bylo to tu velice útulné.Matrace na které jsem ležela,měla tak půl metru.Byla tak akorát měkká i tvrdá. No prostě si představte nejkvalitnější matraci,která se prodává jen ve specializovaných obchodech.Za cenu,která vám zastaví srdce.

Podle mých odhadů mohlo být tak 11:00 . Na obrovském letišti jsem ležela sama a vypadalo to,že to tak bylo celou noc ,protože druhá polovina postele byla stále dokonale ustlaná. Posadila jsem se na okraj postele a mé nohy visely dolů.Výdech,nádech. O svých problémech s nízkým tlakem už jsem se zmiňovala. Postavila jsem se. Stále jsem na sobě měla oblečení ze včerejška. Když jsem se otočila,všimla jsem si velkého zrdcadla,které bylo opřené vedle postele. Mé vlasy trčely na všechny strany a já sama jsem vypadala,jako kdybych vylezla ze sušičky. Donutilo mě to se sama sobě zasmát.

Vydala jsem se ke dveřím,které byly naproti postele. Když jsem je otevřela,ucítila jsem vůni něčeho sladkého. Také se mi poskytl pohled na mohutné bílé a leské schodiště.Bylo přimo naproti dveřím z ložnice. Chodba ale pokračovala i doleva i doprava ode mě.Bože, tento dům je opravdu obrovský.Pomyslela jsem si.

Vydala jsem se dolů po schodech a instinktivně zabočila doleva za vůní. Obloukovým průchodem jsem vešla do kuchyně.Cameron tam stál v bílém huňatém županu,měl mokré vlasy.Ale ještě si mě nevšiml. Běhal kolem kuchyňského ostrůvku a přehazoval palačinky na pánvičce.

"Dobré ráno" řela jsem potichu,abych ho nevylekala. Vzhlédl ke mně a jeho obličej se změnil v jeden velký úsměv.Jeho oči hořely. " Dobré ráno Rosie" Promluvil. Můj obličej se pravděpodobně právě změnil v jeden velký úsměv taky,ale já to nevnímala.

Podívala jsem se na své oblečení a pak směrem nahoru s výrazem " jak jsem se tam vzala?" a znovu jsem se usmála. Uchechtl se. "Včera jsi na gauči zničehonic usnula.Popravdě jsem se nejdřív lekl ,že jsi omdlela.Musela jsi být strašně unavená.." utrápený výraz "Tak jsem si dovolil tě přenýst do postele,aby jsi se mohla pořádně vyspat" usmál se.

"Aha.No... děkuju." Zčervenala jsem. "Tvá postel je opravdu pohodlná" Podotkla jsem.

Zíral na můj úsměv a najednou se ozval zvuk,jako když se něco připaluje. "Sakra" zamumlal si pro sebe a začal rychle odlepovat palačinku od pánvičky. Byl rozkošný,musela jsem se zasmát.