ROSIE

7.Ronnie,kde jsi?

2.července 2015

neděle

15:00

----------------

Chodila jsem sem a tam po domě.Migréna už dávno začala.Nemohla jsem ale najít žádný prášek.Cítila jsem se tak sama.Přesně jsem věděla,koho ted' potřebuju.Ronnie.

Ronnie znám od doby,co jsme byli malé děti.Je to moje nejelpší kamarádka.Ví o mě uplně všechno,vždy stála po mém boku,ať se dělo,co se dělo.Je to spíše moje sestra.Ta jediná by mi ted' dokázala pomoct.Asi před měsícem jsme se ale poprvé pohádali,pokud tedy nepočítám hádky na pískovišti o kyblíček.Do teď jsme spolu nepromluvili.Strašně mi chybí.Je mi to neuvěřitelně líto.Musím ji zase vidět,potřebuju jí.

Šla jsem tedy do svého pokoje,sedla si ke stolu a vytáhla notebook z poličky u stolu.Šla jsem na facebook.Mé srdce poskočilo když jsem vedle jejího jména viděla zelený puntík.

''Ahoj Ronnie.Strašně mě mrzí,co se mezi námi stalo.Omlouvám se ti.Můžeš mi prosím odpustit? Moc tě teď potřebuju.Prosím odepiš. "

-zpráva odeslána.

Opřela jsem si bradu o levou dlaň a prsty pravé ruky nervózně ťukala o stůl.

-zobrazeno.

odepiš,prosím,odepiš.

-uživatel Ronnie Hudson píše...

Těhle pár sekund mi připadalo jako hodina.Konečně se ozval zvuk,který na facebooku ohlašuje příjem nové zprávy.Hned jsem se dala do čtení.

"Ahoj Rose.Mě to taky strašně mrzí.Já už ti odpustila dávno,jen jsem se bála,že ty mně ne.Strašně mi chybíš.Co se stalo??"

Spadl mi kamen ze srdce.Najednou jsem se necítila až tak sama.Měla jsem zase svojí Ronnie.

"ten měsíc byl bez tebe strašný.Ty mně taky.To se takhle nedá vysvětlit.Nemohla by jsi prosím přijet? Ale jestli nemůžeš,pochopím to.Nerada bych ti kazila plány."

-zobrazeno

"Dobře.Jistě,že přijedu.Na tebe si čas udělám vždycky.Bez tebe žádné plány nemám ;) <3 budu tam do 40ti minut.Zatím pa ."

"Děkuju Ronnie <3 zatím pa."

Zaklapla jsem notebook a zhluboka si povzdechla.Nedá se popsat,jak moc mi chyběla.Podívala jsem se na hodiny na stěně. Bylo 15:15. Plácla jsem se do čela a přála si,abych mohla být znovu šťastná.

Zvedla jsem se od stolu a šla ke skříni.Vytáhla jsem si dlouhé pyžamové kalhoty a oblékla si je.Ronnie tu bude zhruba v 15:50.Co budu celou tu dobu dělat? Nechci se dál utápět ve svých myšlenkách.Šla jsem do obýváku.Pustila jsem rádio,které skoro nepoužívám a začala přepínat stanice.Všude byly písničky o lásce.Když vás pomyšlení na lásku bolí,zjistíte,že je úplně všude..Ve filmech,v knihách,v textech písní,v básních..Všude.Nedá se jí vyhnout.Rádio jsem raději vypla.Sedla jsem si opět na gauč a dopila už studený čaj,který jsem tu předtím nechala stát.Přemýšlela jsem,jak to udělám s tím telefonem.Koupím si nový?Nebo tam pošlu Ronnie? Seberu všechnu odvahu a zavolám k Paulovi,jestli ho tam někdo nenašel?

Měla jsem pocit,že ve stavu,ve kterém se teď nacházím bych neměla o ničem rozhodovat.Podívala jsem se na hodiny na mikrovlnce.Bylo 15:25. Čas utíkal neuvěřitelně pomalu.