The clan / Stray Kids

Kapitola: 19

Hyunjin zíral do zamrzlého potoka. Jeongin stál za ním a pozoroval jak se vlkova ruka pohybuje ve sněhu. Něco si čmáral. ,,Měli bychom se vrátit." Poznamenal a pomalými kroky se k němu přiblížil. ,,Jine?" Chytil ho za rameno. ,,Je tu spousta jiných problémů, potřebujeme tě, aby jsi byl emočně stabilní." Podotkl. Ukázal tím Jinovi tvrdou realitu. Vlk jen ztrápeně zavrtěl hlavou. ,,Ještě se nechci vracet." Odvětil. Bojoval s vnitřním rozporem. S ním samotným. Chápal, že bránil svého lídra, svou rodinu. Ale také rozuměl tomu, že aby ochránil svou rodinu, musel ublížit té Felixově. Jenže porozumění ho pocitu viny nezbaví.

Jeonginova ruka hřála a na vlka působila konejšivým způsobem. Chtěl mít muže z Údolí krvavé řeky co nejblíž. Cítil v něm klid. Stálost a neústupnost v jeho emocích mu dopřávala uklidňující pocit v jeho emocích. V jeho přítomnosti si občas připadal jako hravé vlče, kterým už dávno nebyl. Ovšem stále byl považován za nejmladšího vlka z této skupiny, ale tu tíhu, jež nese na bedrech, zabití Felixova otce, nebo jen snahu o to aby skupina přežila. Tato tíha ho sžírala zevnitř. ,,Zůstaneš tu se mnou chvíli?" Zeptal se tichým hlasem, jako kdyby se bál projevit jakýkoliv pocit zranitelnosti.

Jeongin mu zmáčkl rameno. ,,Nikam nejdu." Odvětil Nechtěl nechávat vlka na pospas jemu samotnému, avšak ani kvůli bezpečnosti ho tu nechtěl nechávat samotného. Byli daleko od tábořiště, což z nich dělalo možnou oběť. Sedl si vedle něho na bobek.

Ticho mezi nimi, Jeongina utápělo. Byl přivyklý na Jinovy hlasité projevy, dobírání, nebo i jen slabé pošťuchování. Na jakousi jeho hravost. Tichého ho neznal.

Do dlaní uchopil jeho promrzlé kostnaté ruce a vlka si nečekaně přitáhl k sobě blíž. ,,Všichni mi chybí. Moji rodiče. Babička. Bez nich se cítím sám." Prolomil ticho šepotem. Hlavu si schoval do Jeonginova mokrého hábitu. ,,Touláme se už moc dlouho." Poznamenal a sám se na Jeongina natiskl.

,,Nejsi sám. Máš tu Chana, Changbina a... mě." Dovolil si vypustit z úst jemnou větu. Pro Jeongina až moc citlivou. ,,Víš, bál jsem se o tebe, když jsem tě nemohl vzbudit. Tam v té vánici." Hyun mu věnoval pohled. Očima sledoval jak se Jeonginovy lidské zorničky rozšířily. Jeho oči téměř mluvily za něho.

Vlk se u něho rozvalil, chtějíc aby ho Jeongin zezadu obejmul. Se zakloněnou hlavou si zespodu prohlížel tvář svého bývalého protivníka, nyní přítele. A studenými prsty mu vjel do vlhkých vlasů. Jemně si hrál s modrými konečky a přitom svou hlavu válel po Jeonginově rameni. ,,Cítil jsem jak si semnou třásl. Ale nemohl jsem otevřít oči." Odvětil.

Jeongin sledoval tmavé hnědé oči jak si ho prohlížely, rty od zimy popraskané a opuchlé. Kdyby zavzpomínal na chvíle, kdy Hyunjina ještě neznal, rozpomněl by se, že vlky považoval za monstra. Stvůry, které se do boje vrhnou po hlavě, protože neznají strach ani jiné pocity, ale nyní se na něho jeden vlk tisknul. Ukazoval mu svou zranitelnost, své pocity a emoce k němu. Vnímal jak Hyunovi tělesné teplo dělá dobře. Jak ho uklidňuje a mírní jeho strachy a démony v jeho hlavě.

A sám si pocit tepla obou těl užíval. Nevnímal ho jako nebezpečí. Už dávno ne. Rukou mu zajel do blonďatých mastných vlasů. Pročesával mu dlouhé vlasy a zbavoval ho dredů a uzlů.

Hlazení ve vlasech bylo něco pro Jina. Úplně ho to vyplo. Přestal si dávat pozor na svou mimiku i gestikulaci. Prsty přejel k obočí a od něho až k Jeonginovým rtům. Když si uvědomil, jakým způsobem ono pohlazení projevil, zalekl se a stydlivě ruku stáhl k sobě.

Pro Jina byly Jeonginovi emoce matoucí a schované. Možná proto, že se na něho nemohl napojit jako vlk na vlka, aby jeho emoce mohl cítit. A nebo nejspíš měl Jeongin své emoce, náklonnost v sobě hluboko uzamčenou a neprojevoval je.

Polekaně, aby tak vzácnou chvíli zachránil se od něho zvedl do sedu. Zaslechl jak se Gin zhluboka nadechl. Cítil jak mu opět prsty zajel do vlasů, tak opatrně a mučivě pomalu, až Hyunjinovi z toho přeběhla husina po zádech. Zaskočeně se na něho ohlédl, aby si mohl přečíst jeho výraz v obličeji. Zda ho tím gestem pohoršil.

Setkal se s dočista rozšířenými zorničkami. ,,Jeongine...Já.." Pokusil se situaci uklidnit ačkoliv ji nerozuměl tak jak by měl. ,,Nic se nestalo." Pověděl mu a za vlasy ho stáhl do lehu. Zaslechl Jeonginovo hlasité bušící srdce. Blond vlasy se rozprostřely do bílé sněhové pokrývky. Ptáci, kteří před zimou neuletěli jim nad hlavami zpívali. Svěží vánek je mrazil na tvářích. Oděv téměř mokrý je studěl, ale těla měli rozehřátá. Jeongin ho pohladil stejným způsobem jako Hyunjin jeho. Palcem se zastavil u jeho rtů.

Chvíli se pozorovali. Navzájem. S respektem k tomu druhému, a jemnými emocemi uvnitř jejich srdcí. Sledoval jak si vlk začal olizovat rty. Vnímal jak se ho náruživě a přitom letmo dotýkal. Viděl jak mu oči těkaly od jeho očí k jeho rtům. Bedlivě pozoroval jak se Jeonginova ruka pomalými krůčky dostává k jeho pasu.

Jeongin se k němu nahl tak blízko, že vlk ucítil jeho horký dech. V rozkroku mu zaškubalo a on se v zádech lehounce prohl. Paralyzovala ho jeho blízkost. Jeho horký dech. Horké tělo.

Jazykem mu lehounce přejel přes rty. Jako kdyby zkoušel zda se ho vůbec takovýmto způsobem může dotknout. Hyunjin mu ovšem rukou zajel do modré kštice aby jejich první polibek prohloubil.

První polibky se zdály lehce testovací. Zda, to je to, co oba hledají. Ovšem jakmile Jeongin svou rukou stiskl Hyunjinův bok, vlk se pod ním roztřásl a natáhl se pro hlubší a náruživější polibek.

Vzrušený Jeongin, jež věci dotahoval do konce byl nachystaný vlka uspokojit. Rukou ho hladil přes oděv, ale brzy ho vrstvy oblečení omrzely. Postáhl mu kožené kalhoty a horkou rukou mu zajel pod kalhoty. Opatrně, aby mu neublížil a nevylekal ho. Prsty přejel přes vlkova citlivá třísla.

,,Jine?" Zahleděl se na něho s určitým dotazem. Hyunjin jen tiše přikývl. Teď momentálně by mu vše odkýval i kdyby nechtěl. Jemně přejel rukou přes Hyunjinův penis a slabě ho stiskl. Cítil jak vlk pouštěl mnoho slz touhy. Pohyboval pánví a když mu úd začal mnout zalykal se. Nohy se mu rozklepaly, že je neudržel ani pokrčené. Jeho oči zaslzely vzrušením.

Dal si péči s tím, aby se to vlkovi líbilo. Kroutil se pod ním a tichounce sténal. Rukama po Jeonginovi šmejdil a když dvěma prsty narazil na jeho vstup, celé tělo se ocitlo v křeči. Jeongin poznal, že se blíží jeho orgasmus, ale Hyunjin se najednou začal vylekaně zvedat. ,,Co se děje?" Optal se ho zaraženě, rukou pohybovat nepřestal. Hyunovi steklo pár slz po tváři.

,,Něco.. někdo..." Zasténal vylekaně, ale i vzrušeně. ,,Jeongine, někdo sem jde."

Hyunjin, který nebyl připravený na boj. Vzrušený, chtějíc víc, se nacházel na bodu zlomu. ,,Přestaň." Zažadonil, nebezpečí v jeho nose sílilo a před nimi se ocitl neznámý černý vlk.

Jeongina nesmírně vytočilo, že je někdo vyrušil. Hyunjin, který ztratil onen citlivý moment palčivě zavzlykal. Situace v rozkroku ho šíleně soužila, a on se místo pod vášní a slastí začal třást bolestí a strachem. Jeongin, který přihlížel jak Hyunjin zaujmul bolestivou polohu, jak se jeho ramena začala třást, vzplanul vztekem.

Do očí se mu nahrnula surová fialová barva, jako onehdy v oáze. Klečíc si přitáhl schouleného Jina do těsné blízkosti aby zakryl jeho zdroj bolesti a strachu.

Narušitel ho pozoroval, jak chrání svého vlka. Jen procházel, neměl v plánu útočit. Viděl mnoho lidí jak spolu souloží, ale nikdy nikoho nevyrušil. Muž vypadal děsivě. Nebo aspoň se mu to zdálo. Do nosu ho udeřila silná aromatická vůně, téměř snad i vlka. Ale před ním stál člověk.

,,Vypadni!" Zařval tak hlasitě. Vztek by se dal krájet. Když ovšem toho člověka neuposlechl, zařval znovu. ,,Vypadni!" Zaslechl jakési zakřupání a od člověka se rozvinula jakási slabě fialová nárazová vlna, která prostoupila vlkovým tělem. Chlupy se mu ihned zježily. Vlčí tělo se rozklepalo a on strachy utekl.