Ryšavý vlk se ploužil za Changbinem. Nohy se mu pletly. Svaly bolely z předešlého boje s jeho vlkem. Měli namířeno zpět do tábořiště. Černý vlk se za ním neustále ohlížel, možná ze strachu, zda je jeho přítel stále na nohou. Chris si několikrát ponořil čumák do sněhu, aby namočil svůj suchý a popraskaný jazyk. Sedl si. Musí si odpočinout.
Changbin ještě ušel pár metrů než zjistil, že za ním druhý vlk nejde. Pomalu se vrátil k Chanovi a čumákem do něho strčil, aby ho zvedl na nohy. Chan jen tiše zakňoural. Všechno ho bolelo, jako když se chřipka pokouší zdolat zdravé tělo.
Bok na který předtím dopadl na zledovatělém jezeře ho pálil. Bouře, jež předtím tak neúprosně prošla krajinou, na něm zanechala také pár unavených a namožených svalů. Neodvratně žadonil o brzký příchod jara. Neměl rád zimu. Vše se zdálo být ponuré, i jeho hlava měla jakési známky stávkování. Zahleděl se na blankytné nebe a zářící slunce, jehož sílu na těle pocítil jen slabě. Zavřel oči. Zhluboka se nadechl. Teď pár dní bude klidné počasí. Vánice přišla a přinesla sebou zimní nádheru. Možná bude mrznout přes noc, ale to ho netrápilo.
Zhluboka dýchal, aby nabral trochu sil. Bohužel ho vyrušil mokrý jazyk jeho černého vlka. Changbin se k němu takhle nikdy nelísal. Spíše mu náklonnost projevoval hraním. Okusováním, drkáním, občas ho i olízl. Ale nikdy nebyl tak moc pečlivý.
Jemně mu olizoval čumák. Dal si záležet. Bedlivě mu umyl jedno ouško pak i to druhé. A než ho vůbec stihl zastavit, jazykem se dostal až na jeho břicho a ke slabinám. Malinkatý okamžik držel, ale když se přiblížil až moc blízko ke genitáliím, vynuceně vstal. Takhle byl zvyklý omývat Hyuna. Jemu to nevadilo, stále svého nejmladšího vlka považoval za mládě. A Jinovi to dělalo dobře. Ukazoval mu tím sympatie jeho rodiny, jeho vůdce. Ale Chan nikdy takové mytí nedostal.
Zmateně od Bina couvl bokem. Ocasem slabounce vrtěl. Zvláštní pocit se mu líbil, ale nebyl si jistý zda si něco takového, jako vůdce smečky může dovolit. Strčil do něho packou, oproti Changbinově velikosti, vedle něho působil jako štěně. Bin ho popohnal znovu k chůzi a opět se rozešli zamýšleným směrem.
Do tábořiště dorazili společně s Jeonginem a Hyunem, přičemž všem dotyčným vlkům bylo jasné, že Hyun voněl jinak.
Felix, jenž ležel ve sněhu a téměř splýval s bílým okolím, přivítal Changbina. Pozoruhodným způsobem se čumákem přiblížil do tak těsné blízkosti k tomu jeho, až to vypadalo, že ho i olízne na uvítanou. Changbin, jež klidně stál, ono olíznutí očekával, ale bílý vlk se zarazil a zase ustoupil a tak Bin o přivítání přišel.
Podíval se na Chana, který mu věnoval pobavený výraz. Ačkoliv tu Felixe nechtěl, jen přeci přišel k názoru, že o takovou podívanou by přijít nechtěl. Z bílého vlka cítil, že Changbinovi ještě úplně nedůvěřoval, ale už nyní z něho sálala obliba k černému vlkovi. Chan věděl, že jejich vztah je teprve na začátku, a že bude růst, a že možná už v tuto chvíli přerůstá i v něco víc než je jen pouhé přátelství. Stejně tak u Hyuna.
Najednou zalitoval, že si přál příchod jara. Přijde jaro a s ním další neřesti.
,,Měli bychom se posunout. Teď bude pár dní hezky, musíme se schovat. Tady jsme moc na ráně." Vyrušil ho ze zamyšlení Seungmin. Chan se na něho zahleděl a nechal své myšlenky točit kolem léčitele. Jestlipak se ti dva sblíží více než to vypadá?
Seungmin na něho působil klidně a vyrovnaně, a v jádru byl pevný a rozhodný. Chan byl sice vůdce, ale Seungmin by se na onu pozici k němu hodil víc než kdokoliv jiný. Byla by z nich silná a dominantní smečka, pokud by ji vedli tito dva.
ČTEŠ
The clan / Stray Kids
FanfictionZ posledních sil, které mu ještě nevzal, pohlédl na chlapce před ním. Unaveně se zadíval do jeho temně hnědých očí, a naposledy ve snaze něco říct pootevřel ústa, z nichž unikl tichý vzdech. Vyčerpaně zavřel oči a své tělo nechal klesnout k jeho noh...
