Travel School (Karlnap)

Quackity

POV Nick:
Je ráno 7:52AM a já se jdu nasnídat, Karl už je dávno na snídani, takže bych si měl pohnout. Ráno si celkem přivstal, což se celkem divím. Jestli někdo není typ na brzké vstávání, tak je to právě on. Dneska se máme potkat s Quackitym a myslim si, že to ještě brzo ráno domlouval, kde, kdy a jak. S sebou bereme aji Filipa, aby nebyl neustále sám na pokoji, potřebuje se také provětrat a né jenom ležet nebo sedět na posteli a psát si se svou přítelkyní, potřebuje přijít aspoň na chvíli přijít na jiné myšlenky.

Došel jsem na snídani, kde jsem zahlédl Karla jak se cpe něčím sladkým. Já jsem si vzal bílý jogurt s ovocem a s vločkami. Dost lidí se na mě divně koukali, to asi proto, že nejsou zvyklí, aby si někdo zamíchal něco takového jako já. Došel jsem na místo, kde seděl Karl s Filipem a přisedl jsem si k nim. Povídali si o tom, jak to dneska bude probíhat, nechtěl jsem je rušit, tak jsem si potichu přisedl a poslouchal jsem jejich konverzaci. Bavili se o tom, kam dneska půjdeme. Prý půjdeme k nějakému parku, památky, nějaká historie a potom bude meet up s Quackitym. Musím říct, že toho má celkem dost v plánu a jestli to chce stihnout ještě dnes, tak by jsme si měli pohnout a hlavně by jsme neměli zastavovat na každém rohu.

Jakmile domluvil podíval se mým směrem a trhl sebou, bylo vidět, že se mě opravdu dost lekl.

,,Jsem tě vůbec neviděl přicházel, musel si být jako myška,, Řekl ještě v šoku ,,Jo, slyšel jsem nějakou konverzaci, tak jsem akorát poslouchal o čem se bavíte, musím říct, že toho máš v planu opravdu hodně,, ,,Jo to jo, měli by jsme rychle dojíst a měli by jsme se jít začít chystat, aby jsme to všechno stihli,, řekl tak rychle, že jsem to sotva postřehl ,,Tak jdeme Nicku na co čekáš!,, zakřičel na mě Filip ,,Však už jdu,, zvedl jsem se od stolu, odnesl jsem tácek s nádobím a rozešel jsem se rychlím krokem na nimi.

Když jsem se vrátil na pokoj, Karl se chystal, měl nějaký menší batoh a do toho dával dost věcí, jako třeba pití, svačinu, peníze a nějaké věci, které ani nevím k čemu sloužili, to bude asi tím, že jsem moc nechodil ven a radši jsem byl zavřený doma.

Vzal jsem si taky batoh a do toho jsem hodil nějaké základní věci, jako třeba mobil a peníze. Karl si bral o hodně věcí více, vrtalo mi hlavou na co to všechno bude potřebovat.
,,Karle, na co jsou ty všechny věci?,,
,,Uhh, na dlouhé vysvětlování, ale pár věcí ti řeknu, třeba zapalovač, lékárničku, kapesníky a takový zařízení, které když stisknes tak přijedete pomoc,,
,,Aha, tak to jsem třeba v životě neslyšel ani neviděl,,
,,Tak si hlavně pohni, za pět minut sraz před hotelem,,
,, Jasný,, zakřičel jsem na něj a rychle jsem si do batohu hodil ještě nějaké nejspíš zbytečnosti. Vyběhl jsem ze dveří a už jsem si to mířil před hotel, cestou jsem se ještě zastavil u Filipa, nikdo tam nebyl, tak mu došlo, že on i Karl už čekají před hotelem.

Když jsem přicházel k východu tak jsem tam zahlédl ty dva. Vyšel jsem z hotely a ti dva se na mě otočili
,,No konečně, to ti teda trvalo, jak holce,,
,,No dovol, nemůžu za to, že jste tak rychlí,,
,,Tak srry, ale teď už pojď, meet up máme za 10 minut u fotbalového stadionu,,

Oba se rozešli rychlým krokem a já je sotva stíhal, kde nabrali kolik energie? Šli jsme kolem různých obchodů památek a muzeí, ani jsem se nestíhal kochat tou krásnou.

Po chvíli chůze jsme konečně zastavili a já si sedl na první schody co jsem viděl.
,,Ale notak Nicku, nešli jsme zas tak rychle,,
,,To se vám řekne, když máte fyzičku, já ji třeba nemám,, oba se zasmáli a Karl mi podal ruku, přijmul jsem ji a on mi pomohl na nohy
,, Tak si tě vycvičíme,, tak toho jsem se nejvíc bál ,,sprintem tam k té bráně, kdo tam bude první bude nejlepší a dám mu pusu,, to tak tohle si nemůžu nechat ujít. Zhluboka jsem se nadechl a sprintem jsem se rozeběhl vstříc té bráně. Běžel jsem snad rychleji než ti, co jezdili na kole. Takto rychle jsem snad ještě nikdy neběžel, možná to bude taky tou motivací. Bránu jsem měl už jen kousíček. Když jsem se podíval vedle sebe, viděl jsem tam Filipa s Karlem, byly odemne hodně blízko tak jsem přidal do kroku, když jsem se podíval zpátky mým směrem, tak se ki zastavilo srdce. Brána byla odemne asi 5 metrů, tak jsem rychle zastavil a dotkl jsem se rychle brány, následně jsem vyčerpaně po ní sjel zády na zem. Přiběhli kluci a spustili
,,No vidíš, že to jde, jen se musí chtít,, oba se mi vysmáli
,, Držte oba *nádech* huby,,
,,V klidu se vydýchej, pak ti dám tvojí odměnu,, usmál se na mě a já jsem mu úsměv opětoval. Začal jsem zhluboka dýchat. Bylo to dost náročné obzvlášť, když nejste vycvičený. Chvíli na to se mi začala motat hlava, zklidnil jsem svůj dech a soustředil jsem se na něj. Po chvíli jsem se uklidnil a pomalu jsem se zvedl.

Karl ke mě přiběhl a podíval se mi do očí a já se podíval do jeho očí. Ty jeho oči, vždy se v nich ztratím, ale nevím proč, vždycky jsem z každého dokázal všechno přečíst, ale Karl je jiný, výjimečný, dokáže mě tak vyvézt z míry až to hezké není. Nechápu, jak Karl může být tak citlivý, ale zároveň z něj vůbec nepřečtete jak se právě cítí.

Když jsem se vrátil z mého přemýšlení zpátky do reality, začal jsem se pomalu přibližovat ke Karlovým rtům. Nakonec jsem vyplnil mezeru mezi rty a my jsme se políbili.

Tak guys, jsme opět na konci této kapitoly, moc se omlouvám za moje stávky, ale já prostě nemám nápady ani chuť v tomto pokračovat. Taky je tady fakt, začíná být teplo a já toho chci využít, moc se všem omlouvám.

1013 slov E