Travel School (Karlnap)

přípravy do Madridu 1/2

POV Nick:
Tak tohle jsem opravdu nečekal, tolik věcí co mi tajit. Tolik jazyků co umí a tolik koníčků co má. Neuvěřitelný. Furt nepochopím jak může mluvit asi 5 ti jazyky.

Velice ho obdivuji ve všem i v tom jak dokáže uběhnout až 8km i když ví, že má epilepsii.

Už asi chápu, proč nosí u sebe cukr, aby nedopsal epilepsii. Dodává si tím energii a tím pádem je menší pravděpodobnost na epileptický záchvat.

To že je trochu barvoslepí nebo částečný asexuál vůbec nemá na náš vztah vliv, jen by mě zajímalo co znamená "love language" asi si pod tím dokážu představit, že má všechny rád, no dobře nebudu to hrotit.

,,Karle?,, Promluvil jsem, protože mě něco napadlo
,,Ano Nickie,, odpověděl přezdívkou kterou tak nesnáším, ale zároveň aji miluju
,,Nemohl by si mi prosím zahrát něco na kytaře?,, Optal jsem se ho
,,Eh asi jo, ale nevím jak dobře mi to půjde, dlouho jsem nehrál,, odpověděl lehce nervózně
,,V pohodě,,

Karl si vzal kytaru sedl si na židli a zeptal se mě
,,Co chceš za písničku?,,
,, Já nevím nechám to na tobě,, opravdu jsem nevěděl co za písničku
,, No tak dobře, ale řekni jestli anglickou nebo českou,, tady jsem měl jasno
,, Českou,, odpověděl jsem sebevědomě
,, Dobře tak já teda zahraji písničku od mého oblíbeného zpěváka Marka Ztraceného,, upřímně tohoto zpěváka neznám, ale třeba budu znát tu písničku

Na cestě klikatý,
jsme jenom já a ty

Nesmíme zastavit
jestli chceme mít klid

Jdeme přes výmoly
Zatím nic nebolí

Přes hory přes řeky
Pro naše doteky. Dál.

Karl dozpíval jednu část té písničky a říkal, že se to dál zatím nenaučil. Po této první části nastává refrén a prý je dost těžký.

Jak jsem říkal, písničku znám, ale interpreta ne. To mě celkem mrzí. Písnička "Naše cesty" je fakt dobrá.

Dřív jsem taky hrál na kytaru a naučit jsem se jednu písničku, už ani nevím jakou, ale byla to anglická a něco s boyfriendem (kdo pozná kam tím mířím) půjčil jsem si Karlovu kytaru a hrál jsem tam random akordy co mě napadly.

Takhle jsem si hrál asi 30 minut, když v tom na mě zavolal Karl, že se máme chystat do Madridu.

Až teď mi došlo, že v pondělí vstáváme ve 4 bcs odjíždíme ze školy v 5. Budeme mít ještě v mezi zastávku v Paříži, ten den budeme ještě v Paříži, kde se podíváme na Eiffelovu věž a druhý den pojedeme do Madridu.

Třeba vůbec nechápu, proč neletíme letadlem, bylo by to lepší.

Zvedl jsem se ze židle, odložil jsem kytaru zpátky na místo kde byla a odešel jsem z pokoje.

Když jsem šel po schodech tak jsem si řekl, ,, proč já jdu dolů, když se mám balit?,, Tak jsem se tedy otočil a šel zpátky po schodech nahoru.

Otevřel jsem dveře a vzpomněl jsem si, že jsem chtěl jít za Karlem. Takže jsem se znovu otočil a šel jsem opět dolů po schodech. Cestou jsem si pořád opakoval, proč tam jdu.

Došel jsem do obýváku kde jsem viděl na gauči sedět Karla. Byl na mobilu a měl sluchátka. Musel jsem toho zneužít.

Doběhl jsem zpátky do pokoje, kde jsem vzal takovýho malýho pavoučka, který vypadal fakt reálně. I když byl malí, dal se ovládat na dálkové ovládání.

Opatrně jsem ho položil Karlovi na rameno a vzdálil jsem se. Schoval jsem se za skříň a zmáčkl tlačítko pro pohyb dopředu. Bylo vidět, že se pavouk pohl a Karl to muset cítil. Otočil jsem směrem k pohybu pavouka a rozhlížel se, následně obrátil pohled zpět na mobil. Pohl jsem tedy s pavoukem znovu, tentokrát dozadu, aby pavouk nespadl z Karla.

Karl zpozorněl a ohlédl se na své rameno.

Najednou sebou neskutečně cukl a začal všude máchat rukama, když pavouka shodil na zem rozeběhl se na druhou stranu místnosti, naštěstí na druhou stranu, než jsem byl já. Já jsem se nacházel u dveří ze kterých se dalo odejít do našeho pokoje.

Karl začal křičet moje jméno a já měl co dělat, abych nepropukl v nekontrolovatelný smích. Nádech výdech, takhle jsem se uklidnil a šel za Karlem.

,,Co potřebuješ Karle?,, chtělo se mi tak strašně smát
,,Nicku t-tam na zemi je p-pa-pavouk, zabij h-ho p-prosím,, řekl s obrovským strachem v hlasu.

Došel jsem pro pavouka a vzal jsem ho do ruky. Následně jsem ho nesl směr Karl.

,,Né Nicku prosím odnes toho pavouka pryč,,
,,Ale Karle dívej,, vytáhl jsem ovladač a zmáčkl jsem tlačítko pro pohyb v před. On se na mě vyděšeně podíval.
,, Děláš si prdel? Víš jakej mám strach z pavouků?,, Byl naštvanej
,,No právě že nevím, když si mi to neřekl,, zahodil jsem pavouka a nechal Karla aby mě objal
,, Už to nedělej prosím,,
,, Neboj už to neudělám,,
Chvíli jsme tam stáli v obětí a následně jsem řekl
,, Měli by jsme se jít balit do toho Madridu, aby jsme to všechno stihli,,
,, Máš pravdu, jdeme, nechtěl bych to dělat na poslední chvíli,,

Tak mojí milý, jsme na konci kapitoly. Doufám, že se vám líbila. Běžte se najíst a napít

837 slov E