POV Nick:
Po telefonátu s Karlem jsem si zbalil věci a odešel, napsal jsem dopis a nechal ho na recepci, bylo tam napsaný, že jsem odjel zpátky do Česka kvůli rodině. Což nebyla pravda. Došel jsem na autobus, dal si tam zavazadla a šel jsem si sednout do autobusu, sedl jsem si úplně dozadu a čekal až pojedeme. Nasadil jsem sluchátka a můj ráj začíná. Koukal jsem z okna na cestu, vše bylo tak krásné. Začalo mě nudit koukání z okna, tak zavřel oči a usnul jsem. Cítil jsem, že si někdo ke mě přisedl a kouká na mě, byl to celkem divný pocit, ale radši jsem na to nereagoval. Pocítil jsem, že se autobus nehýbe a já se rozhodl otevřít oči a voalá byly jsme v Praze. Měli jsme přestávku a rychle vyběhl z autobusu. Vzal jsem si zavazadla a šel směr metro. Zaplatil jsem už českými korunami a čekal až se objevíme na Praze 6. Ohlásili moji zastávku a já vyšel ven, musel jsem se zorientovat kde jsem, ani mi to netrvalo tak dlouho. Jelikož můj dům byl ještě daleko, nasedl jsem do autobusu, sedl jsem si a viděl člověka, který byl dost weird. Choval se hodně sus a já jen čekal co udělá, no samozřejmě že to byl zasranej kapsář (idk jak se těm lidem říká) okradl starší paní, co měla na zádech batoh, sledoval jsem ho co udělá dál, chtěl vystoupit na nejbližší zastávce, ale já byl rychlejší, tu peněženku od té paní si strčil do kapsy, já mu ji těsně před tím než vystoupil vzal a oslovil paní ,,pardon madam, že vás obtěžuji, ale jeden muž vám tady chtěl odcizit peněženku,, řekl jsem ji milým hlasem a podal ji tu peněženku ,, děkuji chlapče, tvoje pozornost se musí ocenit,, ,, nemáte za co, hezký den,, vystoupil jsem a šel k mému domu, neměl by být nikdo doma, takže jsem potichu otevřel dveře, dal tam kufr a šel ke Karlovi. Nevím jestli bude doma nebo ne, ale za zkoušku to stojí. Koukal jsem se kolem sebe, mezitím jsem se ještě stihl stavit v obchodě a koupit tam popcorn a nějaké pití. Pomalu, ale jistě jsem se blížil k jeho domu, začala na mě padat nervozita ani nevím proč. Možná protože jsem se bál Karlové reakce. Stojím před Karlovým domem asi 5 minut a přemlouvám se k tomu, abych stiskl ten blbý zvonek. Pořád jsem přemýšlel jestli to mám a nebo nemám udělat. Co když mě za to Karl vyžene? Co když si našel někoho jiného a lepšího? Proč myslím zrovna na tohle? Vždyť Karl si může vybrat koho chce. Ale já chci aby byl se mnou. Proč chci aby byl se mnou? Cítím snad k němu něco? Asi jo, kdyby mi byl ukradenej tak asi za ním nepřijedu z UK jen tak. Chci s ním trávit čas. Konečně jsem se odhodlal zmáčknout ten prokletej zvonek. Odstoupil jsem od všechno a tak jsem stál uprostřed chodníku. Na druhé straně chodníku stáli dětska tak ve věku 12-15 let a ukazovali na mě, něco tam říkali a smáli se u toho. Po chvíli mi došli nervy a zařval jsem na ně ,,je tady snad něco ke smíchu? Jsem tak strašně vtipnej, že musíte být slyšet přes celou ulici?!,, Oni se mě lekli a utekli. Zbabělci. Opět jsem věnoval pozornost dveřím, ze kterých by měl vyjít Karl. Čekal jsem tam asi 1 minutu, ale mě to přišlo jako věčnost. Otevřeli se dveře a v nich stál Karl. Asi byl ještě v pyžamu a vypadal dost rozespale. Možná jsem ho omylem vzbudil. Ops. Když se na mě podíval, rozzářili se mu oči, rozeběhl se ke mě a pevně mě objal. Bylo to příjemné, opět u sebe cítil postavu, ke které nejspíš něco cítím. Obětí jsem mu opětoval a chvíli tam takhle stáli, Karl se odtáhl, vzal mě za ruku a vedl mě dovnitř. Vevnitř jsem si zul boty a následoval Karla. Došli jsme do jeho pokoje a já viděl puštěnou televizi, na které běžela nějaká kriminálka. Pochopil jsem, proč Karl vypadal tak ospale. Celou noc koukal na kriminálku a jak usnul tak jsem ho vzbudil já tím, že jsem zazvonil. Zamířil si to do postele a ukázal na místo vedle sebe. Pochopil jsem, že chce abych si lehl vedle něho. Učinil jsem tak a on se na mě podíval, takovým pohledem jestli může. Kývl jsem, on si lehl na moji hruď a zavřel oči. Asi byl opravdu hodně unavený, když asi do 5 minut usnul. Hladil jsem ho po vlasech a zakryl jsem ho. Rozhodl jsem se taky spát. Přemístil jsem sebe i Karla do takové polohy, aby to bylo oboum příjemný. Byl tak roztomilý, když spal. Zavřel jsem oči a po chvíli usnul taky. Tak jo guys jsme opět na konci kapitolky, dost jsem se poslední dobou zasekla ve psaní i když vím, že vy to ani nepoznáte. Děkuji na každou hvězdičku, koment. Moc di vás vážím <3.819 slov

ČTEŠ
Travel School (Karlnap)
FanficKarlův sen je už od mala cestovat. Dneska mu je 16 a nastupuje na střední cestovní školu. Jeho sen je dostat se někdy do Británie, protože obdivuje jejich styl staveb. Povede se mu to? To se dozvíte v knížce. Tahle knížka je dělaná podle mého život...