Travel School (Karlnap)

Komplikace

POV Karl:
Vzbudilo mě pípnutí mobilu. Pomalu jsem otevřel oči a podíval se kdo mi co píše. Ty voe tolik zpráv jsem v životě najednou nedostal. Bylo tam oznámení že mám 3 zmeškané hovory a 34 zmeškaných zpráv+ nějaké oznámení ze sociálních sítí. Rozklikl jsem si to a pomalu začal číst všechny zprávy, bylo tam spousta zpráv od Nicka a dvě od neznámých čísel. V jedné SMS stálo. ,,Ahoj Karle, moc se těším až přijedeš zpátky domů, ani nevíš jak moc se mi stýská po tobě, asi si říkáš kdo ti píše, tak píše ti tvoje mamka, rozbil se mi mobil a tak mám druhej, prosím ulož si toto číslo,, hned jsem si to číslo uložil pod ,,Mamka,, a šel na další zprávu, tam bylo něco horšího ,,Karle tady Alex, jenom aby si věděl tak jak se vrátíme do Česka a zjistíme že si pomohl Filipovi tak tě to bude stát život a uvidíš Nicka na vlastní oči umírat, pořádně si rozmysli jestli to chceš a nebo nechceš udělat,, neboj ty už se do Česka nevrátíš, to ti garantuju. !!warning!! Pokud nemáte rádi krev a představu o něčem takovém,jako je nehoda zvažte jestli to chcete číst :) Najednou jsem cítil velké cuknutí autobusu, podíval jsem se z okna a viděl jsem, že jsme se nabourali do kamionu nebo kamion do nás a mi se pomalu, ale jistě přetáčíme na bok, jelikož jsme se přetáčeli na bok kde byl Filip a spal musel jsem ho rychle vzbudit, můžeme tu aji umřít, jde nám o život. Rychlostí blesku jsem vstal a začal prudce budit Filipa, on sebou trhl a podíval se na mě ,, dělej vstaň, přetáčíme se na bok a já tady úplně nechci umřít,, ,,jak se to stalo,, ,,to je jedno dělej,, na poslední chvíli vstal, chytl jsem ho za ruku a řekl jsem mu ,,teď mě musíš poslechnout na slovo, jedna chyba a jsme mrtví,, ,, jasný,, ,,chytni se tady toho madla nebo tyče a pevně se drž, otáčej se zároveň s autobusem, nic neděl nikoho nezachraňuj až budeme bezpečně na zemi rozdělím práci, na konci to dost houpne a asi se rozbijou okna na straně na kterou padáme, mi sami budeme muset rozbít okno, aby jsme se dostali ven,, ,,poslechnu tě neboj, já bych panikařil a je vidět, že víš co máš dělat,, ,, né tak úplně jako malý jsem se zajímal o zachraňování životů a prostě mi tohle přijde jako dobrej nápad, a pamatuj základní pravidlo. Jakmile začneš panikařit nebo vyšilovat, nebudeš dělat dobré věci a nebudeš pro nikoho užitečný, nejlepší je si zachovat chladnou mysl, jednou tak můžeš zachránit několik životů,, ,,tohle si zapamatuju,, ,,pozor jsme skoro na zemi nelekni se, až řeknu ,teď, můžeš se pustit a rozdám každému práci, bude to extrémně náročné, ale spolu to zvládneme, když budeš mít nějaký škrábance neřeš to, přednější jsou ostatní a dokud si schopný musíme dělat,, ,,neboj poslechnu tě udělám co řekneš,, ,, hlavně se uklidni, nepotřebuju zachraňovat ještě tebe,, ,,oka-,, v tu chvíli se autobus převrátil na stranu a celý autobus se otřásl, většina cestujích se vzbudila a začali brečet a někteří byly zřejmě v bezvědomí. Autobus se uklidnil a šli slyšet jen cestující. ,, Teď,, oba dva jsme se pustili a opatrně slezli na jednu stranu. ,, Teď si vezmu tohle a rozbiju to okno, běž bokem prosím,, začal jsem rozbíjet okno a úspěšně. Dostal jsem se ven a šel omrknout situaci, vypadá to, že nikde nic neteče jen jsme se převrátili. Vlezl jsem zpátky do autobusu a řekl ,, takže spočítej aspoň přibližně kolik tady je cestující co nejrychleji,, ,,jdu na to,, opatrně se rozešel a začal počítat, já vytáhl svůj mobil a rychle jsem se podíval kde jsme, byly jsme naštěstí v Česku takže jsem zavolal tísňové volání 112, bcs tu bylo potřeba více sanitek, policie a určitě hasiči. Vytočil jsem a za chvíli jsem slyšel paní, nadiktoval jsem ji, co se stalo, kde se to stalo, moje osobní údaje a počet zraněných, přišel Filip a řekl mi že jich je 18+ my dva 20 a ještě řidič takže 21 řekl jsem paní, že jdu všechny oslovit a zjistit jak jsou na tom ,, takže teď si je všechny musíme roztřídit podle závažnosti,, šli jsme a dost lidí bylo při vědomí, většinou byly jen v šoku nebo je bolela ruka nebo noha, odhaduju, že zlomeniny. Ti co byly schopní, tak byly nějakým způsobem dostani ven na čerstvý vzduch a posazeni do polohy, která jim bude příjemná, dal jsem jim vodu, kterou jsem měl na zádech v batohu a snažil jsem se je uklidnit. Odložil jsem venku batoh a s sebou jsem si vzal jenom takovou krabičku ve které jsou obvazy, desinfekce, náplasti a prášky na bolest, nosím to pořád u sebe, kdyby to bylo potřebné. Taky jsem si vzal vodu na očištění ran, aby se do té rány nic nedostalo. Rozeběhl jsem se zpátky do autobusu vlezl jsem tam a věnovali jsme se těm co byly v bezvědomí ,, taková zásadní otázka. Vadí ti krev nějak extra moc?,, ,,Jako není mi to úplně příjemný, ale nevadí mi extrémně a neboj pomůžu ti,, ,, dobře, kdyby se ti dělalo špatně radši odejdi a nenuť se do toho,, ,, dobře,, šli jsme nejdřív na místo řidiče, byl při vědomí a měl zablokovanou nohu, s tím bohužel nic neuděláme, šli jsme bál a ošetřovali různá zranění, od zlomenin a uklidňování po ošetřování dost hlubokých ran po celém těle. Vždy jsme to nějak provizorně vyčistili, dali na to sterilní krytí a obvázali obvazem. Ti co byly v bezvědomí, tak jsme zkontrolovali, dýchání, tep, barva kůže, nehýbali jsme s nimi, můžou mít poraněnou páteř akorát jsme odstranili kolem nich střepy, aby se nezranili, kdyby dostali nějakej záchvat. Jeden kluk se začal probouzet a začal něco volat, rychle jsem k němu přišel ,,c-co se stalo? Nic si nepamatuju,, ,, měli jsme nehodu s kamionem já a ještě jeden kluk jsme to přežili bez zranění a tak pomáháme ostatním, to že si nic nepamatujete je ve vašem případě normální, máte úraz hlavy,, ,, všichni vám jsme vděční za záchranu, jsem Quackity a vy jste ti ze středu cestovní školy z Prahy že?,, ,,Ano, seděli jsme úplně v zadu a díky mé včasné reakci jsme nebyly všichni mrtví,, ,, nevím jak se vám odvděčíme,, ,, tím se zatím netrap, hlavně se nehýbejte, můžete mít poraněnou páteř,, ,, vypadáš jako kdyby si to nedělal poprvé,, ,,jako malý jsem se o to zajímal, ale tohle je moje oficiálně první záchranná akce,, ,,obdivuju tě hochu já bych zachránil sám sebe a na ostatní se vykašlal,, ,, díky za ocenění, ale musím se jít věnovat ostatním a musím vyčkat na záchranku a hasiče,, ,, jasný běž, kdyby něco budu křičet,, ,,okay,, odešel jsem zkontrolovat ostatní, všichni se už pomalu probouzeli z bezvědomí, byly dezorientovaní, ale všichni nám děkovali, bylo to velmi milé, najednou jsem slyšel houkat houkačky, opatrně jsem vyšel ven a šel na ně mávat. Hasiči se zachranářema šli za mnou a cestou se mě vyptávali na to co se stalo. Vešli dovnitř a začali pomalu všechny vytahovat ven, jakmile byly všichni venku. Začali je ošetřovat, já a Filip jsme chodili a ptali se jestli nechcou z něčím pomoct, nechtěli, tak jsme si sedli na trávu a povídali si. Přišel za námi pan od policie a říkal, že jsme velice stateční, že on sám by to sám takhle nezvládl nachystat a kontrolovat, a to jsou na to vyškolení, my ne, oba jsme měli premiéru a Filip z toho byl dost vyčerpaný, já taky. Prý nás čeká ocenění za poskytnutí první pomoci. Je mi 16 a Filipovi bude za chvíli 17. Všichni od jednotlivých složek za námi chodili a říkali, že lepší lidi nepotkal, měli jsme to prý všechno perfektně nachystaný a roztříděný. Hned věděli kde je kdo a jak je na tom. Měli jsme to aji správně zorganizované, prostě to prý bylo dokonalý. Nemyslím si to, jen jsme udělali to co bylo v našich silách. Jsme na konci další kapitolky, jenom chci říct, že tohle jsem psala z hlavy, jak bych se zachovala já, nevím co je správně a co špatně, ale snad to byli aspoň trochu reálné. Děkuji za každou podporu hvězdičku, koment. Díky <3

1347 slov