Travel School (Karlnap)

1.9.

POV Karl:
Crrrrr ozval se můj telefon. Příšerně jsem se ho lekl, bcs jsem inteligent, dám si ho naplno a ještě k tomu vedle uší. Rychle jsem ho odložil a zavřel oči znovu, za 5 minut se ozval druhý budík, tentokrát jsem se naštval a srazil ho ze stolečku ,,on je snad nesmrtelnej,, pomyslel jsem si když můj budík pokračoval v buzení, zvedl jsem ho ze země a vypl. Uvědomil jsem si co se dneska za den ,,je první den školy a já jdu na školu ve které jsem v životě nebyl, ale moc se do ní těším,, vstal jsem udělal jsem si ranní hygienu a nasnídal jsem se. Jelikož jsem měl ještě 20 minut čas než přijede můj bus zapl jsem mobil a projížděl sociální sítě Instagram, Twitter, TikTok, vše jsem stihl úplně krásně. Nastoupil jsem do busu a sedl si na volné místo, další zastávku si ke mě přišel kluk asi v mém věku, nevadilo mi to, pokud nedělá problémy je mi jedno kdo si vedle mě sedne. Hlásili mojí zastávku a já se pomalu začal chystat. ,, Škola, příští zastávka konečná,, řekli moji zastávku a já začal vystupovat, všiml jsem si, že ten kluk co seděl vedle mě jde do té stejné školy jako já. Vešel jsem do školy a uviděl jak určití žáci stojí na jednom místě a u nich byla nějaká starší paní možná učitelka, vydal jsem se za nima a ta paní se otočila ,,aaa pan Jacobs, přidej se k nám za chvíli vás tu vyšší ročníky provedou a řeknou vám co vás čeká,, přidal jsem se k nim a otočil se na mě nějakej kluk menšího vzrůstu hnědé vlasy a vypadal dost nervózně. ,,Jak se jmenuješ,, zeptal jsem se ho, vyděšeně se na mě podíval ,,T-toby, ale všichni mi říkají Tubbo,, ,, já jsem Karl,, podal jsem mu ruku a on mi ji podal zpátky ,, takže žáci tohle jsou druháci, ke každýmu z vás přiřadím jednoho druháka a on vás tady provede a cestou vám řekne co vás čeká, až budete hotovy přijdete do učebny cizích jazyků tam se všichni seznámíme,, učitelka začala rozdělovat a najednou řekla moje jméno ,,Karl a ten bude s Nickem,, podíval jsem se na toho kluka a nevěřil jsem svým očím, byl to ten co si ke mě ráno přisedl v autobuse, no tak jo Karle tohle zvládneš, on ke mě přišel vzal mě za ruku a někam mě táhl. ,, Takže tady jsou záchody, tady máme různé učebny na každých dveřích je napsaný co to je za třídu, ředitelna je v 2. Patře úplně na konci chodby,, ,, dobře,, ,,v tomto roce tě bude čekat hodně výletů jelikož jsme v Česku tak pojedeme do Británie, potom do Paříže a dál se domluvíte jako třída kam pojedete, na každé výlety budeme jezdit s vámi a vždy ve dvojicích, to znamená že budeme rozděleni jako dneska. Nemám rád konfliktní lidi a jsem výbušné povahy, takže tě varuju,, přikývl jsem. Nemám rád konflikty, bojím se takových lidí a proto budu radši mlčet abych ho nenaštval. Procházeli jsme školou a já se koukal kde je jaká třída nakonec jsme došli do jazykové třídy kde už všichni čekali, sedli jsme si do kruhu a začali se představovat. Bylo tam hodně jmen a některé si aji pamatuju jako třeba William, Toby, Thomas, Niki a George. ,, Žáci teď nám každý řekněte něco o sobě,, ,, rád hraji na kytaru,, řekl William ,, mám rád počítačové hry kde cestuju po světě,, řekl Toby ,, já hraju fotbal,, řekl Thomas ,, ráda si čtu knížky ve španělštině,, řekla Niki ,, rád spím, mimo toho se věnuju hokeji,, řekl George ,,a co ty Karle,, ,, j-já se věnuji speedcubingu,, (Karl bude jakoby já, budou tam moje záliby, ale trochu upravený) ,, Karle to je super, někdy nám to musíš ukázat,, řekla učitelka Wiggmanová. Bože co jsem to zase řekl ,, takže třído, zítra si přineste jen batoh půjdeme se podívat po Praze, hned dostanete papíry co si máte vzít příští týden na první pobyt, rodiče nic neplatí,, cože?! tak rychle pojedeme pryč, ale přece nemůžu se zlobit. Dostal jsem papír a tam bylo napsáno
Pobyt v Londýně:
S sebou: (si to domyslete nebudu to vypisovat)
Hlavně si nezapomeňte s sebou vzít peníze přeměněné na libry £ a kdo neumí pořádně anglicky tak překladač.
Jídlo máte zajištěné
Koukal jsem na to asi 5 minut dokud mě někdo nezamával před očima ,,Karle? Jdeme,, podíval jsem se na tu osobu a byl to Nick, rychle jsem se zvedl a šel ke skříňkám, každý dostal svoji skříňku a klíček. Šatna tam byla hodně velká měla čtyři řady skříněk a bylo jich tam 700, já dostal skříňku v poslední řadě s číslem 642, otevřel jsem skříňku a dal si do ní papuče, znovu ji zavřel a šel domů. Doma jsem zařval přes celý dům ,,I'm home,, ,, Karle nemusíš tak řvát,, ,, promiň mami,, vyběhl jsem schody, odhodil tašku a skočil do mé postele, vytáhl jsem mobil a celý zbytek dne nic nedělal. Jsme na konci kapitolky, doufám že zatím líbí. Děkuji za každé ohlasy a podporu <3 jsem v karanténě takže mám více času na psaní jeeej :D

846 slov