Travel School (Karlnap)

cesta do Madridu 1/3

POV Karl:
Ráno jsem se vzbudil a viděl jsem an budíku 4:22 AM, vyletěl jsem z postele a rozhlédl jsem se kolem sebe, byl jsem hrozně zmatený, ale nakonec jsem se zorientoval.

Otočil jsem se zpátky na Nicka a začal jsem ho budit, cuknutím se vzbudil a vypadal stejně zmateně jako já.
,, Proč mě budíš tak hnusně?,,
,, Já za to nemůžu, kdyby se rozhodl budík budit, tak jsme si tohle mohli ušetřit,, odpověděl jsem lehce naštvaně
,, Cože! On nezvonil budík?,,
,,Ne, je 4:26 AM takže musíme rychle vstát.

Oba jsme rychle vstali a začali jsme šílet, rychle jsem vytáhli první batoh co jsme viděli a naházeli jsme tam věci na cestu+ elektroniku. Já jsem si vzal, mobil, grafický tablet, notebook, dvoje bezdrátové sluchátka a nabíječky ke všem věcem, přihodil jsem tam kartáček na zuby, 1,5l vodu a tousty od včerejška. Vzal jsem na sebe nějaké džíny, tričko a tu barevnou mikinu, co jsem našel uprostřed bordela.

Seběhli jsme schody, dali jsme si snídani a mohli jsme vyrazit. Autobus jede 4:49 a je 4:39, máme 10 minut to znamená, jdu proletěl ještě rychle celej barák a jdu povypínat všechny věci co byly zapojené. Stihl jsem to za dvě minutky a tak jsem si ještě skočil pro knížky.

Zrcadlový text, vzal jsem si rusko- českou knížku a anglicko- českou.

Vyrazili jsme do předsíně, kde se nachází naše boty, obuli jsme si boty, vzali jsme si bundy a vyrazili jsme. Autobus mám přímo před barákem takže jsem tam za minutku. Bylo 4:47 a my jsme vycházeli z domu.

Ráno jezdí autobusy na čas, ale my jsme šli taky na čas, přešli jsme silnici a čekali jsme na autobus.

Avšak to bych nebyl já, abych si nezapomněl klíče v zámku, přeběhl jsem rychle silnici, vzal jsem klíče a vrátil jsem se zpátky. Aspoň k něčemu je to běhání. Když jsem se vrátil, akorát přijížděl bus.

Nastoupili jsme do něj a orazili jsme si lístek. Sedli jsme si na první místa co jsme viděli a to, že jsme jich viděli hodně, automaticky jsem šel dozadu.

Avšak, když jsem si to mířil dozadu jsem si všiml, že se autobus bude rozjíždět, zastavil jsem a stoupl si do stabilní polohy, abych byl vyvážený a nespadl při žádné situaci. Autobus se rozjel a jakmile jel plynule, rozešel jsem se do zadní části autobusu.

Už jsem tam viděl sedět Nicka, tak jsem si sedl vedle něj, opřel jsem si hlavu o jeho rameno a zavřel jsem oči.

POV Nick:
Když jsme jeli autobusem, tak si Karl dal hlavu na moje rameno a zavřel oči, sice mi nevadilo, že bude spát, ale za chvíli vystupujem, proto ho zastávku před naší budu budit.

Dorazili jsme na předposlední zastávku před naší zastávku a já začal budit Karl, neměl jsem ho nechat usnout, teď nebude možné ho vzbudit, začal jsem s ním třást víc a on jen zamručel a já aspoň věděl, že teď udělá to co mu řekl, jen proto, aby mohl dále spát.
,,Jsme skoro u školy, potřebuju aby si došel s podpěrou do školního autobusu,,
,,Mhm,, dal mi tím souhlas a já vzal jeho a můj batoh. Dal jsem jeho ruku kolem mého krku a pomalu jsem se s ním zvedl, když jsem se podíval na Karla otevřel oči, ale byl zmatený, avšak nechal se vést.

Přišli jsme k učitelce která všechny zapisovala a jakmile nás zapsala, řekla aby jsme si všechno dali do autobusu a nechali si u sebe pouze osobní tašku.

Jakmile jsme dali všechny věci do autobusu, šli jsme si sednout, když jsme tam vešli, začali jsme hledat místo k sezení.

Přední sedadla byla kompletně obsazená, ale my jsme do předu stejně nechtěli, protože vždy co jsou v zadu vidí co dělají ti ve předu.

Klasicky jsme si to namířili dozadu, tam bylo ještě míst dost, sedli jsme si do předposlední řady a Karl si vlezl k oknu, okamžitě usnul, jak nečekané.

Za 10 minut jsme vyjeli a já jsem si pustil na mobilu písničky. Pustilo se mi tam něco, co nevím, co bylo, tak jsem se podíval a tu písničku jsem vypnul. Jelikož se mi v autobuse špatně nedělá, tak jsem vytáhl můj notebook a zahrál jsem si nějaké hry.

Hrál jsem asi 2,5h a všiml jsem si, že jsme akorát vjeli do Rakouska, kde by měla být zastávka, Karl pořád spal, myslím, že to brzké vstávání není pro něho dvakrát dobré.

Z ničeho nic autobus zastavil a učitelka začla křičet, že máme pauzu, že se nacházíme ve Vídni a ti co umí německy nebo anglicky, tak se tady domluví. Německy umím jen pár slov, takže budu muset mluvit anglicky.

Vzbudil jsem Karla a společně jsme se rozešli na záchod a obdivovali jsme krásu Vídně.

Za chvíli jsme byly zpátky v autobuse a učitelka řekla, že bude ještě jedna zastávka.

Tak jsme na konci kapitoly, doufám, že se vám líbila. Já vím, že to bude asi teď nudný, ale mě to nevadí. Díky za každý hlas a koment.

833 slov E