POV Karl:
Čekal jsem co mi Nick odpoví, už dlouho jsem se ho chtěl zeptat, ale neměl jsem odvahu, upřímně ani nevím kde se ve mě vzala. Nick stále neodpověděl, ale místo toho se začal přibližovat, tak jsem spolupracoval. Políbili jsme se a podívali jsme si do očí.,, Samozřejmě že chci, chtěl jsem se tě zeptat už dávno, ale bál jsem se, že se mi vysmejes,, ,,Nicku já jsem strašně rád že konečně nejsme kamarádi s výhodami,, ,, já taky,, oba dva jsme se odmlčeli a jen koukali do blba, Karl začal upadat do bezvědomí a začli pipat ty přístroje, přiběhli doktoři a okamžitě do někam vezli ,,kam ho vezete,, zeptal jsem se ve stresu ,,na sál, něco jsme tam přehlédli takže tady hraje každá minuta,, dořekl a rychle odběhl směrem na operační sál. Jestliže tady hraje každá minuta, to znamená, že to nemusí přežít. Moje hlava myslela pouze na negativní věci co by se Karlovi mohli stát.
Došel, nebo spíš doplazil jsem se na příjem a sedl si na židli, zavřel jsem oči a přemýšlel jsem o Karlovi. Myslel to doopravdy, nebo ho stále ovlivňovali léky a tím pádem by to nemyslel doopravdy? Bude mít nějaký trvalý následky? Co když- už jsem nic nestihl domyslet, bcs mě vytrhlo oslovení. Otevřel jsem oči a viděl před sebou sestřičku ,,je mi to velice líto-,, ,,on umřel? To mi neříkejte že umřel,, nahrnuli se mi slzy do očí ,,ne to se nebojte, přežije to, ale bude mít trvalé následky,, lehce se mi ulevilo ,, jaké?,, Zeptal jsem se klidněji ,,bude na vozíku, operace byla dost naknap, málem nám tak umřel, ale kolegové ho naštěstí zachránili,, ,, děkuji za všechno a můžu za ním?,, ,,Ano, ale bude ještě spát, doznívají mu léky,, ,,to nevadí a kde je?,, ,,Jo promiňte, JIP 1, kolegyně vám dá hygienické oblečení,, ,, děkuji ještě jednou,, ,, nemáte za co, od toho tu jsme aby jsme pomáhali,, zamířil jsem si to k JIPu 1, paní mi dala to jejich oblečení a já pomalu vešel. Přístroje ukazovali, že je stabilní, druhý zase ukazoval hladinu narkózy (nevím jestli to existuje, ale dejme tomu že ano) měl by se pomalu probouzet, ale nechám ho ať se sám vzbudí.
Podíval jsem se na hodiny a všiml jsem si, že za chvíli budou končit návštěvní hodiny, můžu tu s ním být ještě 20 minut, potom mě vyhodí. Chytl jsem Karlovu ruku a sklopil pohled k zemi. Jak to bude probíhat s Karlem na vozíku? Nikdy ho neopustím, aji kdyby už nikdy nemluvil. Z mého přemýšlení mě vytrhl jemný tlak na mé ruce. Zvedl jsem hlavu a podíval jsem se na Karla. Že by on mi zmáčkl ruku? Ne to je blbost. Za chvíli zase. Nenapadlo mě nic jiného než na něj promluvit ,,jestli mě slyšíš, tak mi zmáčkni ruku ještě jednou,, jakmile jsem domluvil zmáčkl mi ruku. Zvedl jsem se a zavolal sestřičku. Ona přišla a zkontrolovala ho ,, děkuji za oznámení,, ,, nemáte za co,, když odcházela tak mi řekla, že tu můžu být přes noc a mám mu vysvětlit jeho diagnózu. Vrátil jsem se zpět k posteli a začal.
POV Karl: (ano já vím že po dlouhé době)
Slyšel jsem pípání něčeho, ale nevím čeho, měl jsem na sobě peřinu a bylo tu příjemné teplo, chtěl jsem si přemístit nohy, ale nešlo to. Co se stalo? Ucítil jsem tlak na mé ruce. Asi mě někdo chytil na ruku, to znamená že tu někdo je. Ale kdo by tady mohl být?Slyšel jsem hlasité nadechnutí a já se rozhodl tomu danému člověku zmáčknout ruku. Když jsem ji zmáčkl, pohl se, ale nic neudělal. Zmáčkl jsem ji teda podruhé. Podle toho co se stalo bych řekl, že tomu věnoval nějakou pozornost, najednou promluvil ,, jestli mě slyšíš, tak mi zmáčkni ruku ještě jednou,, ten hlas patřil Nickovi, okamžitě jsem ju zmáčkl a on odběhl, zachvili přišel někdo další. Někdo se mě dotkl a posvítil mi do očí, bylo to extrémně nepříjemné. Něco si tam říkali a potom se Nick vrátil ke mě, zmáčkl mi ruku a začal mluvit ,,Karle vím, že si se sotva probudil a jsi unavený, ale musím ti něco říct,, zmáčkl jsem mu ruku na náznak souhlasu. ,, Budeš mít trvalé následky, je mi to líto,, aha, už asi chápu proč nemůžu hýbat nohama. Zmáčkl jsem mu ruku na náznak aby pokračoval ,, chceš to opravdu vědět?,, Lehce jsem kývl a zmáčkl mu ruku ,,tak jo, budeš na vozíku,, cítil jsem, že sklopil hlavu. Oddělal jsem svou ruku od jeho a začal mu ruku hladit. Guys jsme opět na konci kapitoly, doufám že se vám líbila, budu ráda za každý názor a hvězdičku. Běžte se napít a najíst.
769 slov E
ČTEŠ
Travel School (Karlnap)
FanfictionKarlův sen je už od mala cestovat. Dneska mu je 16 a nastupuje na střední cestovní školu. Jeho sen je dostat se někdy do Británie, protože obdivuje jejich styl staveb. Povede se mu to? To se dozvíte v knížce. Tahle knížka je dělaná podle mého život...