Travel School (Karlnap)

nemocnice

POV Nick:
Zavolal jsem klukům jestli večer můžou, všichni mohli. Tak jsem jim řekl o co jde. Nikdo z nich nechápal proč, ale řekli že přijdou. Domluvili jsme se na 6pm. Mezitím co mamka připravovala večeři já a Karl jsem byly v pokoji a koukali jsme na filmy. Hlavně anglické komedie. Pořád jsme se u toho smáli. I když Karl občas nepochopil větu. Zkoukli jsme asi 3 komedie a následně jsme byly zavolání dolů.

Zvedl jsem se čekal jsem na Karla u dveří, když se zvedl, trochu zavrávoral, ale ustál to. Došli jsme pomalým krokem domů a čekali co z Beaty vypadne ,,mohli by jste prosím uklidit ten stůj a připravit na něj příbory,, ,, jasně mami,, odpověděl Karl a šel do jídelny. Já se rozešel za ním, ale ještě k tomu jsem vzal 6 párů příborů, mělo by to vyjít pro každého.

Když jsem tam došel, Karl odklízel ten nepořádek ze stola, ale nevěděl kam ho dát.

Byly tam tašky, kabelka, peněženky, spousta papírů, skleniček a dalšího nepořádku. Měli jsme hodinu na to, to uklidit.

Začali jsme nádobím, následně papíry a tak dále jsme postupovali až jsme konečně viděli tmavě hnědé dřevo. Zaradovali jsme se, po 10 minutách uklízení jsme viděli asi 6 cm uklizený stůj.

Máme ještě asi 40 minut na to uklidit všechno.

Tak jsme pokračovali v uklízení, já uklízel ty těžší věci a Karl papíry, oblečení a podobný věci. Jelikož tu bylo strašné ticho ,došel jsem si pro mobil a pustil jsem moje oblíbené písničky. Pokračovali jsme u úklidu společně s písničkami, šlo to mnohem lépe.

Zpívali jsme u toho písničky, byla tu velmi příjemná atmosféra.

Po dlouhé ale zároveň krátké chvíli jsme měli hotovo.

Rozložili jsme příbory na stůj a sedli jsme si na gauč.

Karl se opřel o mé rameno a sledoval televizi.

Dávali tam zprávy, pořád tam mleli o požárech, autonehodách a ekologických krizích.

Po chvíli nám to lezlo krkem tam jsme to přepli na sport. Hokej Česko vs Rakousko. Super aspoň něco pořádnýho. Najednou nás vyrušil zvonek, zrovna když jdou Češi útok, to je jak naschvál. Zvedl jsem se a šel otevřít.

Stáli tam kluci.

,, Jé ahoj Nicku, doufám že nerušíme,, řekl radostně Filip
,,Nejdete úplně vhod, zrovna se hraje hokej,, odpověděl jsem
,,Tak to se omlouváme,,
,,To je v pohodě, my jsme si vás pozvali na 6pm takže to není váš problém, pojďte dál,,
,, Jasně už jdeme,,

Povedl jsem je do obýváko-jídelny a oni si jako první sedli na gauč ke Karlovi. Já jsem se k nim přidal. Vyhráli jsme a potom jsme šli večeřet.

Mamka jim pořád děkovala.

Dojedli jsme večeři a potom jsme ještě chvíli kecali o blbostech. Bylo 8pm a kluci museli domů. Rozloučili jsme se s nimi a šli jsme s Karlem do pokoje.

On si lehl do postele a pomalu usínal. Lehl jsem si k němu a společně jsme usnuli.

POV Karl:
Ráno jsem se vzbudil jako první. Chvíli jsem se ještě válel v posteli a pak si uvědomil co je za den. Vylezl jsem z postele a zamířil jsem si to do koupelny. Osprchoval jsem se a vyčistil jsem si zuby, když jsem se vrátil do pokoje Nick se akorát budil. Zpomalil jsem svoje tempo stoupl jsem si na špičky a lehl jsem si zpátky do postele.

Vzal jsem si sluchátka a pustil jsem můj oblíbený playlist na Spotify. Po poslechnutí asi 10 písniček jsem se začal nudit, Nick se vzbudil už dávno, ale povídal si s klukama na discordu. Podíval jsem se na čas, v tu chvíli se mi zastavili srdce. Bylo 10:56 am a my máme být na prohlídce na 11:50 am. Otočil jsem se na Nicka a řekl jsem mu to.

Rychle jsem vstal z postele, vstal jsem tak rychle až se mi udělalo černo před očima, lehce jsem se zakymácel, ale udržel jsem se.

Rozešel jsem se za Nickem, akorát seděl u stolu a něco jedl, taky jsem se najedl.

Bylo 11:30 am a my jsme běželi na autobus. Stihli jsme ho jen tak tak. Nasedli jsme do autobusu a čekali až ohlásí zastávku "nemocnice, parkoviště" pěšky to máme asi 30 minut a autobusem to je asi 15 minut.

Ohlásili naši zastávku, my jsme se zvedli a šli ke dveřím, vystoupili jsme a zamířili jsme si to do nemocnice. Byl jsem trochu nervózní, páč nevím co mi řeknou.

Došli jsme do nemocnice a ohlásili se na recepci, řekli ať si sedneme a počkáme na pana doktora. Sestra nás odvedla na lůžko a řekla ať si uděláme pohodlí.

Zanedlouho přišel pán doktor. Zeptal se nás jak na tom jsme a já jsem řekl, že jsem se včera zvedl sám a že jsem přišel po svých. Pán doktor na nás nevěřícně podíval a řekl ať se postavím a udělám krok. Usmál jsem se a učinil tak.

Doktor mi prohlédl nohy a udělal mi klasickou prohlídku. Nakonec nám řekl, že je vše bez problémů a že pokud to takhle půjde dále mohl bych za dva týdny vrátit ke svému studiu.

Poděkovali jsme a odešli jsme.

Tak a jsme opět na konci další kapitoly. Už se to začíná lepšit. Děkuji za každý hlas, koment. Běžte se napít gn/gm

860 slov E