Travel School (Karlnap)

3.9.

POV Karl:
6:50 vstal jsem a začal se chystat řekli, že si máme vzít jen batohy, protože dostaneme učebnice, tak jsem aji učinil. Dneska jsem si vzal pohodlnější oblečení než včera takové volnější černé džíny, modré tričko a volnou neonově zelenou mikinu. Dal jsem na sebe voňavku a vlasy si jen projel prsty, seběhl jsem dolů na snídani a běžel na autobus, stihl jsem ho jen tak tak. Došel jsem do školy přezul se a šel do třídy první hodina angličtina super aspoň dobrý začátek. Sedl jsem si do zadní lavice a psal si zápisky akorát probíráme přítomný čas průběhový. Ahhhh trapně jednoduché učivo. Vše jsem si opsal do sešitu a potom je jenom nudil, bcs jsem to chápal. Konečně zazvonilo, všichni se hrnuli na chodbu, ale já jsem si počkal až se přestanou cpát a potom vyšel taky. Další hodina zemák. Došel jsem do učebny a opět si sedl dozadu zazvonilo a nudná hodina mohla začít. Takhle jsem nějakým způsobem přežil celý den, dnešní jídlo bylo celkem dobré. Šel jsem cestou z jídelny a do někoho jsem vrazil, když jsem se podíval kdo to je ztuhl jsem, byl to Nick ,, omlouvám se Nicku já nekoukal na cestu,, řekl jsem provinile ,, přijímám, ale příště koukej na cestu,, zakřičel na mě a odešel a já taky odešel přišel jsem domů a rozhodl jsem se že se půjdu projít. Vzal jsem si sportovnější oblečení, mobil, klíče, sluchátka a mohl jsem vyrazit. Tentokrát jsem na cestu koukal a hudbu jsem ani nezapínal, narazil jsem na nějakou skupinku kluků mohli to být tak třeťáci možná druháci bylo jich asi 5 a když mě  viděli rozešli se za mnou. Zastavili se těsně přede mnou a já se začal bát, jeden mě chytil pod krkem a dotlačil ke zdi začal mě dusit a já věděl že nemám šanci utéct bylo jich pět a všichni byly silnější než já, už jsem nemohl skoro dýchat, proto jsem zavřel oči a čekal co se stane ,, hoši ztrácí vědomí,, ,,a koho to zajímá,, ,,je tu novej a vidíš sám že se ani nebrání a ani se nezeptal proč, je to divné nikdy jsme nikoho takového nepotkali,, ,,to je pravda,, ,,byl bych pro aby jsme ho pustili, Nick a kurva zdrháme,, pustili mě a já neměl sílu se udržet na nohou proto jsem sjel po zdi na zem, slyšel jsem jak ke mě přišel nějakej týpek. Za chvíli mě zvedl a někam nesl, potom jsem usnul.

POV Nick:
Dnešní den byl fakt nudnej rozhodl jsem se, že se půjdu projít vzal jsem klíče, mobil a šel. Šel jsem kolem parku a různýma uličkami až jsem narazil na zdejší skupinku druháků jak někoho drží u zdi a nejspíš ho škrtí, byl celej bledej a asi byl v bezvědomí, později jsem si uvědomil že to je Karl ,, kluci nechte ho bejt nevidíte že je v bezvědomí?,, ,,Nick a kurva zdrháme,, pustili ho a utekli, viděl jsem jak Karl sjel po zdi dolů a nehýbe se. Přiběhl jsem k němu, byl úplně bílej. Naštěstí měl tep a aji dýchal. Nevěděl jsem jestli mu zavolat sanitku nebo ho odnést domů a doufat. Rozhodl jsem se, že ho odnesu domů a pokud se do 1h neprobere zavolám mu sanitku a vezmu to na sebe. Vzal jsem ho do náručí a překvapilo mě, že byl hodně lehký. Nesl jsem ho a on se najednou pohl. Hlavně se nesmí probudit, bojí se mě a upřímně chtěl jsem to aby ze mě měl respekt, ale nechtěl jsem aby se mě bál. Zafoukal vítr a mě ovanula jeho krásná vůně. Opravdu pěkně voní. Došli jsme ke mě domů a já ho položil na gauč a šel jsem si sednout do křesla. Zanedlouho se opět pohl a řekl něco, ale nevím co. Všiml jsem si že spí. Byl klid a já se opět věnoval mému mobilu, slyšel jsem další pohyb a už se aji vzbudil když mě viděl vyděsil se, bylo to na něm hodně vidět že se bojí. ,,Karle neboj nic ti neudělám,, on jen přikývl ,, chvíli si odpočiň a já tě doprovodím domů,, zase jen přikývl ,,on si lehl zpátky a zavřel oči, uběhlo 20 minut a já ho oslovil, ale nic mi neřekl jak jinak podíval jsem se na něj a on na mě, zaujali mě jeho oči, měl je hodně zajímá, ale on uhl, zvedl se a chtěl odejít. ,, Karle počkej doprovodím tě,,zastavil se a čekal ,, pojď,,. Došli jsme k němu domů a já se s ním rozloučil. Došel jsem zpátky domů udělal si večeři, večerní hygienu a šel spát.

POV Karl:
Vzbudil jsem se na něčem měkkým asi gauč. Otevřel jsem oči a viděl toho kluka co mě zachránil, byl to Nick? Proč on by mě zachraňoval? Něco mi říkal a dělal to co mi řekne  nechtěl bych další problémy, lehl jsem si zpátky a zavřel oči. ,,Karle?,, Oslovil mě Nick a já se ho lekl. Podívali jsme se na sebe a on se mi koukal do očí a já na chvíli do jeho byly pěkně čokoládově hnědé, uhl jsem pohledem a rozešel se ke dveřím, Nick mě doprovodil až domů a mamka se mě zeptala proč jsem přišel pozdě ,,byl jsem u Nicka a zapomněl jsem ti to napsat,, ,, dobře, ale příště se ozvi,, ,,neboj příště se ozvu,,
Jsme opět na konci kapitolky, odbočila jsem dost od tématu ale snad nevadí, díky na každou podporu <3

892 slov