Travel School (Karlnap)

Ztraceni v Londýně

POV Karl:
Ráno jsem se vzbudil a cítil něco vedle sebe otočil jsem se a uvědomil si, že jsme v Británii a spíme na jedné posteli. Sedl jsem si a rozkoukával jsem se po pokoji, v pokoji jsme měli okno a já viděl že akorát vychází slunce. Bylo to strašně pěkné vidět vycházet slunce v Británii, obloha byla bez mráčků, splněný sen. Nikdy jsem si nemyslel, že se můj sen někdy výplní, rychle jsem běžel k nočnímu stolku, odpojil telefon z nabíječky a rychle si to vyfotil. Musím si to vyfotit, bcs nevím jestli se sem ještě někdy dostanu. Čas 5:04am okay už vím proč jsem se vzbudil tak brzo. Chvíli jsem ještě koukal z okna, ale po chvíli jsem si šel ještě lehnout, avšak jsem nemohl usnout. Po pár pokusech jsem se naštval, vstal jsem, šel jsem se vysprchovat, bcs jsem včera nebyl ve sprše. Vzal jsem si random kalhoty random tričko a oversize modro bílou mikinu. Vzal jsem si ručník a hurá do koupelny. Vysprchoval jsem se a vešel do pokoje Nick pořád spal a já si z kufru vytáhl stopky a rubikové kostky 3x3, 4x4, 5x5, Twister cube a megaminx (btw všechny kostky co jsem vypsala mám taky až na megaminx ten bohužel nemám) odešel jsem ho obýváku položil si stopky zapl je a začal jsem skládat, ze začátku celkem špatné ale postupně jsem se do toho dostal.

POV Nick:
Vzbudil jsem se a viděl že Karl vedle mě není podíval jsem se ns mobil 6:32am. Opravdu je tak brzo vzhůru? Vstal jsem a namířil jsem si to do obýváku, když jsem stál mezi dveřmi všiml jsem si Karla jak má v ruce rubikovky a kolem sebe má různé velikosti kostek a dokonce i různé tvary. Vzal si do ruky tu velkou kostku co má asi 12 stěn (někdy se megaminxu říká 12ti stěn) možná víc. Rozházel si to a začal skládat 3 minuty. Neuvěřitelné. Podíval jsem na mě a trhnul sebou. ,, Promiň jestli jsem tě vzbudil,, ,,ale vůbec ne Karle, jen nechápu jak se v tomhle všem vyznáš já jsem rád když poskládám 3x3,, ,, ty umíš složit 3x3 kostku?,, ,,Jako dřív jsem to uměl nevím jak dnes, ale můžu to skusit,, ,, dobře,, vzal 3x3 kostku a rozházel ji následně mi ji dal a řekl ať si stopnu čas. Udělal jsem tak. První jsem si ji prohlédl a začal bílý střed, rohy, hrany, oll, pll hotovo. 2:12. To je můj osobní rekord. ,, Páni super, cením spousta lidí neumí poskládat ani 1 barvu,,. Bylo 7:30 a my mířili na snídani. Došli jsme tam a opět byl švédský stůl. Po snídani jsme je sešli v hale a učitelka řekla ,, žáci dneska máte celý den volno můžete jít do Londýna a nezapomeňte si mobil kdyby jste se ztratili,, nebojte snad se neztratíme. Šli jsme na pokoje a cestou jsme potkali Thomase a Tobyho ,,kluci za 10 minut sraz na recepci,, řekl jsem jim ,, jasný budeme tam,, a odešli my jsme šli k sobě na pokoj a nachytali se, vzal jsem si mobil a to číslo jsem si tam uložil, bcs znám kluky bude jim jedno kam půjdeme a pak se ztratíme. Už jsme čekali na recepci a Nick se bavil s recepční. Nevím o čem nerozuměl jsem tomu. Za chvíli přišel Thomas s Tobym a my se rozešli ven. ,,Takže kluci kam chcete jít, ale hlavně se zkusme neztratit nerad bych se někoho ptal, obzvlášť když anglicky moc neumím,, ,,neboj Karle neztratíme se,, ,,moc tomu nevěřím, ale pojďte teda,, rozešli jsme se po městě a narazili jsme na náměstí kde bylo spousta obchodů, okamžitě jsme se rozeběhli do obchodů a kupovaly hodně blbostí, běhali jsme z místa na místo a po chvíli jsme si rozhledli a nevěděli kde jsme ,,no a co jsem říkal,, řekl jsem naštvaně ,,klid Karle vrátíme se na hotel v pohodě,, ,,to vás chci vidět jak se vy tady najdete, bcs když jsme byly na prohlídce tak nikdo z vás nedával pozor na cestu,, lehce jsem na ně zařval. Snažil jsem se uklidnit a vzpomenout si kde jsme a jak se vrátit na hotel. Moc mi nešlo se uklidnit, ale nakonec jsem si vzpomněl jak se jmenuje náš hotel, otevřel jsem navigaci zadal jsem tam moji polohu a ten hotel. Cesta pěšky na hotel trvá 2hodiny. Ani bych neřekl že jsme šli tak dlouho, řekl jsem klukům ať jdou za mnou že jsem našel trasu. Šli jsme a začalo se zatahovat, vypadá to že bude pršet. Taaaak a budu svině a tady to utnu :)) doufám že se vám to líbí a děkuji za každou podporu <3

766 slov