My First and Last [ ✔ ]

『5』

    ,,Jak už vám jistě došlo, budeme celé dvě hodiny tělocviku hrát basketbal." oznámil nám učitel a zapískal na píšťalku.
,,Utvořte dvě skupiny, a pak vyšlete z týmu jednoho zástupce, abychom mohli začít hru." rozkázal a všichni ho samozřejmě poslechli.

Díky Jaeminovi a klukům jsem zjistil, že na tělocvik jsou spojené všechny ročníky až na čtvrťáky, kteří místo tělocviku mají "volné" hodiny, ale všichni učitelé si myslí, že ten čas věnují přípravami na maturitu; ha, dobrý vtip.

Naštěstí v každém ročníku je pouze po dvou třídách, ve kterých je maximálně deset studentů. Na to, jak je škola veliká, tak v ní moc lidí není, ale školství to evidentně nevadí nebo je to nějak moc netrápí, když škola pořád funguje i s tak málo žáky (a já si také nestěžuji, i když teď při tělocviku je to celkem horor).

Jakmile jsme byli rozdělení do dvou skupin (někteří museli sedět na lavičce, jako na čekačce, protože nás na hru bylo moc), každá vyslala jednoho zástupce, jak to učitel nazval, a oni si stoupli do prostřed tělocvičny, kde už čekal učitel s míčem. Náš tým vyslal Chenleho a ten druhý vyslal Jena, takže vám určitě došlo, že tým, ve kterém jsem já, je proti Jenovi...

,,Pravidla doufám, že všichni znáte." rozhlédl se po tělocvičně učitel, a když se mu od nás dostalo kladné odpovědi, přikývl a do úst si vložil píšťalku.

Klukům, kteří stáli u něj, tedy Jeno a Chenle, prsty napočítal od tří dolů a jakmile se dostal k nule, zapískal a míč vyhodil do vzduchu. Hned na to utekl bokem, aby při hře nezavazel, ale stoupl si zároveň tak, aby na nás dobře viděl. Kluci se okamžitě snažili získat míč pro sebe a naštěstí se to podařilo Chenlemu.

🖤

,,Vyhrál tým, jehož kapitánem je pan Zhong!" zakřičel učitel přes celou tělocvičnu a ještě k tomu zapískal na píšťalku, jako náznak toho, že už je konec.
,,Třído, zdar."

,,ZDAR!" zakřičeli všichni přítomní studenti a učitel nás hned na to pustil do šaten.

Pustil nás o nějakých patnáct minut dřív, abychom se případně mohli osprchovat a měli tak na to dostatek času; určitě se chcou všichni stresovat s tím, že nepřijdou včas do hodiny. Sám jsem ten čas navíc oceňoval, ale když jsem zjistil, že sprchy nemají žádné rozdělení pro soukromí, tak jsem se na to vykašlal a pouze si ze své skříňky vytáhl oblečení (jak závidím holkám, které šatnu i sprchy mají mnohem lepší).

,,Copak, nováčku?" žduchl do mě Jeno, který měl kolem svého pasu obmotaný pouhý ručníky, jinak byl zcela nahý, tak jako mnoho dalších kluků.
,,Stydíš se před muži, jako jsem já, ukazovat své ubohé tělíčko?" nadzvedl obočí a jeho parta tupounů se tomu samozřejmě zasmála; hrozné vlezdoprdelky.