My First and Last [ ✔ ]

『2』『8』

    Druhý den jsem vstal vcelku brzy, protože mě můj drobek zase hnal na záchod, kde jsem vyhodil veškerý obsah svého žaludku. Když jsem byl se svou činností hotov, zvedl jsem se a rovnou udělal ranní hygienu, když už jsem v té koupelně. Poté má cesta vedla do kuchyně, kde jsem si nachystal brzkou snídani a v tichosti pojedl. Po jídle jsem po sobě uklidil nádobí (dal jsem ho pouze do dřezu) a vrátil se k sobě do pokoje. Bylo opravdu ještě brzo ráno, a tak jsem si lehl a zkusil ještě usnout.

Usnout se mi samozřejmě podařilo, protože jak jsem už několikrát řekl, bylo vážně brzy ráno a já v posledních dnech jsem pořád unavený, takže to bylo jasné, že ještě spát budu.

Probudil jsem se pak až kolem poledne, což jsem i sám sebe překvapil, protože jsem očekával, že drobek mě zase požene na záchod buď vyprázdnit žaludek nebo močový měchýř. Pořádně jsem se na posteli v sedě protáhl a vyškrábal se na nohy. Hned na to jsem se vydal dolů a opět rovnou do kuchyně, od kud už hezky vonělo jídlo od mamky.

,,Dobré ráno, Zlatíčko. No, už poledne." usmála se na mě mamka a na stůl položila dva talíře s obědem a k jednomu talíři si přisedla.
,,Nějak jsem počítala, že už budeš vstávat, tak už jsem ti nachystala také. Jinak jsem tě měla v plánu vzbudit." uchechtla se a pustila se do jídla.

,,Dobré poledne i tobě." s úsměvem jsem pokroutil hlavou, a také si sedl ke stolu, kde na mě čekalo to nádherně vonící jídlo.
,,To by mě od tebe nepřekvapilo." zasmál jsem se a vrhl se na jídlo.
,,Máš to moc moc dobré, mami." pochválil jsem ji to a doslova hltal každé sousto.

,,Děkuji ti, Renjune." usmála se na mě. Poté už jsme v tichosti pojedli své jídlo a po dojezení mamka uklidila nádobí.
,,Kdy pro tebe teda Jaemin přijde?" otázala se mě, když umývala nádobí.

,,Jaemin pro mě dojede kolem sedmé." odpověděl jsem ji a pokýval hlavou.
,,Bohužel nevím, kdy se vrátíme, ale moc pozdě to nebude." dodal jsem, protože jsem věděl, že se na to bude ptát.

,,Uhm." jenom zamručela, že teda chápe a nadále se věnovala umývání. Samozřejmě mamka měla mnoho dalších otázek, na které jsem odpověděl, a pak šel zase k sobě.

Posadil jsem se na postel, vytáhl počítač a našel si nějaký film, abych se do těch sedmi hodin nenudil, a abych na to vlastně ani nemyslel. Mám z toho celkem strach a jsem i dost nervózní. Přeci jen tam budu (a i kluci) jen kvůli tomu, že jsme udělali nějakou debilní výzdobu. Ovšem Jeno bude moct jít za svým bratrem a tou svou, ač částečnou partičkou ovcí, protože ne všichni jsou ve čtvrťáku, a já budu s Jaeminem někde bokem a popíjet džus, protože si nemohu dát ani ten pitomý punč.

Pokroutil jsem hlavou a radši si pustil už nějaký ten film, abych vážně měl myšlenky úplně někde jinde a ne na maturitním plesu, u kterého začínám litovat, že tam vůbec jdu.

A jestli se ptáte, jak na mé těhotenství reagovali učitelé, tak nijak; většinou. Ovšem se zde najdou tací, kteří mi pořád dávají znechucené pohledy a překvapivě jsou to spíše učitelky než-li učitelé. Učitelé jsou s tím vcelku v klidu, nijak to nekomentují a chovají se ke mně úplně stejně, tak jako před tím, než se dostalo na povrch, že jsem těhotný. Akorát mám možnost kdykoliv odběhnout ze třídy na toaletu, aniž bych to musel oznamovat, jinak je všechno stejné.