My First and Last [ ✔ ]

『1』『1』

    ,,Počkej." zvedl jsem před sebe ruku s otevřenou dlaní, jakobych tím něco udělal a všechno lépe pochopil.
,,Jaemin přišel s tím, že čeká dítě, které nebylo Jenovo, ale nepodvedl ho." shrnul jsem to.

,,Přesně tak." potvrdil mi to Jisung.
,,Jeno má bratra, Jaehyuna, je o rok výš než Jeno a je v té jeho partě." prozradil mi zajímavou novinku.
,,Jaehyun znásilnil Jaemina a to dítě je jeho."

V naprostém šoku jsem na Jisunga vyvalil oči; vůbec jsem nevěřil tomu, co slyším, i když mi to tak nějak mohlo dojít, ale rozhodně jsem nečekal, že to bude až tak zamotané a příšerné. Když jsem konečně přišel zpět k rozumu, zvedl jsem se ze židle a doslova vyletěl z pokoje ven.

,,Renjune?!" zavolal za mnou Jisung, který byl mou akcí naprosto zmatený.
,,Kam to běží?" zamumlal si pro sebe a šel hned za mnou.

Jelikož jsem byl pořád ve své bundě (a Jisung vlastně také), nazul jsem si pouze boty a vyběhl z domu ven. Nějak jsem neřešil Jisunga, který mi byl stále v patách a volal mé jméno, abych se zastavil a vysvětlil mu, kam to sakra jdu.

,,Pane Bože, Renjune." dohnal mě, a tak mě chytil za ruku a otočil čelem k sobě, abych mu tentokrát neutekl.
,,Kam se tak ženeš?" otázal se a sjel mě pohledem.

,,Musím jít za Jaeminem." odpověděl jsem mu, svou ruku vyprostil z jeho sevření a pokračoval ve své cestě.

,,Ale Renjune-

,,Žádné ale, Jisungu." řekl jsem rázně a otočil se zpět k němu. Jisung to sice nečekal, a tak do mě málem vrazil, ale jenom málem.
,,Musím jít za ním, omluvit se mu a nevím co ještě, abych ho získal zpět na svou stranu." podíval jsem se mu přímo do očí.

Jisung se na mě jen váhavě díval, a když už jsem si myslel, že se mi to pokusí opět rozmluvit, s menším úsměvem na tváři pokýval hlavou, jakože tedy souhlasí a pouští mě za Jaeminem.

,,Děkuji." s úsměvem jsem vydechl, Jisunga ještě rychle objal a už si to zase kráčel k tomu růžovo vlasému idiotovi, který mi chybí už po jednom dni.

Jakmile jsem dorazil k domu Jaemina, zaklepal jsem na dveře a doufal, že mi otevře někdo, kdo nebude Jaemin. Ano, nedává to smysl, ale kdyby teď ty dveře otevřel Jaemin, určitě by mi je zavřel přímo před nosem a už neotevřel.

,,Kdo je tam?" uslyšel jsem dětský hlásek, který patřil bratru Jaemina, Haneulovi. Já si tiše oddechl, že je to zrovna on a pousmál se.

,,Haneul?" oslovil jsem ho skrz dveře, protože je ještě neotevřel (určitě je naučený, že nemá otevírat cizím lidem).
,,Tady je Renjun, kamarád Jaemina." pověděl jsem mu a modlil se, aby mě pustil dovnitř; já přeci už cizí nejsem, ne?

,,Renjun?" otázal se lehce zmateně, jakoby přemýšlel a hledal v paměti, odkud mě vlastně zná.
,,Žádného Renjuna neznám." pověděl mi po chvíli a já se hlavou opřel o dveře.