My First and Last [ ✔ ]

『4』

    ,,Renjunie, tady tě mám!" objevil se vedle mě u skříněk Jaemin a dveře od skříňky za mě zavřel, aby na mě viděl lépe. Naštěstí jsem měl už vše potřebné, takže mi to ani nějak nevadilo.

,,Ahoj, Jaemine." pozdravil jsem ho a šel do třídy, kde mám první hodinu. Samozřejmě má první hodina je chemie, takže se mnou jde i Jaemin (i když on by se mnou šel, i kdybychom neměli společnou hodinu).

Společně jsme tedy šli do třídy chemikáře a Jaemin opět jel to svoje, ale dnes mi to tolik nevadilo, jako včera; to jsem byl i lehce naštvaný, že se mi smál za to, že mi je jeho oblečení veliké. Jakmile jsme byli uvnitř třídy, usedli jsme na svá místa a čekali na zvonek. Jeno tady naštěstí zatím není, takže můžu v klidu dýchat.

,,Málem bych zapomněl." ozval jsem se a vlezl do své tašky, ze které jsem vytáhl jeho oblečení a dal ho před něj na stůl.
,,Tvé oblečení." koukl jsem na něj, ale pohled hned zase sklopil a místo toho se věnoval svému sešitu.

,,Nečekal jsem, že mi to oblečení vrátíš hned na druhý den." tiše se uchechtl.
,,Ale mockrát děkuji, hezky voní." oblečení schoval, hodil, do svého batohu, který ani nevím, proč nosí, když mu stačí jen sešit A4 a propiska.

,,Jo, není zač." zamumlal jsem a malinko se pousmál. Úsměv mi ovšem na tváři příliš dlouho nevydržel, protože se ve třídě objevil Jeno, který mi věnoval ten jeho úšklebek.

,,Ach, zase se vidíme, Na a jeho adoptovaný nováčku." zasmál se svému vlastnímu vtipu, či co to mělo být a usedl ke svému stolu za námi.

Já a Jaemin jsme ho ignorovali a naštěstí pro nás zazvonilo na hodinu, takže je větší šance, že Jeno bude v klidu. Včera byl, tak doufám, že i dnes se bude chovat normálně. Netrvalo dlouho a do třídy vešel pan Park.

,,Dnes vás rozdělím do dvojic a budete pracovat na projektu do chemie." oznámil celé třídě, která začala protestovat; pan Park to samozřejmě ignoroval.
,,Budete na to mít měsíc a dvojice vyberu sám." poslední tři slova vyvolala po třídě ještě větší nepokoje.

Podíval jsem se na Jaemina, který mi věnoval úsměv, který jasně říkal, že to bude dobré a že se nemusím ničeho bát. Jenom jsem nejistě kývl hlavou a opět se začal věnovat učiteli, protože začal určovat dvojice.

,,Huang Renjun a Lee Jeno." přiřadil mě k jedinému člověku z téhle třídy, kterého jsem opravdu z celého srdce nechtěl.

,,Tak tohle si užiju." zasmál se za námi Jeno a já se na něj naštvaně otočil.
,,Co?" nadzvedl obočí.

,,Renjunie." oslovil mě Jaemin dřív, než jsem stihl Jenovi něco říct; něco velice pěkného, samozřejmě. Věnoval jsem tedy svůj pohled mu a hlavou naznačil, ať pokračuje.
,,Radši se teď věnuj hodině, ano? Vyřešíme to až potom, teď na něj nemysli." pověděl mi a já ho poslechl.