My First and Last [ ✔ ]

『1』『3』

    ,,Nechceš si zajít na zmrzlinu?" optal se mě Chenle, když jsme byli venku po skončení školy a vlastně stále ještě před školou.
,,Pomáhá to na nervy." pousmál se na mě, aby mě trochu rozveselil.

,,To se říká o čokoládě." opravil ho Jisung a všichni tři kluci po něm vrhli menší vražedný pohled, což mě donutilo se lehce pousmát.
,,Ale zmrzlina pomůže také." nervózně se uchechtl.

,,Tak co říkáš?" optal se mě Jaemin a pohladil mě po zádech s hřejivým úsměvem na tváři.
,,Půjdeme všichni, tak aspoň bude sranda a pan Zhong nám vždycky dá něco navíc, však víš." tiše se uchechtl.

,,Zmrzlinu si dám moc rád." pověděl jsem jim a všichni nadšeně zajásali, což mě přinutilo se hlasitě zasmát.
,,Hlavně s vámi. Myslím, že je co vysvětlovat." dodal jsem a kluci jen pokývali hlavou.

,,Tak tedy jdeme." oznámil Jaemin, který mě objal kolem ramen, tak jako pokaždé, když je blízko mě.

Pouze jsem nad ním překroutil očima, ale na tváři mi hrál menší úsměv. Za tu krátkou dobu, co Jaemina znám, jsem si na mnoho těch věcí už zvykl a Jaemin by stejně nikdy nepřestal, i kdybych protestoval sebevíc.

Jakmile jsme dorazili do cukrárny Chenleho táty, každý z nás si požádal o svou oblíbenou zmrzlinu, zaplatili jsme a sedli si do zadního boxu, abychom měli nějaké to soukromí. Když už jsme tak nějak byli zahřátí, sundali jsme si bundy a po dojezení zmrzliny jsem se dostal ke slovu já.

Klukům jsem pověděl vše, na co jsem si vzpomněl z té osudné soboty, kdy jsme byli na Johnnyho párty; bohužel mnoho toho stále nebylo, ale všichni už víme, co se stalo. Tím se vlastně vysvětlilo to video, proč se na mě Jaemin zlobil (i když on jim to řekl, takže to už věděli) a to je tak všechno. Prostě jsem se snažil všechno objasnit a zodpovědět jejich otázky.

V cukrárně jsme byli ještě dlouho, asi tak do pěti možná do šesti, a tak jsme se rozhodli jít domů; přeci jen máme zítra školu a nějaké ty své povinnosti. S klukama jsem se rozloučil a otočil se k Jaeminovi.

,,Jdeš zase se mnou?" optal jsem se ho s nadzvednutým obočím a ještě ho sjel pohledem.
,,Možná by jsi měl jít domů za Haneul." pověděl jsem mu a rozešel se svou cestou. Jaemin si to samozřejmě kráčel hned za mnou, a když už byl u mě, svou ruku dal kolem mých ramen.

,,To si piš, že půjdu s tebou!" řekl zvesela.
,,Dneska tě nemohu nechat jít samotného, kdyby náhodou." vydechl a koukl na mě. Já mu pohled oplatil a přikývl.

,,Děkuji, ale nebude Haneul naštvaný?" otázal jsem se ho a už si dál hleděl své cesty, abych do něčeho nevrazil.

,,Nebude." Jaemin pokroutil hlavou a víc si mě na sebe natiskl.
,,Když mu řeknu, že jsem s panem mračíkem, tak to pochopí." zasmál se a já s ním.