My First and Last [ ✔ ]

『2』『6』

    Nastal červen, já byl ve svém pátém měsíci těhotenství a v obchodě s mamkou, abych si našel nějaký oblek na maturitní ples. Ano, na maturitní ples. Také jsem si myslel, že se tam vůbec neobjevím, ale jelikož jsem pracoval na výzdobě, tak tam musím; a kluci také, takže cool.

,,Mami, můžeme už domů?" zakňučel jsem nespokojeně a hlavně otráveně, protože jsme v obchodě spolu už několik hodin a já se dnes necítím bůhví jak dobře.

,,Máš vybraný oblek na maturitní ples?" podívala se na mě a já jen zakroutil hlavou; a u toho jsem samozřejmě pokroutil očima.
,,Vidíš, takže odpověď znáš." pověděla mi a podala mi další oblek.
,,Jdi si zkusit tenhle. Věřím, že tenhle bude perfektní." pousmála se na mě.

,,Fajn." vydechl jsem, oblek si vzal a zalezl si do kabinky. Tohle už je asi šestý oblek, u kterého mamka řekla, že je to určitě ten perfektní, ale já nemám vůbec sílu se s ní hádat.

Opět jsem se tedy vyslékl z oblečení a oblékl na sebe oblek. Nejdřív jsem se prohlédl v zrcadle sám a trochu se pousmál; tenhle opravdu vypadá dobře, takže bych konečně mohl mít vyhráno. Poté jsem vylezl z kabinky, abych se tedy ukázal mamce a ona mi mohla říct, že se jí nelíbí.

,,Otoč se, prosím." rozkázala mi a ještě naznačila prstem, abych se otočil. Vydechl jsem a udělal, jak chtěla.

,,Jestli zase řekneš, že se ti na něm něco nelíbí, tak se převleču a odejdu." oznámil jsem ji, jelikož bylo z její strany delší dobu ticho, což nevěstilo nic dobrého.

,,Tenhle je perfektní." řekla po chvilce mamka a široce se na mě usmála.
,,Bereme tenhle." rozhodla a já s úsměvem přikývl (ano, ten fakt, že už konečně budu moct domů, mi vehnal úsměv na tvář).

Zalezl jsem tedy zpět do kabinky, vyslékl ze sebe oblek a na sebe dal své normální venkovní oblečení. Poté jsem vzal do rukou ten odsouhlasený oblek a s mamkou se vydal k pokladně. Jelikož byl oblek dost drahý a nejspíš ho použiji pouze jednou, mamka si ho pouze vypůjčila a zaplatila jen menší zálohu. S prodavačkou jsme se rozloučili a konečně šli pryč z obchoďáku.

S mamkou jsme se přesunuli na parkoviště, kde jsme našli její auto, nasedli a mamka vyjela zpátky domů. Cesta byla relativně krátká, takže jsme doma byli právě včas na to, abych si odběhl na záchod a vyprázdnil obsah svého žaludku. Doktorka sice říkala, že bych v tomhle měsíci už "ranní" nevolnost mít neměl, ale občas se může stát, že to na mě přijde; bezva.

,,V pořádku, Zlatíčko?" optala se mě mamka, která si klekla vedle mě a dala mi ruku na záda v takovém tom konějšivém aktu.
,,Přinesla jsem ti sklenici s rozpustným vitamínem." sklenici mi podala hned, jak jsem se narovnal a kývl k ní hlavou, že mi ji může dát.

,,Děkuji." pousmál jsem se a celý obsah sklenice vypil na jeden zátah. Měl jsem totiž i dost žízeň a tady tyhle rozpustné vitamíny chutnají moc dobře.