My First and Last [ ✔ ]

『2』『0』

    Druhý den jsem se probudil díky svému budíku, který mám přes týden nastavený kvůli škole; znáte to. Budík jsem ospale vypnul, zvedl se z postele a s věcmi na převlečení jsem zalezl do koupelny. Udělal jsem ranní hygienu, oblékl se a vrátil se do pokoje, kde jsem si všiml Jaemina. V ten daný moment jsem si uvědomil, co se včera stalo a já se začal hrozně červenat.

Když jsem opět přišel ke svému rozumu, klekl jsem si vedle postele a jemně s Jaeminem zatřásl, aby se vzbudil. Samozřejmě jsem s ním musel zatřást ještě několikrát, než se konečně probudil.

,,Renjunie." hned se na mě usmál, když na mě zaostřil svůj zrak.
,,Jaký to nádherný pohled na mého úžasného přítele." pokmital obočím a já ho za to praštil do ramene; samozřejmě mě ale jeho slova potěšila.

,,Nech toho." pokroutil jsem nad ním s úsměvem hlavou.
,,A začni se hýbat, musíme jít do školy. Dávám ti deset minut, pak přijď za mnou dolů na snídani." poplácal jsem ho po tváři a postavil se zpět na nohy.

,,Žádná pusa nebude?" otázal se mě velice smutným (až přehnaně smutným) hlasem, abych se mu poddal a tu pusu mu dal.

,,Pokud se stihneš do deseti minut obléct a přijít za mnou do kuchyně, tak možná tu pusu dostaneš." pověděl jsem mu, vzal svou tašku s věcmi do školy a vyšel z pokoje.

Hned jsem sešel schody dolů a pustil se do přípravy snídaně. Udělal jsem jenom takovou rychlovku a to namazaný chleba máslem a na něm platkový sýr. Každému z nás jsem udělal dva krajíce a na tácku je položil na stůl. Ještě jsem každému nalil do sklenice džus a už se konečně posadil ke stolu a začal jíst.

,,Jsem tady a to opět minut dřív." přiběhl ke mně Jaemin i se svou taškou a nahl se k mému obličeji.
,,Takže chci svou pusu." usmál se na mě a prstem poklepal na své rty, abych si už pohnul.

,,No jo, no jo." zasmál jsem se, dal ruku na jeho tvář a na rty mu vtiskl malý polibek.
,,Spokojený?" optal jsem se ho, když jsem se od něj odtáhl.

,,Velice." dal mi ještě pusu na tvář a usadil se ke stolu, aby se mohl najíst.
,,Upřímně, mohli jsme spát ještě dalších dvacet minut." začal se mnou konverzovat o mém brzkém stávání.

Překroutil jsem nad ním očima.
,,Stávám o něco dřív, abych měl na vše čas, Jaemine." odpověděl jsem mu a dojedl svůj první krajíc chleba.
,,Nerad někam spěchám." dodal jsem a pustil se do druhého krajíce.

,,Uhm." pokýval hlavou a polkl své sousto.
,,Tak to si na to budu muset zvyknout, jestli tady budu přespávat častěji." mrknul na mě a já jen nakrčil obočí.

,,Tak to v žádném případě." zakroutil jsem hlavou a napil se džusu.
,,Tohle bylo naposledy, co jsi u mě přespal, když máme školu." sklenici jsem opět položil na stůl a pustil se opět do chlebu.