My First and Last [ ✔ ]

『9』

    ,,Renjunie!" zaslechl jsem hlas Jaemina na chodbě, když jsem šel na svou předposlední hodinu, kterou naštěstí s ním nemám.

Dařilo se mi Jaeminovi a klukům vyhýbat zatím celý den, ale já prostě nikdy nemám štěstí, a tak jsem na jednoho z nich musel narazit; a zrovna na toho nejvíc otravného, Jaemina.

,,Renjunie, počkej na mě!" zavolal na mě ještě jednou, ale já se i tak nezastavil. Neměl jsem ani na jednoho z nich náladu, po tom, co se stalo v sobotu (sice si to stále nepamatuji, ale evidentně mě tam nechali, mám právo být naštvaný).

Zalezl jsem do třídy a posadil se ke stolu. Jaemin naštěstí za mnou nešel, a tak jsem mohl vydechnout. Nemůžu na ně být naštvaný nonstop a rozhodně bychom si o tom měli promluvit; třeba po škole. Můj klid ovšem netrval dlouho, protože tuhle hodinu mám s tím blonďatým idiotem, který právě vešel do třídy.

,,Ach, nováčku." sjel mě dost divným pohledem a tím přiblblým úšklebkem na tváři.
,,Jaká byla párty u Suha?" otázal se mě a to hned upoutalo mou pozornost.

,,Co ty o tom víš?" nakrčil jsem obočí.
,,Vůbec jsem tě tam neviděl, takže to šlo naprosto výborně." zakřenil jsem se na něj, a pak se zase soustředil na nic. Pořád lepší, než čumět na Jena.

,,Oh, ale viděl, nováčku, a já moc dobře viděl tebe." rukama se opřel o lavici, u které jsem právě seděl.
,,Byli jsme si blíž, než kdy jindy." řekl hlubším hlasem, jakoby to se mnou mělo něco udělat.

,,O čem to sakra mluvíš?" zamračil jsem se na něj a jeho hlavu odstrčil od té mé, protože byl až příliš blízko té mé a to se mi vůbec nelíbilo.
,,Víš co? Dej mi pokoj, Lee. Fakt na tebe nemám náladu." pokroutil jsem hlavou a tiše poděkoval zvonku, který začal zvonit, aby nám oznámil začátek hodiny.

Hned po skončení celého vyučování, jsem počkal na kluky před školou. Jakmile byli všichni venku a všimli si mě, šli okamžitě za mnou.

,,Co to jako mělo dneska být, hm?" otázal se mě otráveně Chenle, který překřížil ruce na hrudi.
,,Pořád jsi nás jenom ignoroval, co jsme ti udělali?" položil další otázku, ale teď spíš víc smutně.

,,Ehm, nechali jste mě ve vile Johnnyho." odpověděl jsem bez nějaké zbytečné omáčky.
,,Vzbudil jsem se u něj v posteli a..." odmlčel jsem se.

,,A?" nadzvedl obočí Jisung a čekal, co ze mě vyleze. Vlastně na to čekali všichni čtyři.

,,A prostě jsem měl strach, Okay? Vůbec Johnnyho neznám, a pak se vzbudím v jeho posteli, aniž bych si pamatoval, co se předešlý den stalo." vyhnul jsem se té části, kde jsem na sobě měl jenom tričko, to určitě vědět nemusí.
,,Kde jste sakra byli?" na všechny jsem se ublíženě podíval.

,,My... My si mysleli, že už jsi šel domů." odpověděl po chvíli ticha Jungwoo.
,,Řekl jsi, že jdeš na záchod, ale pak jsi se nevrátil a my mysleli, že jsi prostě odešel. Že záchod byla jen zástěrka, aby jsi mohl jít domů." poškrábal se ze zadu na krku a ostatní jen sklopili pohled.