My First and Last [ ✔ ]

+『1』『4』+

    ,,Ale, Renjunie, to jsi nachystal pro mě?" otázal se, naoko dojatě, Jaemin, když konečně přišel ke mně do pokoje.
,,To je od tebe tak hezké." rukama se chytil za srdce a já překroutil očima.

,,Rád bych řekl, že ano, ale má máma nedovolí, aby host spal na podlaze." obeznámil jsem ho se situací, zvedl se a přešel ke skříni.
,,Jdeme ti teda najít nějaké oblečení na spaní." začal jsem se přehrabovat ve svých věcech.

,,Já to ale myslel vážně, že spím jenom ve spodním prádle, Renjunie." dal mi ruku na záda a já strachem povyskočil; a také tím, že jsem to nečekal.
,,Promiň, hehe." nervózně se zasmál a já ho zase praštil do ramene.

,,Přestaň mě už sakra děsit." pohrozil jsem mu svým ukazováčkem, a pak ho obešel, abych se posadil na svou postel, kterou musím na dnešní noc opustit.

,,Renjunie." Jaemin vyšpulil spodní ret, přihopsal ke mně, jako králík a sedl si ke mně na postel.
,,Já to tak nemyslel." věnoval mi roztomilý kukuč, a tak jsem jeho hlavu odstrčil, abych to nemusel vidět.

,,Ach, už to máš nachystané, bezva." v pokoji se objevila mamka a to bez klepání.
,,Nezapomeň, že host bude spát na posteli." očima mi pohrozila, a pak se usmála na Jaemina, který ji úsměv oplatil (ti dva jsou naprosto stejní)...

,,Ano, já vím." pokroutil jsem očima a ještě si u toho povzdechl; to dneska dělám poměrně často.
,,A příště, prosím, zaklepej." zamračil jsem se na ni.

,,Ach, promiň, zapomněla jsem." nevině se uchechtla, ale já ji to samozřejmě nebaštil. Znám ji už dost dlouho na to, abych její činny vždycky prokoukl.
,,Navíc jsem jen přišla oznámit, že už jdu spát. Pokud se to uklidní, tak mě čeká ranní, a tak chci být vyspaná." oznámila.
,,Dobrou noc a moc neponocujte."

,,Dobrou, mami." popřál jsem ji na oplátku a Jaemin udělal to samé s tím svým přesládlým úsměvem na tváři.

Mamka za sebou zavřela dveře a šla do své ložnice, takže jsem s Jaeminem tedy zůstal opět sám a bohužel nastalo mezi námi ticho, což se dost divím, protože Jaemin je dost ukecaný a vždycky má co říct. Otočil jsem k němu tedy hlavu, abych zjistil co se děje, ale překvapily mě Jaeminovi rty na těch mých.

Jaemin se ovšem hned stáhl zpátky a začal mi uhýbat pohledem. Nejspíš byl sám sebou překvapený a měl strach z mé reakce, proto se na mě nechtěl podívat. Už jsem viděl, jak se nadechuje, že něco řekne, ale já chytil jeho tvář do svých dlaní a přitáhl si ho do dalšího polibku. Oba jsme tím byli dost zmatení, i když jsem si byl dostatečně vědom tím, co dělám, ale nakonec jsme oba dva rty začaly hýbat.

Takový nevinný polibek se brzy změnil ve vášnivý a hladový. Jednou rukou jsem vjel Jaeminovi do těch jeho cukrových vlasů a jemně za ně zatahal, abych mu dal vědět, že se mi to líbí. Jaemin nebyl pozadu a rukama mi vjel pod tričko a začal probádávat mé tělo. Když lehce přejel prsty po mých bradavkách, zavzdychal jsem do polibku a Jaemin se na oplátku usmál. Naštěstí mě tím nějak netrápil, ale tričko mi plně sundal, aby mu už nezavazelo. Sám jsem tedy ruce přesunul k jeho tričku a sundal mu ho, aby to bylo fér.