V dnešní době má každý svého chráněnce.
Chráněnec je druh zvířete, který vás doprovází všude. Ať už chcete nebo ne, bude stále po vašem boku. Představuje naši podstatu, povahu, budoucí život. Prostě nás.
Chráněnci samy přichází, jakmile se dítě dost...
Chráněnec je druh zvířete, který vás doprovází všude. Ať už chcete nebo ne, bude stále po vašem boku. Představuje naši podstatu, povahu, budoucí život. Prostě nás.
Chráněnci samy přichází, jakmile se dítě dostane do určitého věku. U chlapců je to kolem desíti let, u dívek kolem osmi. Koneckonců dívky dospívají dříve. Když jsme v tom určitém věku, přijde spousta zvířat a vypadá to, jako kdyby si na vás přišli smlsnout. Přichází masožravci, býložravci, všežravci. Velká i malá zvířata. Jeden po jednom očichá dítě, které by se moc hýbat nemělo, kdyby náhodou se zvíře leklo. Zvíře samo ucítí, zda je to ten správný nebo ne. Jakmile si zvíře vybere, dotyčná osoba to pozná a přijde sama blíže. Moc masožravců nechodí, jelikož jich na světě už moc nezbývá. Dva nejvíce vyhynulý druhy je tygr bílý a černý panter. Tyto dva druhy prý přestali chodit už kdysi, kdysi dávno.
Můj život v dětství nebyl tak lehký. Moji rodiče byli stále v práci. Moje matka měla jako chráněnce antilopu. Můj otec zase pakoně žíhaného. Oba druhy jsou nestálé a často se stěhují. Opravdu k nim ti chráněnci sedí. Spolužáci se mi proto smáli. Všichni měli šťastné rodiny, jen já musel chodit do školy i ze školy sám. Doma jsem vždy byl sám, někdy dokonce i do velmi pozdních hodin. Moji rodiče se omlouvali, jak to mají těžké v práci, ale po čase se přestali omlouvat a bylo to, jako kdyby mě úplně zazdili. Ani ty jejich výmluvy jsem nebaštil.
Dosáhl jsem určitého věku. Vskutku zvířata sama začala přicházet. Byli kolem našeho domu spousta sousedů, a dokonce i pár mích otravných spolužáků. Byla jich tu snad stovka. Nikdo si mě nevybral a já byl strašně smutný. Náhle jsem uslyšel velmi hlasitý smích. Svůj pohled jsem zvednul a uviděl své spolužáky, jak se smějí. Sousedi na ně hleděli velmi nepříjemně, ale bylo jim to evidentně fuk. Uslyšel jsem hlasité zavrčení a do pár vteřin se přede mnou objevil krásný bílý tygr. Byl sice malinký, ale už měl dost odvahy vrčet na někoho, kdo by mu mohl ublížit. Byl hrozně roztomilý. Pomalu se ke mně začal přibližovat jako ke kořisti. Smích přestal a sousedi si něco šuškali. Tygr se mi poklonil a pak zvednul svůj pohled. Jeho oči se setkali s těmi mými a já v sobě ucítil něco krásného. Kleknul jsem si němu a natáhl ruku, jako kdybych na dlani něco měl. Pozorně jsem sledoval jeho oči. Přišel ještě blíže a očuchal mi ruku. Lehce olíznul dlaň a já poznal, že si mě vybral. Pohladil jsem ho po hlavě mezi ušima a on se ještě přitiskl. Vzal jsem ho do náruče a poňuchňal ho. Byl tak krásně heboučký. „Úsměv" zvolala moje nejoblíbenější sousedka, která mi aspoň trochu pomáhala se školou. Fotku nechala vytisknout a dala mi ji k narozeninám. Byl to nejšťastnější den v mém životě. Nebo jsem si to aspoň v té době myslel.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
