V dnešní době má každý svého chráněnce.
Chráněnec je druh zvířete, který vás doprovází všude. Ať už chcete nebo ne, bude stále po vašem boku. Představuje naši podstatu, povahu, budoucí život. Prostě nás.
Chráněnci samy přichází, jakmile se dítě dost...
Od té doby, co se Samuel a ti dva vrátili, nikdo se nehnul ani o píď. Bylo tu hrozné ticho. Vytáhnul jsem mobil, zapnul reprák a pustil nějakou muziku. Začali vřískat radostí, což mi na tváři vykouzlilo úsměv.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ještě nějakou dobu jsem kreslil a pak konečně hotovo. Použil jsem i barvy, aby to bylo realistické. Jen jsem mírně kývnul, a ještě jednou zkontroloval hráče a mou kresbu. Vše kromě pozadí je stejné. Tohle pozadí se k tomu hodí více. Kouknul jsem na Samuela a rukou naznačil, aby přišel blíže. Přišel a kouknul na mou kresbu.
„To je úžasný", řekl nadšeně a rychle sem začal nahánět ostatní jeho spoluhráče. „Wow", znělo to jako ozvěna. Když konečně přestali s chválou, mrknul jsem na hodiny, kolik je a lehce se zděsil. Začal jsem si balit věci, které jsem vytáhnul, včetně repráku. „Luku..." přišlo těch pět, kteří mi zničili kresby. Naštvaně jsem na ně pohlédl a propaloval je pohledem. Poklepal jsem dvakrát na nohu pro Nika a ihned přiběhnul. Pozorně je sledoval, úplně stejně jako já. „My se omlouváme..." trochu se uklonili. Pro Senpaii je to divné, aby se omlouvali. Přesto jim to nějak nechci prominout. Tlesknul jsem a Nik začal vrčet. V jejich očích se objevil strach a jejich chráněnci se začali stahovat. „Luku, oni-" začal Samuel, ale jen, co jsem po něm hodil naštvaný pohled zmlknul. Poklepal jsem dvakrát na nohu a odešel do pokoje.
Jen co jsem vešel do pokoje, jsem zalezl do sprchy. Pustil jsem na sebe studenější vodu, abych se uklidnil. Chvíli jen tak nehybně stojím a přemýšlím nad tím, jaké by to bylo asi mít takové přátele. Vylezl jsem ze sprchy a začal se sušit. Nasadil jsem si roušku a opět si uvědomil, že jsem si nevzal žádné jiné věci, tak jsem si dal jen ručník okolo pasu a vyšel z koupelny. Usedl jsem postel a jen tak pozoroval zem. Natáhl jsem se na postel. No a proč by ne, nikdo tu naštěstí nebyl, takže tu byl krásný klid, dokud mi nezačal zvonit telefon.
