V dnešní době má každý svého chráněnce.
Chráněnec je druh zvířete, který vás doprovází všude. Ať už chcete nebo ne, bude stále po vašem boku. Představuje naši podstatu, povahu, budoucí život. Prostě nás.
Chráněnci samy přichází, jakmile se dítě dost...
Hledím na osobu, která se objevila v mizejícím kouři. „Otče" zvolal jsem naštvaně, a ještě víc stisknul hůl. „To je archanděl Michael", pošeptal někdo v místnosti, ale já to slyšel. „Proč si přišel, nejsi zde vítán". Ještě stále ho probodávám pohledem. „Lucifere, přišel jsem ti poblahopřát". Pověděl s mírným úsměvem. „A k čemu jako?" nezajímavým hlasem jsem odpověděl. „Za prvé k tvému synovi. Zuko si v nebeské škole daří opravdu dobře. Je nejlepší na škole, má nejlepší výsledky, proto za ním přišel i sám bůh". Trochu jsem se zakuckal. „Jak to myslíš jako přišel" probodávám ho pohledem snad víc než kdy jindy. „Myslím to tak, že Zuko má nejlepší výsledky za posledních dvě stě let. Bůh se tedy rozhodl, že mu přijde nabídnout práci. Mohl by se stát nejlepším archandělem na světě". „Stop, stop" povolil jsem hůl, položil ji na zem a opřel se o ni. „Chceš mi tvrdit, že Zuko bude pracovat v nebi? Proto si sem přišel?" „Jen jsem ti přišel poblahopřát. Zda zůstane v nebi nebo ne, zaleží jen a jen na něm. Jelikož má andělská křídla, nikomu nevadí, že je z části po tobě". „Řekl si, že si mi přišel poblahopřát. První bylo tohle a to druhé?" Rukou jsem máchnul a hůl nechal zmizet. Udělal jsem rukou gesto, aby stráže povolili, ale zůstali obezřetní. „No ovšem, málem bych zapomněl. Tady" rukou se napřahoval, aby mi podal svitek. Stráže se lehce přiblížili a já si svitek převzal. „To je znak toho nahoře" pověděl jsem a společně s mými strážci, Belzebubem a Blackem si odplivnul. Svitek jsem rozbalil a začal číst.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Děláte si ze mě srandu, že jo" znechuceně jsem na něj pohlédl. „Vůbec ne. Nabízí se ti příležitost vrátit se do nebe, ke mně" pověděl s úsměvem a přistoupil o krok blíže. „Pane, vy odcházíte?" všichni si klekli na kolena, včetně Belzebuba a Blacka. Zmateně se rozhlížím a nechápavě pozoruji. „Bratře, prosím nevracej se do nebe" pověděl Black, vstal a přistoupil těsně vedle mě. „Proč tě nazývá bratrem?" zmateně se zeptal můj otec. „Je to můj bratr z lidského světa. Dal jsem mu moc a nesmrtelnost". „To je pobuřující" prohodil otec a nastavil vážnou tvář. „Ne to není". Odsunul jsem Blacka dál za mě. „Pobuřující je to, když se tě tvůj vlastní otec zřekne. Vyhodí tě do světa, kde nikoho nezná, je sám a se zlomenými křídly. Mohl jsem tehdy zemřít a tobě by to bylo jedno!" „Jak se opovažuješ takhle mluvit s otcem?!". „Opovažuju? Už dávno si se mě zřekl a najednou si můj otec? Nikdy si pro mě otcem nebyl. Už dávno můj otec nejsi. Nyní si pro mě jen neznámí anděl, který narušuje mé území. Moje povaha se sice změnila, avšak moje nenávist k tobě... ta nikdy" nenávistně jsem na něj hleděl. „Okamžitě zrušíš jeho moc, převezmeš si ji zpět a vrátíš se semnou do nebe". Naštvaně vyslovil a čapl mi zápěstí. „Pusť mě! Nikam s tebou nejdu!" jenže to už mě táhnul od stáží pryč. Najednou jsem ucítil jiný tlak na druhé ruce, osoba měla dost velkou sílu, takže jsme zastavili. Já se vyděšeně podívám za zdrojem a otec udělá to samé. „Nikam ho neodvedete!" rozzlobeně vyslovil Black a byla na něm vidět zuřivost. „Kdo si myslíš, že jsi, že mi můžeš říkat co můžu a co ne?!" vyjel po něm otec a napřahoval se, že mu dá pěstí. Pustil mi zápěstí a byl rukou už téměř u jeho obličeje. Black uhnul a vrátil mu to. Nyní sedí na zemi, hledí na Blacka a drží si tvář. „Jsem Black, jsem Luciferův mladší bratr a zároveň i jeho strážce. Mám právo říct co může a co ne. Nevím pane, kdo jste vy, ale pokud nechcete rozpoutal válku mezi peklem a nebem, okamžitě odejdete a už se nebudete vracet!" křiknul, až jsem lehce nadskočil. „Otče, já se svého bratra nevzdám" pověděl jsem a přistoupil blíže k Blackovi. Vstal a podíval se mi do očí. „Dobře, už rozumím". Přistoupil lehce blíže, ale Black si stoupl přede mě. „Dovolil mi tedy říct jedno. Lesknou se ti oči, gratuluji", pověděl slabým hlasem a už ho nebylo. „To, co bylo za divný konec" prohodil jsem s Blackem najednou. Naráz jsme se na sebe podívali a začali se smát. „Lucifere, ukaž mi oči", pověděl Belzebub a už mi chytal čelist. „Hej" pověděl jsem, zatímco mi zkoumal oči. „Zavolejte pekelného lékaře!" křiknul Belzebub na stráže a znovu mi zkoumal oči. „Co blbneš Belzebube!" vykroutil jsem se mu a zamračeně na ně pohlédl. „Nic mi není do pekla!" vyjel jsem a sám ani nevím proč.
Doktor přišel do pár minut a já od té doby, co jsem vyjel po Belzebubovi nepromluvil. „Pane Lucifere, prosím dejte mi zápěstí" požádal doktor a já mu to zápěstí podal. Začal mi měřit tep. Takovým zvláštním pohledem se na mě podíval, až jsem dostal strach.
