Volba

-32-

Náhle se rozrazili dveře do hlavní síně. To si sem opravdu každý chodí, jak chce. „Tak je to pravda!" zvolal Belzebub i se strážci, kteří byli po mém boku již od začátku. „Jsi na živu!" rozeběhnul se mým směrem a bylo mu jedno, zda do někoho vráží nebo ne. Jen co mě objal, já ho objal na zpět a po chvíli pustil. „Co se tady zatraceně děje Belzebube". „Všechno ti vysvětlím, slibuju, ale nejdřív ti musím představit nové strážce, doufám, že na tebe nebyli hrubý". Pověděl a poté je zpražil pohledem. „Démoni, toto je Lucifer, pán pekel a samotný Satan. Doufám, že jste ho tu správně přivítali, pokud ne, nepřejte si mě", jeho milý a hodný hlas se ve vteřině změnil na výhružný. „Nezměnil si se Belzebube". Chytnu ho kolem krku a pohlédnu na démony kolem nás. Okamžitě si klekli na kolena a hlavu složili k zemi. „Odpusťte nám to pane. Nevěděli jsme, že jste to vy". Bylo mi jich v tu chvíli docela líto. Dělal jsem, že jsem naštvaný, bavilo mě je trápit. Chudáci se klepali strachy, no taky aby ne, z Belzebuba mám někdy strach i já. „Nemám co odpouštět. Správně jste hlídali peklo a za to vám odpustím, když jste na mě byli drzí, ale příště vám to jen tak neprojde". Pověděl jsem s mírným úsměvem. Démoni vstali, poděkovali a ihned zmizeli.

Opět nastalo ticho. „Tak?" můj pohled se opět stočil na Samuela. „Tak když já jsem otec, kdo je matka?" zkřížil jsem ruce na hrudi a nervózně začal dupat pravou nohou. Jsem zásadový muž, musel bych z ní udělat královnu pekla a co si budeme, nebudu ji nikdy milovat. Nejsem na holky. Belzebub i Sam se zakuckali snad i ve stejnou chvíli a já začal být nervózní ještě víc. „Řeknete mi to sakra už?" nebyla to zlost, který se ve mně táhla, spíš nervozita a strach, že jsem ublížil nějaké ženě. „Moment, jestliže je můj syn, proč má andělská křídla?" zarazil jsem se, jen co mi to v hlavě trklo. „Proboha, já se vyspal s nějakým andělem". Začali se všemožně smát, až mi byla blbá má vlastní nevědomost. Dosmáli se a utřeli si slzy od všemožného smíchu. „Měl by si se posadit bratře" pověděl Black a poukázal na schodiště ke trůnu. Usedl jsem na schody. Po mé pravici Black a po mé levici Belzebub. Samuel se Zukem zůstali naproti mně. „Jak už víš, tohle je tvůj syn" pověděl Belzebub a poukázal na Zuka. Jen jsem mírně kývnul. „Skutečnost, že si ve svém lidském životě s někým spal je mizivá, víme, že si s někým spal, i když si to nepamatuješ. Bohužel je mi líto, nespal si se ženou, ale s mužem". Pro změnu jsem se zakuckal zase já. „S mužem?" zopakoval jsem po něm a zmateně se rozhlížel všem do očí. „Fajn, dejme tomu, ale proč má andělská křídla?" položil jsem otázku. „Opravdu ses vyspal s andělem a ne ledajakým". Odmlčel se Belzebub a já na něj po čase ticha pohlédnul. „Vyklop to ze sebe, ať ho můžu jít zabít". Vyděšeně na mě pohlédnul. Byl jsem velmi zmatený, a to už jen z jeho pohledu. „Víš, ve skutečnosti si otec, ale i matka". Pověděl Black, tudíž na mě přitáhnul pozornost pohledem. „Co je to sakra za logiku" nechápavě jsem se opřel o schody. „Ve vašem vztahu si také otec, ale oficiálně i matka, protože to ty si Zuka porodil. Tedy, údajně". Dopověděl Belzebub a já se neochotně zase posadil. „Jak údajně. Nemůžete mi to prostě říct najednou, abych to pochopil?" Nerozumím jim. Hrozně to okecávají. „Tak od začátku. S někým si se vyspal, byl to anděl. Poté tě uspali a zavřeli tě do takové skleněné věci, tobě za tu dobu rostlo břicho a když už byl čas, aby si porodil, vyndali z tebe Zuka. Odnesli ho-" „Moment". Zastavil jsem je. „Jak to víte". „Cloud, bratr Samuela nám to vše říkal". Proč by jim to říkali? Vždyť i on byl proti mně. To je teď jedno, jen jsem rukou pokynul, aby pokračovali. „Odnesli ho pryč, mysleli si, že bude normální, ale už v prvním měsíci vykazovat známky mírné agrese. Chtěli ho tedy zabít, aby se zbavili dalšího existujícího démona. Jakmile se to Cloud dozvěděl, i přes jejich zákaz se vydal do pekla a všechno nám vysvětlil. Domluvili jsme s ním plán. On ho vynese ven, propašuje se tam, když je ten anděl a my s ním poté utečeme. Bohužel, tebe jsme vzít nemohli, novorozeně se dá lehce skrýt, ale dospělý muž už ne. Vlastně ani Cloud nevěděl, kde tě celou dobu skrývají". „Chápu, kdo je tedy jeho otec, když já jsem matko-otec". Bože to zní zvláštně. Ticho. Nastalo snad největší ticho za tu dobu, co jsem vkročil do pekla. „Tak kdo?!" vykřiknul jsem. Probodávám pohledem Blacka, poté Belzebuba, a nakonec i Samuela, který se až děsivě nervózně potil. „Samueli, proč se tak potíš" „Víš Lucifere, já jsem...". Začal a mezitím se začal zvedat ze schodů Black s Belzebubem. Black vzal za ruku Zuko, zavelel Dartovi a šli ze síně pryč. Nyní v síni stojím jen já a Sam. „Já jsem ten, který je otec Zuka". Tou to větou mi vyrazil dech.