Volba

-11-

Jen co jsme došli do pokoje, Samuel se začal opravdu připravovat. To bude na té kresbě i vonět? Třeba tam uvidí svou přítelkyni, nebo pěkné holky. Ach jo, taky bych nějakou chtěl, jenže s mým postavením to nejde. Pobíhá tu jako splašený kůň z koupelny ke skříni a zase zpět. Neříkejte mi, že neví, co si vybrat na sebe. Bílou košili a černý společenský kalhoty i boty si nakonec vybral, a ještě upravil účes. Jde snad na maturiťák? „Můžeme" konstatoval radostně a už se hrabal po klíčích a mobilu. Já si sbalil velký desky s papíry, spousty tužek, včetně gumy.

Hledím na ty kluky, a ještě jich pár přibylo. Mezi nimi byli dokonce i těch pět v našem pokoji. Byl jsem na ně naštvaný kvůli mým kresbám. Nějak by mě nerozhodil jejich počet, ale to jejich oblečení. Tázavě se kouknu na Samuela, který stojí kousek dál ode mě. „Měli jsme i vybrat dobu, styl, nebo cokoliv na čem se shodneme, tak jsme si vybrali Gang styl". Pověděl šťastně a byla na něm vidět radost. Jen jsem na to kývnul, našel pro sebe dobré místo a začal si připravovat věci. Nenápadně pohledem prohlížím všechny jejich chráněnce. Většina z nich jsou masožravci, zbytek jsem býložravci, ale takový, kteří se dokáží udržet na živu sami, aniž by někoho potřebovali.

"Ale já opravdu nevím, zda to dokážu namalovat". Napsal jsem mu na papírek mezitím co se otočil. „Dokážeš to, já ti věřím a musíš si věřit i ty". Povzbudil mě a byl první kdo to udělal. Zhluboka jsem se nadechnul a lehce stočil obočí. Koukali na mě tak zvláštně. "Nesmíte se moc hýbat, takových 20 minut. Mluvit můžete, jak chcete, jen to tělo ať je nehybné, pak vám dám vědět, kdy byste se neměli hýbat vůbec" napsal jsem na papírek a opět mu to podal. Kývnul, všem jim vysvětlil, co a jak a začali si sedat. Já si upravil desky s většími papíry a začal dělat obrysy postav.

Nějakou dobu už kreslím. Proběhla tady opravdu spousta témat na holky s prsama, holky na katedře, prakticky všechno o holkách. Pak přišlo téma na přítelkyně, a to jsem malinko zpozorněl. Byl jsem sotva v půlce a oni se začali různě smát, řehtat se a kroutit. Jediný, kdo se opět nehýbal, byl Samuel. U třetího člověka jsem se zasekl na delší dobu, protože se pořád otáčel a smál se. Taky bych se chtěl smát. Naštvalo mě to, když se stále tak hýbe. Naštvaně jsem vstal a přešel k němu. Pár z nich si mě všimlo, takže přestali mluvit, ale ten jeden jediný se stále smál. „Proč nic neříkáte? Vždyť je to vtipný". Smál se a mě to lehce štvalo. Plácnul jsem mu přes rameno a chytl ho. Hodně se lekl, až z toho kvíknul. Otočil se na mě trochu vyděšeně a pak povolil svou tvář. „Aha, to si ty" pověděl překvapeně a začal se rozhlížet po ostatních, kteří už stali v původních pozicích. „Neříkal si, že se můžeme smát?" řekl naštvaně a jako kdyby se mu nafoukli tváře. „Smát jo, ne hýbat" konstatoval někdo z levice Samuela. Což bylo těsně před námi. „Bene, ale –" „Přestaň být paličatý a jednou udělej, co se ti řekne". Páni, má nějaký respekt ten Ben. Ten, co se stále smál zmlknul, já z něho sundal ruku, jakmile jsem si uvědomil, že jsem se někoho dotknul. Koukám na svou dlaň, jako kdyby se mi červ dostával pod kůži. Rychlou chůzí jsem šel na záchody a nevšímal si vět „Kam jdeš?" „To už je hotovo?" a další, a další.