Volba

-28-

Klečím na kolenou a mé myšlenky stále nemohou pochopit, co se děje. Můj pohled hypnotizuje zem, „Co jste zač". Optám se s mírným zájmem a trochu zvednu pohled. „Nemusíme ti nic říkat, řekni, kdo jsi ty a proč sis vybral tohle tělo". „O čem to mluvíte?" Nerozumím, o čem vlastně mluví. „Ukaž nám tvou pravou podobu démone!" křiknul Dark a mě zamrazilo. „Nejsem démon" řekl jsem nevrle. Přestávají mě bavit. „Když nejsi démon, tak co jsi?" pousmál se nad tím Sun. „Takže ti nebude vadit, když ti vezmeme Blacka?" „Co? Proč?" různě jsem se kroutil a snažil se vstát, i když mi stále drželi paže. „Mám nápad" prohlásil nadšeně Sun, pustil mě on i Cloud a šli stranou, včetně Samuela. Já si mnul paže a hleděl na Blacka, který se culil nad mobilem. Nik seděl po jeho boku a hlídal ho.

Ve vteřině se na mě všichni čtyři otočili a měli až příliš děsivý výraz. Samuel se tvářil překvapeně, ale přesto se začal přibližovat s nimi. Sun s Cloudem mi silně stiskli ruce a Dark mi chytl zezadu krk. „Teď ti řeknu, jak to bude, pokud křídla neroztáhneš do té doby, než padneš na zem, poté ti uvěříme, že si Luk, ale pokud je roztáhneš a ukáže se, že si démon, zabijeme tě. Měl by si vědět, ta výška, která tě čeká a ty skutečně padneš na zem, zemřeš". Oznámil Dark za mými zády a já ani nemusel hádat a věděl, že v jeho tváři se zobrazuje děsivý úsměv. Škubal jsem sebou a všiml si, jak si Samuel tiskne k hrudi Blacka. Opravdu silně ho svírá ve své náruči. Leskli se mu oči a po tváři mu tekla malinká slza. Nik se otočil našim směrem, když slyšel, jak kvíkám a kňučím. Začal vrčet, syčet a jeho oči ještě více zbělali. „Zůstaň u něj" pošeptal jsem směr Nik a už jen sleduji, jak mi mizí z dohledu Dark a ostatní. Takhle to skončí? Nemůžu tu nechat Blacka samotného. Co by si počal? Vrátil se k rodičům? Vždyť ho bili, to nemohu dopustit. „Alae!" křiknul jsem se slzami v očích a dopadl na zem na nohy.

Zvednu pohled a vidím z balkónu pozorovat naštvaného Darka a Clouda se Sunem. Black je můj bratr, ať si každý říká, co chce. V té chvíli se mi blesklo před očima a mě hlavou proběhla celá má minulost. Má hádka s Bohem. Dlouholetá cestování po zemi s mými démony. Chtíč ovládnout svět a svrhnout nebe. Hádka s otcem a jeho vykázání. Dokonce i něco, co jsem nikdy nečekal. V životě Lucifera jsem Samuela znal. Byl má první láska. Miloval jsem ho, i když je to anděl. Všechna ta nenávist, ten vztek, ta zloba ve mně nashromážděná za celá staletí ve mně nyní vře. Naštvaně jsem vzlétl a pohlédl do pokoje. „Zdravím Darku" řekl jsem neutrálně a pozoroval. Má povaha Lucifer je zpět. Věčně nevrlá a nenávistná vůči ostatním. „Ty nejsi démon, co jsi zač!" křiknul a v ruce se mu objevil meč. „Ale no tak chlapče, bytí není potřeba. Ach jo, byl jsem mimo hru až moc dlouho. Copak ty už mě nepoznáváš" až ďábelsky jsem se usmál. „Darku, musím odsud" šeptnul Cloud a já na něj pohlédl. „Ale kdepak. Zábava teprve začíná". Nastavil jsem ruku „Gladius" a v ruce se mi objevil velký černý meč. „Chci zpět svého bratra" poukázal jsem mečem na ty tři, kteří stále nevěřícně hledí. „Nenecháme bezmocné lidské dítě s démonem!" jeho tvář se křivila do všech úhlů. „Přestávám být trpěliví a já svůj rozkaz dvakrát neříkám. Claude evidentně víš dobře, kdo jsem. Prosím, řekni to i jemu a splňte oč jsem vás žádal". Meč jsem položil jsem k tělu a sledoval, jak mu Cloud vše vysvětluje. Už se konečně blížili ke konci a moje trpělivost byla až na bodu mrazu. „Lucifer? On je Lucifer?" poukázal na mou osobnost mečem a nevrlým tónem. „Tohle si vyprošuji!" křiknu po něm a on sebou cukne. Ještě stále levituji před mým balkonem a upřímně mě to přestává bavit. Začnu se pomalu přibližovat k balkonu a oni rychle couvají. Postavil jsem se na hranu balkonu, který označuje zábradlí. Seskočil jsem a přešel hlouběji do pokoje. Můj pohled skočil na ubrečeném Samuelovi, který stále objímá nic netušejícího Blacka. Po chvíli Samuel otevřel oči a jeho pohled byl zmatený. „Luku..." jemně zvolal a zahleděl se mi na křídla. Jeho stisk povolil a Black se otočil směrem, kam koukal Sam. Tudíž na mě. Blackův zmatený pohled se změnil na překvapený. Vstal a rychle ke mně přiběhnul. „Bráško!" křiknul a skočil mi do náruče. „Blacku, nechoď k němu!" naštvaně rozkázal Dark, ale to už jsem měl Blacka v náruči a nehodlal ho pustit. Bílý tygr přešel k mé noze a usadil se u ní. „Zdravím Darte, dlouho jsme se neviděli". Pohladil jsem ho mezi ušima a z čistě bílého tygra se stal pekelný pes.