Volba

-33-

„Jak to myslíš, že si otec Zuka". „Tak jak to zní, tak to je" „Chceš mi tvrdit, že tu noc, co jsem byl opilý a druhý den si nic nepamatoval, vyspal jsem se s tebou?". Jen mlčky přikývnul a hypnotizoval zem. Lehce natáhnul, jako kdyby snad brečel. Přišel jsem k němu blíže, jeho pohled však stále zůstal na zemi. Dělilo nás sotva par centimetrů. Zvednul jsem ruku a napřáhnul se, že mu dám pěstí. Jen zavřel oči a čekal na ránu. V tu chvíli, co čekal ránu, já ho rychle objal. Asi to nečekal, jelikož zadržel dech. Ještě pevněji jsem ho objal a nechtěl pustit. „Jsem rád, že si to byl ty". Pošeptal jsem kousek od jeho ucha a on se zachvěl. Cítil jsem na něm husinu, která se mu objevila po celém těle. Objal mě ještě a silněji si mě přitáhnul blíže k tělu, i když to možná ani nešlo.

Po pár minutách společného objetí jsme se konečně pustili, ale ne tak úplně, ruce jsme měli položené na bocích toho druhé a hleděli si do očí. „Promiň, jestli jsem tě vylekal" pověděl a jeho pohled spadl opět níž. „Nezlobím se Same, na tebe se zlobit nedokážu". Políbil jsem ho na čelo a poté se odtáhnul. „Kdo nyní vládne peklu" „Belzebub jako tvůj zástupce do doby, než se vrátíš. Já s Blackem mu vypomáhali při důležitých rozhodnutí a jelikož jsme všichni tři žili v lidském světě, vždy jsme se shodli jednohlasně". Pověděl a mírně se uculil. „Ale jelikož si zpět, můžeš zase vládnout" radostně se usmál.

Vyprávěl mi, co všechno zažil, když mě uspali. Jakou hroznou bolest nesl a jak musel vychovat Zuka sám. Pomáhali mu všichni démoni v pekle, takže se tu nikdo nenudil.

V pekle se toho spoustu změnilo. Dříve tu byl slyšet křik od bičovaných trestanců, ale teď nic. Je tu krásné ticho. „Můžu se seznámit se Zukou?" optal jsem se nervózně a hrál si s prsty na rukou. Beze slova vstal a šel k hlavním dveřím. Otevřel je, něco tam pověděl a odešel. Ani ne do pár vteřin přišel Zuka. Přišel je slabé slovo, on doslova přiběhnul. Postavil se hrdě přede mě, ale přesto mlčel. „Ahoj Zuko" pozdravil jsem oficiálně svého syna. Jeho oči se zableskli. Vstal jsem ze schodů a postavil se přímo před něj. Jestli jsem spal třináct let, jemu musí být dvanáct a kousek. Je docela vysoký na svůj věk. Bude určitě po jeho otci. Nad tou představou jsem se zaculil. Měl kvůli mně zakloněnou hlavu, kleknul jsem si před něj na jedno koleno a o to druhé si opřel ruku. „Ahoj tati" konečně promluvil a mě poskočilo srdce. „Takže ty si mě zachránil". Pověděl jsem hrdě a pohladil jsem mu tvář. „Ano tati". To je tak hrozně cute, mé srdce buší jako o závod. „Děkuju ti" s tímto jsem ho ihned objal, ale ne moc silně. „Moc ti děkuju", vypadlo ze mě znovu a začali mi padat slzy radosti. Lehce se odtáhnul a utřel mi je. „Dlouho jsem tě hledal" pověděl smutný hlasem. „A nakonec našel. Teď ti konečně můžu být dobrým otcem" radostně jsem vstal, vyšel pár schodů a zapískal na prsty. Ve vteřině se v hlavním sále objevili démoni, kteří mě znají až moc dobře. Je jich hodně a přibili i nový. Stojím hrdě narovnaný a nenápadně kouknu na Zuka. Sledoval mě a postavil se úplně stejně. Nasadil jsem svůj obvyklý zkamenělý výraz a pohlédl do davu pode mnou. Než jsem stihl udělat, nebo cokoliv říct, klekli si na kolena a poklonili se. Zmateně hledím do davu, který je na zemi. „Vstaňte" dal jsem rozkaz a oni se postavili. Někteří se usmívali tak, že jsem se divil, jak ty tváře je nemohli bolet. Někteří zase brečeli, ale stále měli ve tváři úsměv. „Lucife, chyběl si nám" promluvil radostně a lehce uslzeně Leviathan. Je to démon závisti, proto se u něj málokdy vidí brek. „Budeš zase vládnou peklu?" položil otázku Asmodeus. Přejel jsem pohledem po všech přítomných. „Mám opět vládnout peklu?" nervózně jsem se zeptal a všechny tím zaskočil. Nikdy jsem před nimi nervozitu neukázal. „Ano!" Křikli téměř všichni přítomní a mě naběhla husina.