Hraní podle pravidel [Scorose]

1. kapitola

Popravdě, jsem z této povídky nadšená. Nevím proč, ale opravdu jsem, a tak se o ni s vámi musím podělit.
Plány? Žádné nemám, ale život mě tak nějak naučil neplánovat.
A tak doufám, že se vám bude povídka líbit aspoň trošku.
Určitě mi napište do komentářů váš názor na první kapitolu, abych věděla, co napravit a co ponechat. 😊
Díky moc. ❤️

To, že srdce Scorpiuse Malfoye, čistokrevného synka Astorie a Draca Malfoyových, toužilo už šestým rokem po slečně Grangerové z Weasleyovic rodiny, nebylo žádným tajemstvím.

To, že se již celých šest let snažil o to, aby jej přestala nesnášet, taky nebylo žádným tajemstvím.

Jeho jediným tajemstvím bylo, že jeho srdce puklo pokaždé, když jeho pokus o pozvání na čistě přátelskou schůzku, odehrála do outu.

„Uvidíš, Scorpiusi, až přijde puberta, bude Rose Grangerová-Weasleyová určitě ošklivá jak noc, z hezkých holčiček se vždycky stávají ošklivé ženy a naopak, ty ošklivé se vždycky vyloupnou," říkávala vždycky babička Greengrassová.

Jenže Scorpiusovi přišlo, že to vůbec není pravda.

Že Rose Grangerová-Weasleyová je s každým rokem, měsícem, dnem, hodinou, minutou i vteřinou krásnější.

Ona byla důvodem, proč si nepřál nic k narozeninám, ani k Vánocům, protože to, co si přál nejvíce, mu stejně nikdo dát nemohl.

U jedenáctiletého dítěte to považovali za roztomilé.
U dvanáctiletého za skromnost.
U třináctiletého chlapce se tomu zasmáli.
U čtrnáctiletého teenagera si poklepali na hlavu.

Ale dnes, kdy se Scorpius poslední den zdržel doma na Malfoy manor, se již jeho babička Narcissa Malfoyová rozhněvala, když otráveně položil na stůl košíček se sladkostmi k hodinkám, které se u nich v rodině předávaly po generace, haldě knih, novému kotlíku, novému hábitu, novému společenskému hábitu, groši galeonů, starému prstenu, též rodinnému dědictví, čapce a dalším a dalším věcem. Jakoby ty věci, které dostával k odjezdu do Bradavic, měly nějaký význam.

„Scorpiusi!" rozkřikla se Narcissa Malfoyová. 

„Babi?"

„Tohle opravdu není správné!"

„Prosím?"

„Kdyby ses jí alespoň líbil, ale ta Weasleyovic nečistokrevná děvečka, která ani neví, co se sluší, ti za to trápení přece nestojí!" zlobila se a propalovala svého vnuka pohledem, který pak stočila ke svému synovi, na kterého vyštěkla: „Řekni mu k tomu něco, Draco!"

„Babička má pravdu, Scorpiusi," pokýval Scorpiusův otec hlavou a prohlédl si hodinky spolu se svým otcem, který se od návratu z Azkabanu změnil k nepoznání. Z hubatého Luciuse Malfoye se stal zamlklý stařík, se kterým nic nehnulo.

„Když vy to nechápete!" rozkřikl se Scorpius. „Nikdo to nechápete! Mamka to chápala...mě chápala. Nechci dárky! Nechci nový věci, nechci rodinný dědictví, nechci nejnovější voňavky, ani nejdražší boty, chci lásku! Chci Rose! Pochopte to už!"

„Scorpiusi!" zamračil se Lucius. „Ta chátra ti nestojí za to trápení."

„Tahle rodina nestojí za můj čas!" zaútočil nejmladší muž slovně a hodil o zem s jednou knihou.

„Scorpiusi!" zalapala Narcissa po dechu, ale to už zmiňovaný utíkal do svého pokoje, aby si sbalil zbytek věcí, to znamená hygienu a oblečení, které měl připravené na další den.