Hraní podle pravidel [Scorose]

44. kapitola

Když se Scorpius nazítří ráno vrátil domů, čekal na něj na stole dopis, v němž stálo, že jeho přítelkyně nachází v domě svých rodičů a vrátí se domů večer, aby se s ním rozloučila a protože nebylo ani jedenáct hodin, rozhodl se blonďák, že navštíví svou nejlepší kamarádku, aby jí také poreferoval o svém milostném dramatu. Přemístil se proto před Hottaway manor, kde mu dveře otevřela skřítka.

Na jeho žádost zavolala slečnu Hottawayovou a když přišla, Scorpiuse to trklo.

Na světě už chodila jen jedna slečna Hottawayová a ta se nacházela právě tady, z druhé slečny Hottawayové byla paní Potterová a ta se nacházela na módní přehlídce v Paříži.

„Vypadáš strašně,“ oznámila mu Carmen.

„Celou noc jsem nespal.“

„Proč?“ ušklíbla se a posadila se naproti němu.

„Rose,“ kmitl rameny.

„Divoká noc?“ zasmála se.

„No kéž by,“ pousmál se.

„Takže trable v ráji,“ zamumlala blondýnka. „Famfrpál?“

„Kariéra je přesnější výraz,“ kuňknul mladý pan Malfoy.

„Ale, ale, ale,“ zamlaskala Carmen.

„Zníš velice nadšeně,“ zamračil se.

„Říkala jsem ti to,“ ušklíbla se. „Ale to bude dobrý,“ mávla rukou.

„Na to není nic dobrýho!“ zahřměl Scorpius.

„Miláčku,“ usmála se sladce slečna Hottawayová. „Ří-ka-la-jsem-ti-to,“ vyslabikovala hezky.

„Udělalo ti to dobře?“ zvedl obočí.

„Naprosto,“ ušklíbla se na něj. „Vím, žes přišel, aby sis promluvil o tom, jaký seš chuďátko a jak máš řešit situaci, ale nechápu, proč zrovna...se mnou. Tedy takhle, lichotí mi to a můžu se pokusit pro tebe něco udělat, ale nevím, jestli ti to k něčemu bude.“

„Přišel jsem za Gabi,“ řekl potichu. „Zapomněl jsem, že tu není.“

„Aha,“ pokývala hlavou, v žlutých očích slzy. „To je potom jiná. No, musím tě zklamat, paní Potterová je momentálně v Paříži, takže vám, pane Malfoyi, bohužel pomoct nemůžu,“ zvedla se z pohovky.

„Carmen,“ následoval blonďák jejího příkladu a doběhl před ní. „Promiň, já jsem to nemyslel tak, jak to vyznělo,“ pohladil ji po rameni.

„Scorpe,  to je v pohodě, chápu to. Ale nesnaž se to zamluvit, tohle je přesně to, co ty děláš pořád. Už mě, prosím, nech, děláš to horší než lepší. Nechci, abys mě omezil tak, jako Grangerovou-Weasleyovou.“

„Cože?“ podivil se.

„Brzdíš ji. Je kariéristka a chce víc, ale ty jsi pro ni důležitější než všechny profese světa. Brzdíš ji. Mně děláš to samý, znova se poznávám, objevuju a ty pak najednou přijdeš, dáš mi falešnou naději, že to jednou bude lepší a pak odejdeš a všechno to zničíš. Vím, že jsi Grangerovou-Weasleyovou nikdy nepodvedl v pravým smyslu slova, ale prakticky jí podvádíš pokaždý, když přijdeš za mnou, protože se mě neustále snažíš napravit.“

„Já to nechápu,“ zamračil se.

„Miluju tě, Scorpiusi,“ pohlédla mu do očí. „Copak to není očividný? Miluju tě tak moc, jak jen mý zkažený srdce může a ať si to přiznáš nebo ne, já vím, že ani ty už nesyslíš všechnu lásku jen pro ni. I ty to víš, Scorpe, ale nechceš připustit, že jsem měla zase pravdu.“

„Carmen,“ povzdechl si nahlas blonďák a vzal ji za ruce. „Moc mi to lichotí a jsem fakt rád, že víš, jaký to je, když miluješ, ale já si...nejsem...nejsem si jistej, jestli ti můžu říct to, co chceš slyšet,“ zašeptal a sklopil oči.

„Scorpe,“ vzala jej za ruce a on vzhlédl. „Já vím, že nejsem krásná, drobná, chytrá Grangerová-Weasleyová, vím, že nejsem to, co chceš a nikdy nebudu. Já po tobě nechci velký gesta, ani to, aby ses vykašlal na ni kvůli mně. Chci jenom, abys to věděl. A to, co chci slyšet je, že seš na sebe pyšnej, žes dokázal to, oč se jiní snažili marně. Nechci se s tebou vídat. Už ne. Chci, abys žil spokojený život se svou přítelkyní a vedl úspěšnou famfrpálovou kariéru. Na ničem jiným nezáleží, ano?“

„Ano,“ přikývl s povzdechem.

„A teď jdi, prosím, domů. Nechci, abys tu byl,“ řekla.

„Promiň, Carmen,“ pustil její ruce. „Jestli se se mnou budeš chtít někdy vidět, neváhej napsat.“

„Ó, Scorpe,“ pousmála se. „Kéž je tu tvá laskavost pro ty, kteří si ji zaslouží,“ poplácala jej po rameni. „Budeš mi chybět.“

„I ty mně, Carmen,“ zasmál se. „Nenapíšeš, že ne?“ naklonil hlavu ke straně.

„Ty víš, že já nikdy,“ usmála se a poté se vydala ke dveřím na odchod a jen se zavřeli, objevila se u pana Malfoye skřítka.

„Budete si přát ještě něco?“ zeptala se.

„Ne,“ zavrtěl blonďák hlavou. „Ne, už jsem vyřídil vše, co potřebuji,“ povzdechl si a vydal se ke dveřím ze salonku, odkud se vydal rovnou ven a přemístil se domů.

Že by to snad byla Carmen, kdo mu nakonec otevřel oči?

***

„Rosie,“ postavil se Scorpius, jen vystoupila zrzečka z krbu a vydal se jí naproti, když tu zvedla ukazováček do vzduchu.

„Stojíš o odpuštění?“ zeptala se jej.

„Ano,“ přikývl a udělal k ní krok blíž.

„Jsi smířenej s tím, že jsem šíleně zamilovaná kariéristka?“ usmála se na něj.

„Sakra ano,“ rozzářil se také on a dvěma dlouhými kroky se dostal k ní, aby ji objal. „Omlouvám se, že jsem tak vyjel.“

„Já se omlouvám, že se ti dostatečně nevěnuju,“ pohladila jej po tváři a políbila jej na rty. „Slibuju, že to zvládneme, že když bude potřeba, opravdu skončím a že na Silvestra 2024 budeme jenom spolu.“

„To by se mi líbilo, Rosie,“ přikývl a políbil ji na čelo. „Slib byl uzavřen,“ zasmál se.

„Dobře,“ přikývla.

„Dobře,“ přikývl i on.

„Miluju tě, Scorpe," zašeptala, když se opřel svým čelem o její.

„Já miluju tebe, Rosie,“ stiskl její ruku a líbnul ji na nos.

Konečně všechno bylo tak, jak mělo.

Tak tentokrát jsem si připravila povídání až na konec, abych to uzavřela. Tohle byla poslední kapitolka. 😊
Doufám, že se vám povídka líbila, budu ráda za zpětnou vazbu. 😁
Zatím nevím, jak na tom budu časově a kdy by se tak stalo, ale napadlo mě - byl by zájem o pokračování? 😏
Určitě dejte vědět, vaše Déňa ❤️