Hraní podle pravidel [Scorose]

21. kapitola

Jsem doma!
A v pondělí jdu do školy 🤣
Ach...
Vůbec nevím, jak to bude s kapitolkami teď, přijímačky se blíží a já nemám vůbec na psaní čas a prostě help 🙈
Budu se snažit psát, ale nic neslibuju, doufám, že vás to neodradí 😅
Ale ve středu s kapitolkou počítejte, jsem si vědoma toho, že tahle je opravdu kratičká 🙈
Déňa ❤️

„GRATULACE!“ ozvalo se sborově hned u brány Bradavic a kolem příchozích se rozlétly konfety.

Albus, Dominique, Fred, Gabrielle, Hugo, James, Lily, Lucy, Luis, Molly a Roxanne přepadli Rose a Scorpiuse, když vcházeli dovnitř, celí promočení od deště, tváře rozpálené z polibku. 

„Co to je za uvítací výbor?“ zvedla slečna Grangerová-Weasleyová zvědavě obočí.

„Viděli jsme vás,“ hlásal nadšeně Fred a ostatní se spokojeně šklebili.

„A bylo to famózní! Úplně jak scénka z nějakýho romantickýho filmu,“ vzdechla Molly.

„Tak to má být,“ pochválila je její sestra Lucy.

„Vy...ne,“ zaúpěla zrzečka. „Jste všichni moje rodina! Měla jsem vám to říct přece já sama.“

„Ale to by nebyla taková legrace. Navíc to teď ví tak... šestasedmdesátina celých Bradavic, takže je jen otázkou času, než to-“

„Nebudete to vykládat,“ zarazil je Scorpius. „Nikde. Buďte té dobroty a nechte tomu trochu času, prosím.“

„Chceš čas? Čas? Boha jeho, Scorpiusi, na co chceš do pekla čas?“ létalo Albusovi obočí s každým slovem víc a víc nahoru.

„První to proberu já a Rosie,“ řekl slabším hlasem a loupl očkem po střelkyni za ním, aby se ujistil, jestli souhlasí. Po jejím přikývnutí pokračoval: „A až budeme vědět, co a jak my sami, budete to smět roztroubit. Ale zatím mlčíte. Jasné?“

„Ano, kapitáne,“ ušklíbla se Carmen Hottawayová.

„Jdi k čertu, Carmen,“ utrhli se na ni Scorpius i Carmenina sestra Gabrielle.

„Vážení,“ pronesla ironickým tónem Carmen, členka zmijozelského famfrpálového týmu. „Rozhodla jsem se, že kvůli Scorpíkovi a jeho životní lásce spáchám dobro a nikomu to neřeknu.“

„Toho si fakt vážíme, Carmen, dík za rozhovor,“ usmála se sladce tmavovlasá slečna Hottawayová stojící vedle plavovlasé slečny Hottawayové. „A teď laskavě odejdi.“

Na chlup stejná mladá dáma, jako byla její starší sestra, k ní přistoupila blíže a pověděla jí: „Pokud na to zapomínáš, zlato, chodíš s Potterem, Potter špatný. Až se to dozví naši, vylítnou z kůže.“

„Až se to dozví naši,“ zareagovala kvapně Gabi. „Tak mi to bude už stejně jedno, protože budu pryč z Bradavic i z domova a ty si budeš moct dělat, co budeš chtít.“

„Nabídku přijímám, milá zlatá, ale jen z důvodu, že jde o tebe a nikoho jiného.“

„Děkuji ti, Carmen, úžasná sestra,“ zazubila se tmavovláska, čapla Albuse a zmizela s ním do sklepení, aby si mohla opět postěžovat na svou sestru.

Rivalita, která mezi sestrami Hottawayovými panovala byla občas téměř nesnesitelná.

„Molly,“ pohlédla Lucy na svou sestru.

„Co je, Lucy?“ otočila hlavu i jedna z mnoha zrzeček, konkrétně Lucyina sestra.

„My dvě na sebe nejsme takový, že ne?“

„My dvě? Nikdy, sestro, já budu stát vždycky jen a jen na tvojí straně.“

„Taky jsem vždycky při tobě, Hugo,“ zašeptala Rose svému bratrovi.

„Já jsem taky vždycky při tobě, sestro,“ usmál se na ni zrzek a pohlédl na Thomase Wooda, jenž nyní prošel kolem.

„Myslím,“ začala. „Že by ses mohl pokusit být statečnější, když se Moudrý klobouk nakonec rozhodl pro Nebelvír. Prokaž odvahu.“

„Ale tohle by nebyla odvaha, ale bláznovství, zlato, víš?“ ušklíbl se knihomol, ale vydal se do jídelny, aby se mohl vedle Thomase aspoň posadit.

„Roxy!“ ozvalo se za skupinkou.

„Nikki!“ rozzářila se Roxanne, když v neznámém poznala svého přítele, na něhož se otočila

„Nechtěla by sis dnešní oběd dát u mrzimorského stolu?“ nabídl jí.

„Moc ráda, lásko!“ usmála se snědá dívka a než bys řekl famfrpál, byli ona i její přítel ti tam. Stejně tak i Fred a Luis, jenž odešel ve chvíli, kdy zmizel Hugo, stejně jako Molly a Lucy, které odešly za veselé debaty a stejně jako Dominique, která pravděpodobně zmizela se svým bratrem Luisem.

Jak se záhadně objevili, tak záhadně zmizeli. To bylo zřejmě to kouzlo Bradavic.

„No, Lily,“ začal James, když na něm a jeho jediné sestře utkvěl modrý a čokoládový pohled, „mám pocit, že bychom měli jít,“ řekl.

„A kam?“ ptala se Lily.

„Někam...do soukromí,“ snažil se jí zřejmě elegantně naznačit, že by měli zmizet, aby se Rose se Scorpiusem mohli nějak pobavit.

„Ale já s tebou nikam nechci,“ zamračila se zrzka, stejně tak ovšem i její bratr, který ji čapnul za rukáv obrovské mikiny a pomalu jí táhl s sebou do jídelny.

„To teda uvidíš, jak chceš,“ mumlal, zatímco jeho sestra stále protestovala a protestovala, ba co víc, ona jej i kousala!

Nakonec se mu však povedlo sestru odvléci pryč, a tak Scorpius a Rose osaměli.

„Šli jsme se najíst,“ nadhodila slečna Grangerová-Weasleyová.

„Nechceš dát řeč?“ zeptal se jí rychle.

„Víš,“ odpověděla mu plaše. „Asi...mám hlad.“

„A co takhle až... až se najíš?“

„Dobře,“ pípla a vydala se do jídelny.

„Velice elegantní, Rosie, velice,“ pousmál se blonďák a vyšel pomalu za ní.