Hraní podle pravidel [Scorose]

25. kapitola

Ahoj myšátka 😁
Jak se máte? 😊
Doufám, že nejlépe, jak to jde. 😜
Já jsem se opět pustila do psaní a slibuji, že se máte na co těšit. 😃
Vaše Déňa ❤️

„Ty vole, já nevím,“ podívala se Roxanne na svou nejmilejší sestřenici, když sundávaly kufry z horních přihrádek ve vlaku. „Seš si jistá, že Hugův coming out a...tvůj coming out budou vhodný najednou?“

„Budou perfektní,“ přikývla odhodlaně Rosalie. „A kdyby ne, tak za týden zase zmizíme. To půjde.“

„A co chceš jako říct tatínkovi, až na nádraží vystoupíte a ty budeš že: ‚Tohle je můj přítel.‘“

„Není to můj přítel,“ namítla okamžitě zrzka.

„Protože jste svůj vztah samozřejmě ještě nespecifickovali. Ke všemu,“ pleskla se snědá dívka do čela. „Rose, on to nevydejchá.“

„Tak se to bude muset naučit vstřebat,“ pokrčila rameny, ale najednou se úplně celá rozzářila, když se naproti ní objevil Scorpius, připraven vystoupit z druhé části vlaku.

„Rač vystoupit, má krásko,“ nechal ji projít. „I ty rač vystoupit, drahá Roxanne.“

„Děkujeme, Scorpiusi,“ usmály se obě dívky a vystoupily.

„Já se bojim,“ došlo Rose, když vyskočila z vlaku.

„Tak to jsme dvě, můj drahoušku, budu první, komu babička vynadá, že jsem nic nenapsala,“ objevila se kdo ví odkud Lily.

„Mes chéris,“ zaslechla najednou Rose hlas své sestřenice, která se k nim neohroženě řítila přes všechny přítomné, neznámé rodiče a prarodiče.

„Victoire!“ vyjekla nadšeně Rose a než se k nim blondýnka vůbec stačila dostat, už byla objata svou sestřenicí.

„Mon chéri, ráda tě vidím,“ stiskla ji spokojeně dívka, jež mezi ostatními lidmi na nádraží vzbudila obrovský poprask. Přeci jen, polovinu z nich odhrnula z cesty. „Tak co, kde je ten tvůj amoureux?“ zahihňala se.

„Rovnou vedle zbytku tvých mladších bratranců a sestřenic a sestřičky a bratříčka, kterých sis, podotýkám, ani nevšimla.“

„Nikdo z nich neprojevil ani zpola tolik radosti, že mě vidí, jako ty,“ zašklebila se Viktoire.

„Co to meleš, sestro?“ přiřítila se okamžitě Dominique. „Kdybych věděla, že přijedeš ty, byla bych tu první.“

„Ma petite soeur!" rozzářila se Viktoire.

„Content de te voir,“ objala svou starší sestru nadšeně.

„Taky tě ráda vidím,“ přitiskla se blondýnka ke své sestřičce. „A kde je ton cher frère?“

„Je suis ici!“ přilítl okamžitě Luis a obě své sestry nechtěně povalil na zem. „Tak rád tě vidím, Viktoire!“

„Já tebe, mrňousku,“ usmívala se blondýnka na svého mladšího bratra.

„Neříkej mi mrňousku!“ ohradil se mladý Havraspár.

„Do kokosu! On mutuje!“ vypískla.

„Já taky,“ přišel se pochlubit Fred.

„Vždyť máte třináct! To je strašný, panebože,“ chytla se za hlavu. „Vždyť z vás se stávají muži!“

„Tak buď pyšná, sestro,“ ušklíbl se blonďák.