Hraní podle pravidel [Scorose]

34. kapitola

Omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se, já měla za to, že bylo včera úterý! 🙈🤣
Kapitolka je zde, už na vás čeká 🫶🏻
Déňa ❤️

Naše oblíbená zrzečka se po tom náročném večeru a odpoledni chtěla uklidnit při horké sprše, nedokázala však myslet na nic jiného, než na pohledy Scorpiusových prarodičů a na ty ošklivé výrazy, kterými ji nazvali.

Pokusila se tedy uklidnit u knihy, ale to také bezúspěšně, a tak se posadila na okraj postele a obrovským oknem shlížela na osvětlenou zahradu, když se ozvalo zaklepání na dveře.

„Dále,“ řekla otráveně.

Ať to byla Narcissa, skřítek, nebo bubák, nepřála si vidět ani jednoho.

„Promiň, že tě ruším takhle pozdě,“ ozval se Scorpův hlas a ona se nadšeně otočila, aby viděla svého milého v boxerkách a volnějším tričku.

„Co ty tady, Scorpe?“ pousmála se.

„Přišel jsem tě navštívit,“ kmitl rameny a posadil se na postel vedle ní, takže oba koukali do zahrad Malfoy manoru a mlčeli.

„Proč jsi mi tvrdil, že jim na čistotě krve nezáleží, když jsi věděl, že jo?“ začala zpříma zrzečka a podívala se na něj.

„Byla to volovina, já vím,“ přikývl. „Jenže já věděl, že kdybych ti to řekl, tak bys sem se mnou nejela.“

„To víš, že jela,“ žďuchla do něj. „Jen bych pak nebyla tak překvapená, až by mě nazvali nečistokrevnou děvečkou a Weasleyovskou chátrou, to klobouk dolů,“ uculila se.

„Ale víš, že nejseš žádná chátra a ani děvečka, že jo?“

„Samozřejmě, ale tys tam zapomněl dát dvě slova. Weasleyovic nečistokrevná. Protože víš, že to tak je,“ opřela si hlavu o jeho rameno.

„Je to tak,“ přikývl. „Ale že jsi nečistokrevná je mi tak nějak fuk a co se týče toho, že seš Weasleyová, copak by ses za to měla stydět?“

„Můj taťka mi říkal,“ nadechla se Rose, „že když byli mladší, tvůj taťka strejdovi Harrymu a našim dával dost sežrat původ, rodinu a to, že pomalu nic nemají. Že on bydlí tady, kde každej máte vlastní ložnici, chodby, že by se tu jeden ztratil, zahradu jako na zámku a bůhví, co ještě a můj taťka bydlel v Doupěti. Kde se mačkali jeden na druhýho. Prý to je pod úrovní. Proto nechtěl, abych se s tebou kamarádila, nebo vůbec jen bavila. Protože se bál, že bys byl stejnej. A taky proto, že seš Malfoy a to samozřejmě nejde dohromady,“ usmála se jemně. „Tvůj taťka se prostě vždycky soustředil na čistotu krve, majetek, kontakty...vždyť my nemáme nic z toho.“

„Zlato moje,“ objal ji kolem ramen. „To je fakt zoufalý, že do nás tohle cpali od malička,“ zasmál se.

„Je to smutný,“ přikývla a podívala se na něj. „Ale když teď u nás všichni vědí, že seš jinej, tak si tě rádi necháme,“ políbila jej na nos.

„Já myslím, že když se líbíš taťkovi a tetě Daphne, tak si tě taky rádi necháme,“ usmál se na ni. „A budem spolu vysírat moje prarodiče,“ řekl nadšeně.

„Ty seš poklad, Scorpe,“ oplatila mu úsměv zrzečka a zalezla do postele, aby se mohla opřít o její čelo.

„Poklad seš ty, ženo,“ mrkl na ni, při čemž vydechla.

„Seš snovej,“ zašeptala.

„Tak Malfoy, víš co,“ ušklíbl se a tím si vysloužil lehké kopnutí do stehna, jelikož on seděl stále na stejném místě a ve stejné poloze.