Hraní podle pravidel [Scorose]

16. kapitola

Kapitolaaa 💕
Moc vám děkuju za krásné ohlasy, moc si jich vážím ❣️
Doufám, že se vám kapitolka bude líbit, určitě mi pište vaše názory na kapitolu i během čtení, moc mi to pomůže. 😁
Tak šup do čtení 🤣
Vaše Déňa ❤️

„Dobře, takže si to shrneme," odfrknul si Hugo. Dvanáctá hodina odbila a on stále seděl se svou sestrou ve společenské místnosti a poslouchal její příhody. „Ty a Dan jste teda momentálně ze hry -"

„Ne! Jen tomu dáváme volnej průběh," zarazila ho Rose.

„Rosalie, dát tomu volnej průběh znamená že chci se s tebou rozejít, ale nevím, jak ti to mám říct, ten kluk se na tebe už znova neotočí. A mezi náma, mám pocit, že si za týden najde jinou."

„Hugo!"

„No co? Je to tak, jak jsem tě tak poslouchal, jde o klasickýho kurevníka a nic jinýho, možná lepší, žes to ukončila, dokud to bylo rozumný."

„Já nevěděla, že to znamená rozchod," pípla zrzečka. „Jen jsem chtěla..."

„Tak já ti řeknu, cos chtěla. Celej zápas ses chtěla koukat na Scorpiuse a on ti v tom vysloveně překážel, je to tak?"

„Ano," přiznala neochotně.

„A proto jsi ho neřešila, aby ses mohla koukat na famfrpál na Scorpiuse, je to tak?" otázal se znovu.

„Je to tak," souhlasila opět.

„A takhle přesně je to i v tvým normálním životě. Akorát že tam si to komplikuješ tak nějak sama," pokrčil rameny.

„Jak to myslíš?" vyvalila oči.

„Rose, je naprosto evidentní, že ti není jedno. A jasně, je to tvůj kámoš, tak ti jedno být nemůže, ale nemáš občas chuť, nutkání, ho jen tak obejmout, nebo mu prostě jen dát pusu?"

„No..."

„Nešimrá tě náhodou po celým těle, když se tě dotkne, nerozhoříš se celá, když ho vidíš?" pokračoval ve výčtu.

„Ale to nemusí znamenat, že s ním chci chodit," stála si Rose paličatě za svým.

„Ne, nemusí," přikývl Hugo a hořkým tónem dodal: „Jen s ním chceš šukat pokaždý, když ho vidíš."

„HUGO!"

„No a není to pravda?" culil se.

„Ne, není! Jak by mohla?"

„Víš, někteří lidé tomu říkají chemie," podotkl zrzek a nakrčil nos tak, až se jeho pihy poděly neznámo kam. „A já si dovoluji říct, že to je přesně to, co máte vy dva mezi sebou, i když tebe to zřejmě absolutně nezajímá. Stejně jako to, že halloween už byl."

„Ano, bráško, halloween sice byl, ovšem mi na něm záleží víc než na čemkoliv jiném, proto se nyní starám o to, abychom oba dva vypadali ráno jako zombie," usmála se na něj sladce. „Navíc," zašklebila se. „Ty už máš přítele, tak se nemusíš snažit udělat dojem."

„No, tak tohle na mě nezkoušej, nebo můžu argumentovat s tím, že ty žádnýho přítele nemáš, tudíž ten zájem budit musíš a pošlu tě do řiti," věnoval jí úšklebek, načež zvedla ruce v obranném gestu: „Vyhráls."

Chvíli se zdálo, že už ani jeden z nich nepromluví, ale pak se Hugo konečně ozval.

„Víš, co je u tebe podle mě ten největší problém, Rosie?" zeptal se a když zavrtěla hlavou, pokračoval. „Děláš i věci, který nechceš, abys nedělala věci, který chtějí ostatní. Takže mám pár otázek. Proč jsi chodila s Danem? Asi ne z lásky, když ti tak moc otravuje život. Chodilas s ním, abys ostatním dokázala, že neděláš to, co si přejí, ale budeš si to dělat podle sebe. Pravda?"